Kristina Švédská
Šablona:Infobox panovnice Kristýna I. Švédská (18. prosinec 1626[1] Stockholm – 19. duben 1689 Řím), druhá dcera švédského krále Gustava II. Adolfa (1594 - 1632) a jeho manželky Marie Eleonory Braniborské (1599 - 1655), byla švédskou královnou v letech 1632 až 1654. Po abdikaci konvertovala ke katolicismu.
Královna Kristýna byla jistě výstřední panovnicí i ženou. Je popisována jako nežensky vyhlížející, štíhlé postavy a malého vzrůstu, dorostla výšky pouhých 150 cm a svůj malý vzrůst ještě zvýrazňovala nošením bot s nízkou podrážkou. Následkem úrazu v dětství u ní došlo k deformaci trupu, vychýlení ramene. Mluvila hlubokým hlasem, potrpěla si na drsné žerty a její oblíbenou zábavou byl lov a vojenské strategie, stejně jako umění a kultura.
Snažila se o rozvoj Švédského království, měla mnoho plánů, které však nikdy nedovedla ke zdárnému konci. Např. mluvila o založení univerzity po vzoru francouzské univerzity kardinála Richelieu, proto zvala do Švédska umělce i vzdělance (Descartes) či nechala přivést část sbírek Rudolfa II. z Prahy.
Život
Dětství
Když královna Marie Eleonora čekala koncem roku 1626 svého čtvrtého potomka, doufala celá země stejně jako král Gustav II. Adolf, že se narodí syn (z předchozích tří dětí se dvě, děvče a chlapec narodily mrtvé a jedno děvče zemřelo v necelém roce věku). Protože se tak nestalo, nechal si král roku 1627 potvrdit, že v případě jeho smrti a absence mužského potomka se jeho dědičkou stane Kristýna (od roku 1604 mohli ve Švédsku dědit trůn také potomci ženského pohlaví; toto usnesení za své vlády Kristýna zase zrušila).
Protože se matka Kristýny zřekla, vyrůstala u své tety Kateřiny Švédské a jejího manžela Kazimíra Falcko-Zweibruckenského na hradě Stegeborgu, jižně od Stockholmu. Její otec se zatím snažil dohodnout sňatek s jejím bratrancem Fridrichem Vilémem Braniborským, aby tak podpořil svou vizi - Corpus Evangelicorum - vznik německo-švédského protestantského bloku proti katolickým Habsburkům[2].
Nejistá budoucnost švédské princezny
Když roku 1632 král Gustav II. Adolf zemřel, přesídlila šestiletá Kristýna ke své matce Marii Eleonoře do Nyköpingu a později do hradu Tre Kronor ve Stockholmu, kde královna truchlila pro svého manžela. Nad postelí měla ve zlaté truhličce zavěšené královo srdce, pod kterým musela Kristýna s matkou spát, a celý hrad byl potažen černým suknem. Ještě téhož roku přijala královna matka poselstvo dánského krále Kristiána IV. s žádostí o ruku princezny pro králova dvacetiletého syna Oldřicha. Dánský princ nebyl ale vhodný ženich, protože Švédové trpěli dlouhá léta pod dánskou nadvládou ("stockholmská krvavá lázeň").
V březnu 1633 se sešel "riksdag" (švédský parlament, skládající se ze čtyř stavů = církve, šlechty, měšťanů a sedláků), aby se zabýval otázkou následnictví. Švédský trůn si nárokovala polská větev dynastie Vasa, ti však nebyli žádoucí, protože polští králové byli katolíci a Švédové luteráni. Kromě Kristýny měl na trůn nárok ještě její bratranec, plánovaný manžel a později skutečný švédský král Karel X. Gustav, neboť jak Kristýna, tak i Karel X. Gustav byli potomky švédského krále Karla IX. V parlamentu se proti přijetí Kristýny za švédskou královnu ozval zástupce sedláků, ale když byla sotva šestiletá plavá holčička předvedena před parlament, její podoba s královským otcem byla natolik zřejmá, že byla jednomyslně prohlášena zvolenou královnou a dědičnou princeznou švédskou[2].
