Kukačka indická
 Kukačka indická | |
|---|---|
 Kukačka indická | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | kukačky (Cuculiformes) |
| Čeleď | kukačkovití (Cuculidae) |
| Rod | kukačka (Taccocua) Lesson, 1830 |
| Binomické jméno | |
| Taccocua leschenaultii Lesson, 1830 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kukačka indická (Taccocua leschenaultii) je druh kukačky, která obývá suché křovinaté a otevřenější lesní oblasti Indického subkontinentu. Jedná se o jediného zástupce rodu Taccocua.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Druh formálně popsal francouzský přírodovědec René Lesson v roce 1830.[2] Je to polytypický druh utvářející tyto poddruhy s následujícím rozšířením:[3]
- T. l. sirkee (Gray, JE, 1831) − Pákistán a severozápadní Indie;
- T. l. infuscata Blyth, 1845 − střední a východní předhůří Himálají po severovýchodní Indii;
- T. l. leschenaultii Lesson, RP, 1830 − jižní Indie a Šrí Lanka.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Jak již druhový název napovídá, kukačka indická se primárně vyskytuje v Indii. Areál rozšíření nicméně sahá až do Pákistánu (severovýchodní Paňdžáb a jihovýchodní Sindh), jižního Nepálu, jihozápadního Bhútánu, západního Bangladéše a suchých oblastí Šrí Lanky.[4][5] Jedná se o stálý, nemigrující druh, jehož areál výskytu sahá od nížin po předhůří. Vyhovují mu suché opadavé sekundární lesy, trnité křoví i buš, akáciové lesy, suché až vyprahlé svahy poseté kameny, suchá kamenná údolí či dokonce polopouště.[4]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Velikost těla se pohybuje kolem 42 cm. Zobák je statný, mírně zahnutý dolů, červený se žlutým zakončením. Nohy jsou hnědé až šedočerné. Ocas se svými cirka 21−26 cm dosahuje délky těla. Hlava, hřbet a křídla jsou písčitě šedohnědé. Spodní partie jsou o něco světlejší, břicho rezavé, spodní ocasní krovky tmavě hnědé, konec ocasu je bílý. Duhovky jsou karmínové, kolem očí se nachází tenký oční kroužek s holou kůží modré barvy.[6]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Žije skrytým způsobem života při zemi, na které zobákem prohrabává zeminu ve snaze nají hmyz, jako jsou sarančata, housenky, termiti či menší obratlovci včetně ptáků, myší a plazů. Nepohrdne ani plži, bobulemi nebo ovocem.[4] Je to špatný letec, avšak po zemi se dokáže hbitě pohybovat. Při utíkání drží tělo a ocas ve vodorovné pozici a hlavu skloněnou, až spíše připomíná běžící mangustu. Je plachá, typicky se vyskytuje samostatně nebo v páru.[6] Vokálně se příliš neprojevuje, občas vydává křiklavé „kek-kek-kekkerek-kerek“ zakončené klesajícím „čurr“. Někdy se ozvývá měkkým „kokh-kokh-kokh“ nebo krátkým, vysoko položeným „kuit“. Během toku vydává klikací zvuky.[4]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Doba hnízdění závisí na lokaci, nejčastěji se jedná o červen až srpen.[6] Námluvy doprovází uklánění s roztaženým ocasem, kdy kukačka dává partnerovi na odiv svůj bílý pruh na konci tmavého ocasu. V této pozice se hlava naklání k zemi, poté k nebi, přičemž zobák je otevřený.[4] Hnízdo je plochá platforma z větviček vystlaná zelenými listy. Bývá umístěno v rozvětvení stromu několik metrů nad zemí. Samice snáší 2−3 světlá vejce o rozměru 34×26 mm. Inkubují oba partneři.[6]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku indickou za málo dotčený druh se stabilní populací, která sice nebyla kvantifikována, avšak akutně ji nic neohrožuje.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ Lesson, R.P. Traité d'ornithologie.. Paris: F.G. Levrault, 1831. Dostupné online. S. 143–144. (francouzsky)
- ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 291–292. (anglicky)
- ↑ a b Taccocua leschenaultii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22684104A93014547.en. (anglicky)
- ↑ a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 237–239. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky)
- PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kukačka indická na Wikimedia Commons 
Taxon Taccocua leschenaultii ve Wikidruzích
