Přeskočit na obsah

Katedrála svaté Kateřiny (Goa)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katedrála svaté Kateřiny
Sé Catedral Santa Catarina
Katedrála od severozápadu
Katedrála od severozápadu
Místo
StátIndieIndie Indie
ObecVelha Goa
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecézearcidiecéze Goa e Damão
Užíváníužíván
ZasvěceníKateřina Alexandrijská
Datum posvěcení1640
Světitelarcibiskup Aleixo de Menezes
Architektonický popis
Stavební slohrenesance, baroko
Typ stavbytrojlodní bazilika
Výstavba24. listopad 1594–1619
Specifikace
Délka76,2 m
Šířka55,16 m
Výška35,36 m
Umístění oltářevýchod
Další informace
AdresaTerreiro de Sabaio, Velha Goa
Oficiální webhttps://archgoadaman.com/
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katedrála svaté Kateřiny (Goa) (portugalsky Sé Catedral Santa Catarina) je největší římskokatolický chrám postavený Portugalci a to v manýristickém stylu. Nachází se ve městě Velha Goa v Indii, je to metropolitní bazilika arcidiecéze Goa a Daman, v jejímž čele stojí v současnosti patriarcha Filipe Neri Ferrão (2023). Roku 1946 byl kostel povýšen na basilicu minor a roku 1986 prohlášen za Světové dědictví UNESCO.

První křesťanská stavba byla na tomto místě postavena na památku vítězství Portugalců v čele s Alfonsem Albuquerquem v roce 1510 nad muslimskou armádou a dobytí města Goa, které se stalo hlavním městem státu Portugalská Indie. Protože vítězství se slavilo 25. listopadu, v den zasvěcený svaté Kateřině Alexandrijské, byla jí tato kaple zasvěcena. K této první stavbě se vztahuje západní průčelí dvěma deskami v nadpraží portálů: latinská nápisová deska s textem dedikace a letopočtem má uprostřed znak s papežskou tiárou, na postranním portálu je jen kruhový emblém řádu jezuitů s iniciálami IHS a třemi hřeby v paprsčitém nimbu. Ve štítu průčelí katedrály ve 3. patře je v nice vsazená socha sv. Kateřiny.

K pobořené stavbě dal v roce 1552 guvernér Jorge Cabral dostavět hlavní konstrukci současného kostela. Tato stavba začala v roce 1562 za vlády nezletilého portugalského krále Sebastiana a byla dokončena až v roce 1619 za krále Filipa III. portugalského a španělského (vládl 1598-1621), jehož znak pod královskou korunou zdobí suprafenestru okna v 2. patře nad hlavním portálem. Katedrála byla vysvěcena v roce 1640 a vnitřní úpravy pokračovaly do roku 1651.[1] Architektura vně působí jako stylově čistá stavba raného evropského baroka podle jezuitského vzoru. V indických průvodcích je však označována za "portugalskou gotiku".[2]

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Katedrála je trojlodní sálová stavba na půdorysu latinského kříže s transeptem a pravoúhlým závěrem. Severní boční loď je oddělena třemi etážemi arkád s emporami, jižní má souvislou dělicí příčku v přízemí prolomenou bočními kaplemi a v patře s emporami. Katedrála měla původně dvě hranolové věže, ale v roce 1776 se jižní věž zřítila a již nebyla obnovena. Ve věži visí 4 zvony, z nichž takzvaný Zlatý zvon je největší v Goa. Stavba byla upravována během 19. století a v roce 1940. [3] Na katedrálu navazují dvě obytné a úřední budovy arcibiskupství na půdorysu písmene "U" s kašnou ve dvoře.

V dálkových pohledech na katedrálu opticky navazuje dvouvěžový kostel sv. Františka z Assisi se dvěma osmibokými věžemi v západním průčelí, dostavěnými ve stylu anglické tudorovské novogotiky a konvent františkánů.

  • Socha žehnajícího Krista Spasitele na mohutném podstavci byla před západním průčelím katedrály vztyčena roku 1930.
  • Pamětní kámen z bílého mramoru z roku 1965 v nádvoří katedrály připomíná Andria Rudaminu z Vilniusu (1596-1631), prvního litevského misionáře, jezuitu v Číně a v Indii, který do Goy dorazil 22. srpna 1625.[4]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
  1. Alī Jāvīd, Tabassum Javeed, World Heritage Monuments and Related Edifices in India 2, New York 2008, s. 294-299
  2. Architecture Se cathedral
  3. Podle turistického průvodce
  4. Times of India, 21.8.2015, strana 1:State to unveil memorial to first Lithuanian in India

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Alī Jāvīd, Tabassum Javeed, World Heritage Monuments and Related Edifices in India, Volume 2. Algora Publishing New York 2008, stran 309; ISBN 9780875864839, s. 294-299

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]