Dědičná princezna
Kristýna se tak stává v šesti letech královnou Švédů, Gótů, Vandalů, velkoprinceznou Finska, velkovévodkyní Estonska a Karélie a paní Ingrie (poslední titul na základě míru s carským Ruskem ve Stolbově roku 1617)[2].
Po dobu princezniny nezletilosti byla určena regentská rada a dva opatrovníci (oba zemřeli roku 1638 a nebyli nahrazeni), kteří byli přáteli krále:
- Axel Banér - voják
- Gustav Horn - dvořan a diplomat
Členové regentské rady:
- Axel Oxenstierna - kancléř
- Gabriel Bengtsson Oxenstierna - správce pokladu
- Gabriel Gustavsson Oxenstierna - nejvyšší stevard
- Jacob de la Gardie - velkomaršál
- Karel Karlsson Gyllenhjeln - velkoadmirál a nevlastní bratr krále Gustava Adolfa
Zesnulý král si přál, aby se na výchově jeho dcery její matka Marie Eleonora nepodílela. Princezna měla být vychována jako „korunní princ“. Učila se jízdě na koni, lovu i šermu v oborách Djurgardenu, které se rozkládaly za jezerem u jejího domu. Z ženských dovedností se měla naučit pouze skromnosti a cudnosti. Roku 1636 na popud kancléře přesídlila zpět ke své tetě Kateřině, kde vyrůstala spolu se svým bratrancem Karlem Gustavem (1622 - 1660) a sestřenicemi starší Marii Eufrozýnou (1625 - 1687) a mladší Eleonorou Kateřinou (1626 - 1692). Bylo také dohodnuto, že se budoucí panovnice musí naučit základním dovednostem („dobře hovořit o svých poddaných, o stavu země a regentství“, naučit se jak cizím, tak domácím mravům a zvykům a správnému stolování)[2].
Za jejího učitele byl vybrán mladý luteránský kněz Jan Matthiae, který s princeznou setrval až do jejího šestnáctého roku života. Matthiae se narodil v dobré rodině, studoval na univerzitách v Německu, Anglii, Francii, Nizozemí a také doma na univerzitě v Uppsale. Stal se teologem (liberálním), učitelem a také kaplanem krále. Jeho úkolem bylo princeznu zasvětit do historie, literatury, jazyků a filozofie. Knihovník Jan Freinsheim učil princeznu římské historii a řečtině. Kristýna obdivovala starověké hrdiny Alexandra Velikého, měla v pokoji tapiserie s výjevy z jeho života a ze života Caesara či perského krále Kýra. Později o nich i sama psala. Kristýna ovládala oba jazyky rodičů - švédštinu a němčinu, naučila se také francouzský, což byl její oblíbený jazyk. Od 11 let se s Matthiaem učila také latinsky, pro zdokonalení jazyka Matthiae požadoval, aby s ním princezna mluvila pouze latinsky. Úkolem hlavního regenta Axela Oxenstierny bylo zasvětit princeznu do praktické politiky, kterou Kristýna přirovnávala ke hře v šachy, a vedení státu (znal síly a slabosti každého státu Evropy)[2].
Královna potřebuje krále
Roku 1641 se ze studií vrátil Kristýnin bratranec Karel Gustav a stal se pro patnáctiletou dívku první láskou. Mladík byl velmi pohledný a smýšlel liberálně, rodina by takový sňatek uvítala. Jediným, kdo by mohl stát v cestě, jak se zdálo, by byl kancléř Axel Oxenstierna, který měl jako předseda regentské rady právo sňatek zakázat.
