Kostel svatého Martina (Mladá Vožice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatého Martina
Kostel svatého Martina v Mladé Vožici
Kostel svatého Martina v Mladé Vožici
Místo
StátČeskoČesko Česko
Kraj Jihočeský
OkresTábor
ObecMladá Vožice
Souřadnice
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecéze českobudějovická
Vikariát Tábor
Farnost Mladá Vožice
Další informace
UliceŽižkovo náměstí
Kód památky20268/3-4913 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Martina v Mladé Vožici je barokní farní kostel postavený v letech 1790–1794,[1] duchovně spadající pod římskokatolickou farnost Mladá Vožice.[2]

Místopis[editovat | editovat zdroj]

Kostel tvoří dominantu centrálního Žižkova náměstí. Ze zděné vyvýšeniny v jeho východní části, kde se do roku 1812[3] nacházel hřbitov,[1] nabízí výhled nejen na samotné náměstí,[4] ale také na řadu dalších mladovožických kulturních památek v těsné blízkosti kostela. Hned vedle něj stojí mohutná pozdně gotická zvonice,[5] v objektu čp. 22 za ním místní fara, přes ulici, jež vede podél kostela, leží zámek a socha svatého Václava je umístěna v severní, níže položené části Žižkova náměstí.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Budova nejstaršího místního kostela[7] byla vystavěna na místě staršího svatostánku zmiňovaného v roce 1348.[3] Během husitských válek nebyl pravděpodobně zničen díky faktu, že zdejší farář přijímal podobojí. Znovu vystavěn byl v roce 1582 a až do roku 1623 zůstal utrakvistický,[8] od roku 1624 zde působí duchovní katoličtí.[7] Roku 1764 byl kostel přestavěn, přičemž byly položeny základy věží a vznikl presbytář a zadní část lodi, nicméně dokončena byla stavba až roku 1797. Dvakrát byl pak obnoven, a to v letech 1900 a 1929,[1] v roce 1930 byla do kostela zavedena elektřina.[7]

V 90. letech 20. století prošel objekt generální opravou,[7] v roce 2018 byla opravena čelní fasáda.[9][2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Kostel je průčelím a hlavním vchodem obrácen k náměstí. Jedná se o jednolodní zděnou hladce omítanou stavbu se dvěma věžemi, z nichž severní je vyšší a nese bicí hodiny.[7]

Na fasádě kostela je umístěna pamětní deska připomínající duchovní internované v 60. letech 20. století v zámku v nedalekém Radvanově.[10]

Před kostelem stojí křížek a rostou lípy nově vysázené ve druhém desetiletí 21. století, jež nahradily vzrostlé stromy, které Národní památkový ústav navrhl odstranit.[6] Několik stromů rostoucích podél severní strany budovy zůstalo zachováno.

V otevřené kapli pod severní stranou kostela se nachází otevřená kaple svatého Jana Nepomuckého.[11][12] Na vnější stěně vyvýšeniny, na které stojí kostel, je umístěna pamětní deska připomínající odvlečení 99 obyvatel do plynových komor dne 2. září 1942.[13]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

V zadní části kostela je umístěn půlkruhově ukončený presbytář s dvěma kaplemi a oratořemi po stranách kněžiště. Třetí je připojena ze severní strany lodi, na její jižní straně přiléhá pětiboká kaple a je přistavěna nízká sakristie s valbovou střechou,[6] před vchodem do ní se nachází zdobená kazatelna.[14] V zadní pravé části lodi byla přistavěna kaple svaté Barbory s dřevěným oltářem se sochou světice, patronky horníků.[7]

Inventář[editovat | editovat zdroj]

V roce 1802 byly pořízeny nové varhany, jejichž autorem je Anton Reiss, další se dvěma manuály a 24 rejstříky vystavěl Vladimír Skopek v roce 1943 a rozšířili a opravili je mistři Kubát a Filípek v roce 1971.[15]

Kostelní zvony byly v první polovině 18. století zmiňovány čtyři, a to Jan, Vilém, Kašpar a umíráček.[7] Po zrekvírování dvou zvonů během první světové války[16] a dalšího během druhé světové války v dubnu 1942, tj. zabavení pro potřeby státu – pro výrobu zbraní a střeliva, na zvonici zůstal jen umíráček a až roku 1952 kostel znovu získal zvon Jan o váze 669 kg. Automatickým odbíjením byl kostel vybaven roku 1974.[7]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c kostel sv. Martina - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  2. a b Průčelí kostela svatého Martina v Mladé Vožici se brzy rozzáří. Táborský deník. 2018-08-04. Dostupné online [cit. 2020-01-24]. (česky) 
  3. a b CIZEK, Jiri. Kostel sv. Martina, Mladá Vožice. www.hrady.cz [online]. hrady.cz [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  4. Mapy.cz. mapy.cz [online]. mapy.cz [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  5. Mladá Vožice - procházka městem.. www.turistika.cz [online]. turistika.cz [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  6. a b c Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  7. a b c d e f g h Památky – město Mladá Vožice. www.mu-vozice.cz [online]. mu-vozice.cz [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  8. Mladá Vožice – Římskokatolická farnost Mladá Vožice [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  9. Farní rada – Římskokatolická farnost Mladá Vožice [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (česky) 
  10. Pamětní deska internovaných duchovních v Mladé Vožici | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  11. Kamenné sochy sv. Jana Nepomuckého v českobudějovické diecézi. pamatky.bcb.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  12. Mladá Vožice | Kde jsme potkali sv.Jana Nepomuckého | Mapotic.com. Mapotic [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Památník odvlečení osob do plynu v Mladé Vožici | Drobné památky. www.drobnepamatky.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  14. Kostel sv. Martina v Mladé Vožici [online]. kudyznudy.cz [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  15. Varhany a varhanáři v České republice. www.varhany.net [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  16. VYSLOUŽILOVÁ, Markéta. Mladá Vožice. 1.. vyd. Praha: Maroli, 2001. 128 s. ISBN 80-86453-05-7. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]