Přeskočit na obsah

Kostel svatého Martina a Prokopa (Karlík)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Martina a Prokopa
v Karlíku
Kostel v Karlíku od jihu (2016)
Kostel v Karlíku od jihu (2016)
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecKarlík
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevkatolická církev
ZasvěceníMartin z Tours
Další informace
AdresaKarlík, ČeskoČesko Česko
Kód památky29358/2-2230 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina a Prokopa stojí na návrší nad obcí a je nejstarší dochovanou památkou architektury v obci Karlík v okrese Praha-západ. Podle darovací listiny z roku 1253 k němu patřila obec, darovaná českou královnou Konstancií špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou. Později byl její název Dobřichovice přenesen na novou obec sousední, která kostel neměla, a proto i pro tuto obec byl kostelem farním. Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.[1]

Hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše

Na místě dnešního kostela původně stála rotunda svatého Martina, postavená pravděpodobně již v první polovině 12. století z nepravidelně osekaných kamenných kvádříků. Bývá na ni vztahována první písemná zmínka z roku 1253 o darování vsi Dobřichovice špitálu Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Anežka Merhautová na základě průzkumu stavby vyslovila hypotézu, že rotunda byla původně kostelem vlastnickým, patřícím ke dvorci, jemuž bylo až ve 14. století dáno jméno Karlík. V polovině 18. století byl kostel rozšířen: horní část zdiva lodi, apsidy a okna byla provedena z cihel [2] a zároveň byl upraven interiér v barokním slohu. V roce 1767 přibyla věž, později byla přistavěna chrámová loď se třemi barokními okny kasulového tvaru. Další úpravy proběhly v letech 1807-10 a 1834. K zásadní přestavbě kostela v novorománském slohu došlo roku 1889 - stavbu podle plánů ing. Krcha provedl stavitel Kundl z Prahy. Obnovený chrám slavnostně vysvětil vyšehradský kanovník František Micka.[3]


Jde o jednolodní obdélný kostel, se západní hranolovou věží, která byla při novorománské přestavbě zvýšena a upravena (cibulovitou báň nahradila jehlancová střecha). Původní rotunda s lucernou a apsidou slouží jako presbytář. Loď má strop plochý, sakristie má křížové klenby.

  • Hlavní oltář je řezaný ze dřeva v novorománském slohu z dílny bratří Bušků ze Sychrova, na něm oltářní obraz sv. Martina od akademického malíře Jana Heřmana z roku 1889.
  • Nástěnné malby na klenebním pasu vítězného oblouku: v medailonech poprsí českých patronů: zleva sv. Ludmila, sv. Prokop, (nahoře uprostřed pelikán krmící svou krví mláďata), vpravo sv. Václav a sv. Anežka Česká. Nad obloukem je vymalováno poprsí Krista Spasitele. Novorománskou kazatelnu původně na poprsni zdobily obrazy čtyř evangelistů, nyní jsou arkádová pole prázdná.
  • Varhany na kruchtě, pocházejí z roku 1890 a jsou funkční s původní mechanikou a měchy; chrám má dobrou akustiku.
  • Zvony ve věži jsou zasvěceny sv. Janovi a sv. Prokopovi.[3][4]

Kostel je obklopen hřbitovem s kamennou ohradní zdí a brankou. Na něm stojí dnes již nepoužívaná márnice. Sídliště bylo v okolí hřbitova již v době bronzové.[5]

Významné hroby:

  • Společný hrob a památník obětí první světové války z let 1914-1918 (vpravo od vchodu do kostela)
  • Karel Hermann-Otavský – právník a rektor Univerzity Karlovy, z Černošic
  • Karel Otavský – historik umění z Černošic
  • Jan Reimann – pražský zlatník, žijící v Dobřichovicích
  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-05-21]. Identifikátor záznamu 140733 : Kostel sv. Martina a sv. Prokopa. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Anežka MERHAUTOVÁ, Raně středověká architektura v Čechách. Academia Praha 1971, s. 112-113
  3. a b M., Kamler. Kostel sv. Martina a sv. Prokopa - Karlík kostel, Karlík (obec). www.krasnecesko.cz [online]. [cit. 2018-02-24]. Dostupné online. 
  4. HRADY.CZ. Kostel sv. Martina a Prokopa, Karlík.. www.hrady.cz [online]. [cit. 2018-02-24]. Dostupné online. 
  5. Archeologie pravěkých Čech 05, doba bronzová, ARÚ Praha 2008, s. 224

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Antonín PODLAHA, Posvátná místa Království českého III., Vikariát zbraslavský. Praha 1909, s. 199-204. Dostupné online.
  • Karel GUTH, České rotundy, in: Památky archeologické 34, 1925, s. 127.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]