Kostel svatého Gervásia a Protásia (Paříž)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Gervásia a Protásia
Průčelí kostela
Místo
Stát FrancieFrancie Francie
Region Île-de-France
Department Paříž
Obec Paříž
Souřadnice
Kostel svatého Gervásia a Protásia
Kostel svatého Gervásia a Protásia
Základní informace
Církev Římskokatolická církev
Diecéze Arcidiecéze pařížská
Status farní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
klasicismus
Výstavba od 149417. století
Odkazy
Ulice place Saint-Gervais
Kód památky PA00086257
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Gervásia a Protásia novotvarem někdy chybně překládán jako Kostel svatého Gerváce a Protáze (fr. Église Saint-Gervais-Saint-Protais) je katolický, dříve také farní kostel ve 4. obvodu v Paříži na Náměstí svatého Gervásia (Place Saint-Gervais). Výstavba kostela začala v roce 1494 a byla dokončena v 17. století. Kostel je zasvěcen římským prvomučedníkům, svatým Gervásiovi a Protásiovi z 1. století n. l. [1], podle jiných pramenů až ze 2. století[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pozdně gotický kostel jako halové trojlodí s plaménkovými kružbami oken byl vystavěn na základech nejstaršího křesťanského kostela na pravém břehu Seiny. Bazilika je zde doložena již koncem 4. století, u ní se nacházela nejstarší farnost. Dnešní stavba byla zahájena v roce 1494 na základech románské stavby z konce 12.století a trvala zhruba 150 let. Průčelí bylo dokončené ve stylu renesance roku 1616 a je dílem architekta Clémenta Métezeaua, interiér trojlodí s tribunami nad postranními kaplemi upomíná na jezuitské vzory. Jako nejkrásnější chrámovou architekturu v Paříži jej obdivoval Voltaire[3]

V roce 1862 byl kostel prohlášen za historickou památku, nyní je evidován ve fondu národních historických památek Francie.

Dne 29. března 1918 během velkopátečních bohoslužeb dopadla na kostel střela z tzv. Pařížského děla, která probořila klenbu a uvnitř zabila 88 osob a 68 jich zranila. Jednalo se o největší tragédii během bombardování Paříže za první světové války. Tuto událost popisuje Romain Rolland ve svém románu Petr a Lucie.

V roce 1975 kardinál François Marty svěřil kostel laické komunitě Jeruzalémského bratrstva, která farní správu zrušila a poskytuje zde humanitární pomoc bezdomovcům.

Pohled na gotickou část kostela

Architektura[editovat | editovat zdroj]

I když je architektura kostela převážně gotická, jeho fasáda projektovaná roku 1616 a dokončená v roce 1621 je typickou ukázkou francouzského klasicismu. Jejími autory jsou architekti Salomon de Brosse a zejména Clément II. Métezeau. Průčelí je trojetážové a trojosé: hlavní sloupový portál v přízemí doprovázejí dvě dvojice nárožních sloupů dórského řádu, pokračují čtyřmi páry sloupů iónského řádu v prvním patře a vrcholí volutovým štítem, neseným dvěma páry korintských sloupů ve druhém patře.

François Mansart zopakoval tento etážový vzor rytmu iónských a korintských sloupů v Paříži na fasádě nedochovaného klášterního kostela bernardinů - feuillantů z let 1623-1624.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

  • Kaple sv. Vavřince - druhá na levé (severní) straně- má na přední straně oltářní menzy raně gotický reliéf Smrti Panny Marie z poloviny 14. století.
  • Kaple Srdce Páně (čtvrtá nalevo) bývala cechovní kaplí prodejců vína a má dřevořezby z 18.století
  • Chrámová okna jsou vyzdobena vzácnými vitrážemi z období od raného 16. století do 20. století. Nejcennější jsou renesanční s vyobrazením krále Šalamouna z roku 1531 v okně jižní chórové kaple sv. Jana Křtitele. Následují párové výjevy s figurami: Mojžíš a Eliáš, Abrahám, Izák a Jákob, Adam a Noe, nebo Josef a jeho bratři, všechny vytvořil významný designér a sklenář Claude Courageux.
  • Chórové lavice ze 2. čtvrtiny 17. století mají na sklopných sedadlech řezané výjevy z práce zdejších obchodníků, či hostinských a lázeňských profesí.
  • Dřevěné sochy svatých Gervasia a Protasia v chóru mezi hlavním oltářem a pilíři mezilodních arkád z roku 1625, raně barokní dílo řezbáře Bourdina.
  • Zlatá kaple (La Chapelle Dorée) - vzácná pozdně renesanční výzdoba s polychromovanými dřevořezbami pochází z období krále Ludvíka XIII.
  • Gotická socha Panny Marie Dobré ochrany (Notre Dame de Bonne Délivrance) je dřevořezba korunované madony s Ježíškem, z doby kolem roku 1360.
  • Velké varhany na západní kruchtě pocházejí z poloviny 17. století, postavila je varhanářská rodina Thierry. Proslavil je zdejší varhaník a dvorní skladatel François Couperin zvaný Veliký, ale hráli na ně také další příslušníci této rodiny, počínaje otcem Louisem Couperinem. V roce 1768 jejich konstrukci vylepšil François-Henri Clicquot, mezi léty 1812-1843 je upravila firma Daléry otec a syn. Restaurování provedly firmy Danion-Gonzalez v roce 1974 a Muhleisen roku 2003. Patří k nejlepším nástrojům v Paříži a jako jediné z nich mají přesný rodokmen mistrů.
  • Malé varhany jsou z roku 1845.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Église Saint-Gervais-Saint-Protais (Paris) na francouzské Wikipedii.

  1. Životopis světců
  2. Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 6, Breisgau-Rom-Basel-Freiburg-Wien 1992, s.408-410
  3. L'Église Saint-Gervais.Édition Sources Vives, Paris 2001, s. 10

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • L'Église Saint-Gervais. Édition Sources Vives No. 100, Paris 2001, stran 178.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]