Slibného mladého muže navíc navrhli senátoři za nástupce po Gabrielu Oxenstiernovi na uvolněné místo správce pokladu. Kristýna se však postavila proti se zdůvodněním, že by byl Karel Gustav regenty považován za špeha. Ve skutečnosti se pouze snažila zalíbit kancléři, kterého si i přes pozdější rozpory po celý život vážila. Rozčarovaný Karel Gustav se přidal k vojsku v Evropě a jeho přítelem se stal alkohol[2].
Království však potřebovalo následníka, a tak bylo nutné královnu přesvědčit, aby se vdala. Kristýna za svého vyvoleného označila svého bratrance Karla Gustava, neměla ale v úmyslu se vdát. Jejím cílem bylo prosadit, aby senátoři uznali jejího bratrance za následníka i bez sňatku a to se jí nakonec také povedlo.
V souvislosti se sňatkem vyjádřila nesouhlas s Lutherovým vyjádřením o postavení ženy, když prohlásila:
| „ | Nedokázala bych snést, že mě muž využívá jako rolník, který obdělává svoje pole. | “ |
| — [2] | ||
Vláda
Kristýniným prvním zásahem do politiky bylo uzavření míru s Dánským královstvím roku 1645. Válka o obchod v Baltském moři byla rozpoutána na popud kancléře Oxenstierny a jako záminka posloužil útěk královny matky Marie Eleonory z Gripsholmu za pomoci dánského krále. Kristýna přijala francouzského vyslance kardinála Mazzarina a nechala se přesvědčit, aby s Dánskem uzavřela příměří, bez porady s kancléřem.[2] R.1648 zasedali vyjednavači v Munsteru a Švédové se pustili do poslední epizody třicetileté války,která dost symbolicky začala defenestrací v Praze proti násilné katolizaci zemí Českých a snahou dosatit na český trůn katolíka z rodu Habsburků a následné bitvě na Bílé hoře r.1620.Velký švédský kontingent vedený generálem Konigmarchem prošel nezastaven do nitra Čech a obsadil Prahu.Po jednodenním odstřelování Prahy přišla tajná zpráva od královny kristýny,aby vojsko obsadilo hrad a zaměřilo se na slavné sbírky Rudolfa II.a před Švédy odvezl Maxmilián Bavorský do Mnichova 1500 vozů s předměty z Rudolfovy sbírky a protestantští Sasové 50 vozů.Švédské vojsko získalo rabováním pro Kristýnu 500 obrazů,70 bronzových soch,370 vědeckých přístrojů,400 indických kuriozit,stovky korálů,slonoviny,drahých kamen,jantaru apod.To však Krsitýně nestačilo,napsala si si ještě o Rudolfovu knihovnu. 24 hod na to byl podepsán Vestfálský mír o ukončení válečného období. Zejména v období své vlády, ale i později v Římě, se obklopovala prospěchářskými muži, jimž poskytovala výhody, finance i úřady. Rozprodávala či rozdávala půdu a tituly, což mělo za následek mnoho nepříjemností se šlechtou a zadlužování země.
Korunována byla 20. října 1650 ve Stockholmu, což neodpovídalo tradici, protože králové byli vždy korunováni v Uppsale. Po zajištění nástupnictví pro svého bratrance Karla Gustava abdikovala a vydala se na cestu do Říma, v prosinci 1654 konvertovala v Innsbrucku s velkou slávou ke katolicismu a přijala jméno Marie Alexandra.[2]
Zdroje
Literatura
- ENGLUND, Peter. Nepokojná léta. Historie třicetileté války. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 679 s. ISBN 80-7106-355-X.
- ENGLUND, Peter. Stříbrná maska. Pohled na život královny Kristiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 159 s. ISBN 978-80-7106-929-4.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kristina I. Švédská na Wikimedia Commons
CHYBA: {{Wikicitáty}} — Chybí některý z parametrů „dílo“, „kategorie“, „osoba“, „téma“.
