Adžanta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Adžanta
Světové dědictví UNESCO
Ajanta (63).jpg
Smluvní stát IndieIndie Indie
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, vi
Odkaz 242 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1983 (7. zasedání)

Adžanta je malé město v Indii, které je známé především díky komplexu skalních chrámů a množstvím nástěnných maleb, které představují jednu z vrcholných památek staroindické kultury. Nástěnné malby rovněž patří k největším dochovaným sbírkám buddhistického umění na světě. Pro svou mimořádnou historickou a uměleckou hodnotu byl celý jeskynní komplex v roce 1983 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Adžanta Caves[editovat | editovat zdroj]

Ajanta caves panorama 2010.jpg

Chrámy Adžanta Caves (nebo také Ajanta Caves) jsou buddhistický jeskynní komplex vinoucí se ve tvaru půlkruhu kolem řeky Waghora. Nejedná se však o přírodní jeskynní útvar, ale do strmé skály mnichy precizně vytesané bohatě zdobené chrámové prostory.

Ajanta Caves

Poloha a rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Tento skvost najdeme na západě země, ve státě Maháráštra, cca 3,5km od obce Adžanta a přibližně 8 h jízdy vlakem směrem na východ od Bombaje. Ačkoliv celý komplex tvoří 29 jeskyní, jejich architektura lze dělit do dvou skupin. První z nich jsou tzv. obřadní prostory – chrámy ve své době sloužící jako náboženské svatyně (chaitja), které mají obdélný půdorys s apsidovým ukončením a prostorem členěným pilíři v trojlodí, v jehož čele se nachází vlastní svatyně, druhým jsou tzv. obytné prostory (vihara), jejichž ústřední hala, s celami přiléhajícími ke třem stranám této ústřední prostory, má čtvercový tvar. Strop je podpořen sloupy a v zadní části se nachází výklenek, který obvykle střeží sám Buddha.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jejich stáří se připisuje na 2. stol. př. n. l.1. stol. n. l. V této době rozkvětu buddhismu po celé západní Indii sloužily jako buddhistické sídlo. Kolem roku 650 byly jeskyně, vinnou úpadku buddhistické víry ve prospěch hinduismu a rozvoj náboženské komunity v nedaleké Elloře, uzavřeny. Na dlouhá staletí byly opuštěny, zapomenuty, takřka zůstaly vegetací. Avšak roku 1866 byly během stopování tygrů znovu objeveny britským vojákem Johnem Smithem, který svým jménem spolu s dalšími údaji (John Smith, 28. Kavalérie, 28. Dubna 1819) tento významný den zvěčnil do jednoho ze sloupů jeskyně č. 10.

Výmalba jeskyň[editovat | editovat zdroj]

Aurangabad - Ajanta Caves (55)

Kromě skulptur (které najdeme spíše v jeskyních v Elloře) Adžanta Caves vynikají zachovalými jeskynními malbami. Nachází se zde mnoho ilustrací z Jataky (posvátný text vyprávějící epizody Buddhova života). Na nejstarších uměleckých dílech, která se zde nachází je znát diktát školy hínajána, kdy byl Buddha znázorněn pouze pomocí symbolů, zatímco v jeskyních později vybudovaných se promítá spíše vliv liberálnějšího učení mahájána, kdy je Buddha proveden ve figurálních detailech. Scény jsou velice půvabné, ale občas i kruté, smyslné, vážné, dokonce i s erotickým podtextem. Malby zobrazují muže, ženy, hudebníky (gandhárva), nebeské tanečníky (apsara), ale i démony nebo také tvory s lidskou tváří a ptačími těly (jakša) obklopeny květinami, stromy, zvířaty a ovocem. Jelikož výzdobu povětšinou vytvářeli hinduističtí umělci, tyto malby nesou pozoruhodné hinduistické rysy, které spolu s architektonickými prvky a skulpturami vytváří nesmírně krásné prostory.

Pro malbu je zde použita technika secco, kdy se nejprve stěny a strop jeskyně pokryje směsí kravského hnoje, jílu a rostlinných vláken, tato vrstva byla nakonec potažena tenkou krustou bláta. Než bláto zaschlo, umělci si rumělkou načrtli obraz, který potom vybarvovali přírodními pigmenty a celek fixovali lepkem.

Robert Gill (anglický umělec) strávil v Adžantě 26 let svého života. Během této doby se snažil zachytit překreslováním tamějších výjevů na papír. Jeho dlouholetá práce skončila r. 1866 v plamenech při požáru londýnského Křišťálového paláce. V dnešní době[kdy?] záchranné práce na vysoce odborné úrovni úspěšně pokračují.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • Na místo jezdí speciální ekologické zelené autobusy, které vás dovezou přímo k jeskyním od 5 km vzdáleného parkoviště, kde pro lepší ochranu areálu před škodlivými vlivy výfukových plynů musí všichni svůj vůz ponechat.
  • Celý komplex lze zhlédnout z vyhlídkového placu, který je umístěn nad podkovovitým záhybem řeky.
  • V jeskyni č. 2 můžeme navštívit klášter (vihara), který je zvláštní sloupy a stropem zdobenými medailony ve tvaru lotosových květů. Zřejmě jsou inspirované helénismem, který spolu s Alexandrem Velikým pronikl do Indie.
  • V jeskyni č. 17 nalezneme dvě postavy oděné do šatů středoasijského stylu. Včleňování „cizorodých“ prvků jasně svědčí o čilé kulturní a obchodní výměně mezi obyvateli kontinentu.
  • Kolosální socha Parinirvána v jeskyni č. 26 představuje Buddhu ležícího na boku v okamžiku přechodu z pozemského bytí do nirvány. Od vchodu na něj dopadá měkké světlo a umocňuje mimořádný umělecký dojem.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Světové poklady UNESCO starověké civilizace, Marco Cattaneo a Jasmina Trifoni, vydavatel Alpress, 2006, Frýdek Místek
  • Indie a indové od dávnověku k dnešku, Miroslav Krása, nakladatelství Vyšehrad spol. s.r.o., 1997, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]