Keramický obklad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fasáda s keramickým obkladem v Chabařovicích

Keramický obklad nebo také obkladačka je keramický obkladový prvek, tenkostěnná stavební deska (destička) ze směsi jílů, písků, taviv a barviv používaný především k obložení stěn, podlah a fasád. Používá se k obkladu stěn místností, zejména koupelen a umýváren, ale i WC či kuchyní. Obkladačky mohou být vyrobeny v menší míře i z plastu, kamene nebo ze skla (jejich speciálním případem jsou tzv. skleněné luxfery).

Použití[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1990 se v Československu standardně vyráběly jednobarevné obkladačky rozměrů 15 × 15 cm, dnes jsou od tuzemských i zahraničních výrobců k dostání obkladačky různých barev, vzorů i rozměrů (zřejmě nejčastěji 20 × 25 cm nebo 25 × 33 cm). Dnešní obdélníkové obkladačky se pokládají většinou na výšku, méně často pak na šířku (především v malých místnostech s vysokým stropem), zřídka na šířku v podobě vázaného zdiva (v každé řadě jsou obkladačky posunuty o půl šířky oproti sousední řadě). Toto je provedení „na vazbu“. Jsou-li obkládačky v rovných, svislých řadách, je to provedení „na střih“.

Při volbě druhu obkládaček (a také dlažby) je nutno rozlišovat, zda se jedná o vnitřní, nebo venkovní použití. Vnitřním obkládačkám v mrazu odprýská glazura a zcela se znehodnotí. Mrazuvzdornost je podmíněna nízkou nasákavostí.[1] Mrazuvzdornost obkladu také ovlivňuje samotné provedení obkladu, lepící a spárovací hmoty, kde je nutné zabránit proniknutí vlhkosti pod obkládačky.

Za časů monarchie, první republiky a až do začátku 60. let žádné tmely neexistovaly a obkládačky se lepily „na bochánky“. Pro obklad se nechalo asi 15 mm. Na každou obkládačku se položil kopeček cementové malty, ta se postavila na vodorovné prkno a přitiskla se kolmo na zeď. Při demolici starého obkladu vidíme na každé obkládačce kruh malty s nepodlepenými rohy. Spárování bylo tím velice obtížné a pracné. Od 60. let se obkládačky lepily svou celou plochou na cementovou kaši. Ta rychle tuhla a pokud bylo třeba udělat nějakou korekci, nešlo s ní už pohnout. Musela se vyloupnout, oškrábat, umýt a znovu nalepit. Tyto pracné způsoby patří dnes do muzea zednictví. Hlavní výhodou později užívaných lepících tmelů bylo to, že tuhly mnohem pomaleji a obklad bylo možno pohodlně korigovat.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Vzhledová úprava[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu úpravy keramiky se rozlišují obklady

  • glazurované – na lomu odlišná barva od povrchové glazury, vypalované při nižší teplotě, tudíž levnější. Vzory na obkladu jsou buď tištěné nebo vytvořené jinou technologií jenom na nebo v glazuře, ne v materiálu obkladu.
  • slinuté (klinker) – obklad je probarvený v celé tloušťce, nejen na povrchu. Ten je matný, drsnější, nelesklý. Obklad je vypalovaný při velmi vysokých teplotách, proto je obzvláště tvrdý, pevný, oděruvzdorný, ale také drahý.

Dekorativní druhy obkladaček[editovat | editovat zdroj]

Vedle standardního provedení se k jednotlivým sériím jako doplněk vyrábějí rovněž dekorativní druhy obkladaček:

  • listela (obkladačka páskového typu, obvykle bohatě zdobená) se odlišuje vzorem a rozměry, zpravidla je jeden její rozměr shodný se standardními obkladačkami a druhý rozměr značně menší. Listely se většinou lepí ve výši očí, aby krása ornamentu či ozdob vynikla.(Listely si stavebník může vyrobit i sám. Spojí se s keramikem, který mu dodá předvypálené obdélníčky. Na ně si speciálními barvami namaluje svůj vlastní ornament a nechá si je vypálit).
  • bombato či bombáto (obkladačka páskového typu s reliéfní dekorací s různým profilem) se odlišuje rozměry, které bývají obdobné jako u listel, a především tvarem, bombata svým povrchem vystupují nad rovinu tvořenou ostatním obkladačkami
  • inzerto neboli celoplošný dekor (keramický prvek zdobený uprostřed obkladačky nebo uprostřed sestavy obkladaček) se odlišuje vzorem, rozměr je stejný jako u standardní obkladačky
  • mozaika je sestava různobarevných čtvercových obkladaček malých rozměrů (většinou o rozměrech od 2 × 2 cm do 10 × 10 cm)

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlastnosti obkladu určují vhodnost obkladu pro různá použití. Technické a fyzikální vlastnosti jsou určovány dle různých norem podle národnosti výrobce a místních zvyklostí. Často se setkáváme s normami ISO, EN, DIN a v českých podmínkách i ČSN (konkrétně ČSN EN ISO 10545-3[2]).

