Kunio Maekawa
| Kunio Maekawa | |
|---|---|
| Narození | 14. května 1905 Niigata |
| Úmrtí | 26. června 1986 (ve věku 81 let) nebo 27. června 1986 (ve věku 81 let) Tokio |
| Alma mater | Tokijská univerzita |
| Povolání | architekt |
| Ocenění | důstojník Řádu čestné legie Japan Art Academy Prize |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Kunio Maekawa (japonsky 前川 國男, 14. května 1905 Niigata – 26. června 1986 Tokio) byl japonský modernistický architekt, představitel internacionálního stylu.
Život[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze samurajského rodu Ii, jeho otec pracoval na ministerstvu vnitra a strýc Naotake Sató byl diplomat. Získal kvalitní vzdělání a roku 1928 absolvoval fakultu architektury na Tokijské univerzitě. Pak pobýval dva roky ve Francii, kde se jako první Japonec učil u Le Corbusiera a Charlotte Perriandové.[1] Po návratu do vlasti pracoval s Antonínem Raymondem a v roce 1935 založil v Ginze vlastní studio. Maekawovo úsilí o propojení japonské a západní architektury dokumentuje jeho vlastní dům, dokončený roku 1942, který se stal součástí Tokijského muzea architektury. V počátcích své tvorby pracoval Maekawa převážně s dřevem, protože v Japonsku byl v důsledku válečného hospodářství nedostatek oceli.[2] Později se pod vlivem brutalistů zaměřil na betonové stavby.
Koncem čtyřicátých let inicioval výstavbu nouzového bydlení „premos“ pro lidi, kteří přišli za války o své domovy.[3] K jeho nejvýznamnějším realizacím patří knihkupectví Kinokunija, bytový dům Harumi, Tokijská národní galerie moderního umění, koncertní síně v Kjótu a Tokiu, Národní parlamentní knihovna Japonska nebo výšková budova pojišťovny Tokio Marine Nichido. Navrhl japonské pavilony pro Světovou výstavu 1958 a Světovou výstavu 1970. Pracoval i v zahraničí, v Kolíně nad Rýnem projektoval první evropské muzeum zaměřené na východoasijské umění, kde spolupracoval se sochařem Masajukim Nagarem.[4] Maekawovy budovy založené na jednoduchých čistých liniích byly přirovnávány ke kresbám hitofudegaki. Věnoval se také teoretickým otázkám, kladl důraz na etickou stránku architektury, jeho postoje byly ovlivněny frankfurtskou školou.
V roce 1968 podpořil studentské protesty, což vedlo ke konfliktu s japonským státem. Ve Francii mu byl udělen Řád čestné legie a Národní řád za zásluhy. V letech 1965 až 1969 byl místopředsedou Mezinárodního svazu architektů. K jeho žákům patřili Kenzó Tange a Masato Otaka.
Stavby[editovat | editovat zdroj]
-
Maekawův dům -
Národní muzeum moderního umění -
Vzdělávací centrum ve Fukušimě
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kunio Maekawa [online]. Architectuul [cit. 2023-10-28]. Dostupné online.
- ↑ Career Case Studies #11: Kunio Maekawa. Misfits Architecture [online]. 2022-11-06 [cit. 2023-10-28]. Dostupné online.
- ↑ Maekawa Kunio: Prefabrication and Wooden Modernism [online]. Redalyc [cit. 2023-10-28]. Dostupné online.
- ↑ The prescient pair who created Europe’s first museum of East Asian art. Apollo Magazine [online]. 2019-08-24 [cit. 2023-10-28]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kunio Maekawa na Wikimedia Commons - Maekawa Associates