Nasákavost[editovat | editovat zdroj]

Nasákavost obkladu je nejdůležitější vlastností, protože určuje vhodnost obkladu pro použití ve vnějším a vnitřním prostředí. Čím je menší nasákavost, tím se zvyšuje mrazuvzdornost obkladových prvků. Nasákavost keramického obkladu je definována jako procentní přírůstek hmotnosti po nasycení vodou oproti suchému stavu. Nasákavost se udává v procentech [%] a značí se písmenem [E].

Třídění obkladů dle nasákavosti a podle EN 14 411.
Nasákavost Název obkladu Použití
E > 10% Obkládačky Pouze na stěny v interiérech budov. Nesmí být vystaveny mrazu a kombinaci mrazu a zvýšené vlhkosti
3% < E < 6% Porovinové obkladové prvky Pouze v interiérech budov na stěny a podlahy.
0,5% < E < 3% Hutné obkladové prvky (Gres) Univerzální použití v interiéru a exteriéru na stěny i podlahy.
E < 0,5% Slinuté obkladové prvky (Gres porcellanato) Univerzální použití v interiéru a exteriéru na stěny i podlahy. Vhodné do vysoce namáhaných prostor jako dlažba a na fasády budov.

Keramické obklady ve světě[editovat | editovat zdroj]

Obkladačky na fasádě kostela sv. Ildefonsa v Portu

Celosvětově historicky největším výrobce keramických obkladů je Čína, která do roku 2000 i spotřebovala většinu své produkce. V té době vyráběla kolem 1600 milionů m2 keramických obkladových prvků, ale mezi vývozci byla až v druhé desítce. Její význam jako exportéra ale neustále roste a v roce 2003 již byla na 3. místě za Itálií a Španělskem s tím, že čínský export stoupá každoročně o více jak 100%. Je nutné zmínit, že tato čísla jejichž zdrojem je čínská asociace všech výrobců keramiky (China Building Ceramics & Sanitaryware Association) jsou odborníky považována za nadsazená a neodpovídající jiným zdrojům. Dynamický růst čínského exportu je na druhou stranu obecně přijímaným faktem.

V Evropě (vč. Turecka) trhu zcela dominují Španělsko a Itálie. Vyrábějí 70 % z celkového objemu keramických obkladových prvků. Ačkoliv Španělsko v několika posledních letech předstihlo Itálii, jak v počtu vyrobených obkladů, tak později i v jejich exportu, Itálie i nadále dominuje trhu v hodnotě vyrobených keramických obkladů, kdy v roce 2002 tato suma činila 5 319 milionů euro a průměrná hodnota jednoho metru čtverečního tak byla 8,73 euro/m2 a tedy zdaleka světově nejvyšší (srov. Španělsko 5,31 euro/m2). Česká republika vyrábí stabilně kolem 30 mil. m2 keramických obkladů, z nichž více než polovinu vyveze (17 mil. m2 v roce 2003) a je celosvětově na 13.-14.místě.

Největším světovým výrobcem keramických obkladových prvků je Marazzi Group (Itálie), se zastoupením na všech významnějších světových trzích. Dalšími významnými výrobci jsou Ricchetti-Cisa-Cerdisa Group (Itálie), Florim Group (Itálie),Roca Group (Španělsko), světově největší výrobce keramiky (keramické obklady, sanitární keramika, jiná užitá keramika) Villeroy & Boch, Deutsche Steinzeug Cremer & Breuer (Německo) Iris Group (Itálie).

Ve světě neustále roste význam globalizace, trhy se propojují a obchodní bariéry jsou postupně odstraňovány. Proto v několika posledních letech zaznamenáváme v keramickém průmyslu několik souběžných trendů. Nejsilnějším trendem je celkový růst produkce a spotřeby, realizovaný hlavně v Asii a Brazílii. Druhým trendem je fůzování společností, kdy největší světové firmy skupují menší národní výrobce nebo zakládají továrny na zelené louce a přesouvají tak svoji produkci blíže k zákazníkovi. Keramické obkladové prvky jsou vzhledem k ceně poměrně těžký materiál, a proto je jeho doprava na větší vzdálenosti ekonomicky nákladná. Díky těmto trendům zůstává podíl exportu na celosvětové spotřebě keramických obkladů stabilní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nasákavost a mrazuvzdornost dlažby, RAKO.cz
  2. Nasákavost a mrazuvzdornost dlažby, RAKO

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]