Karol Hławiczka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Karol Hławiczka
Karol Hlawiczka.jpg
Základní informace
Narození 14. února 1894
Ustroň
Úmrtí 22. července 1976 (ve věku 82 let)
Těšín
Žánry klasická hudba a folklór
Povolání hudební skladatel, klavírista, varhaník, muzikolog a folklorista
Nástroje klavír a varhany
Rodiče Andrzej Hławiczka
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Hławiczka, pseudonym Stanisław Lipiński, (14. února 1894 Ustroň22. července 1976 Těšín) byl polský skladatel, muzikolog, klavírista, varhaník, pedagog, folklorista a chopinolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Karol Hławiczka byl synem Andrzeje Hławiczky, učitele, varhaníka, sběratele lidových písní, jednoho z průkopníků předválečné hudební kultury Těšínského Slezska. Od roku 1900 žil se svou rodinou v Těšíně. Hudební základy získal od svého otce a od roku 1908 navštěvoval soukromou hudební školu Slavík. V letech 1908–1912 studoval na gymnáziu v Těšíně. Zpíval ve školním sboru a v letech 1910-1912 vedl amatérský sbor „Arion“. Po maturitě odešel do Vídně. Studoval práva, ale kvůli tragické smrti svého otce studium nedokončil. V roce 1914 se vrátil do Těšína. Stal se varhaníkem v evangelickém sboru a učil zpěv v Męskim Seminariu Nauczycielskim v Bobreku (dnes součást Těšína). Během první světové války řídil v Těšíně dechovku polských legií a malý instrumentální soubor. V roce 1921 publikoval v „Dzienniku Cieszyńskim” svůj první odborný článek: Gwara inteligencji śląskiej (Dialekt slezské inteligence).

V letech 1921-1922 studoval soukromě ve Vídni skladbu a hru na klavír u Franze Schmidta a ve Varšavě (klavír u Aleksandra Michałowského a kontrapunkt u Felicjana Szopského. Hru na varhany studoval v roce 1926 u Marcela Dupré v Paříži a v roce 1926 dokončil studia v Londýně a v Římě. Po návratu domů pracoval jako učitel zpěvu na polském gymnáziu a jako varhaník v evangelickém farním sboru. Výsledkem jeho pedagogické práce na školách byl dvousvazkový Školní zpěvník (Śpiewnik szkolny), doprovodné metodické pokyny a zejména čtyřdílná učebnice zpěvu Solfeż polski, vycházející z polských lidových písní.

Karol Hławiczka v tomto období působil také jako klavírista. Od roku 1925 koncertoval v městském divadle a dalších těšínských sálech. Hrál klasický a romantický repertoár. Byl zejména respektovaným interpretem Chopinových děl. V letech 1928-1931 působil jako učitel hudby na semináři učitelů v Myslowicích, nedaleko Katovic. Současně působil učil v Katovicích na hudební škole. Redigoval časopisy Muzyka w szkole a Nowa Muzyka w szkole. Věnoval se rovněž kompozici. V té době vznikla jeho hlavní hudební díla.

V roce 1931 se rozhodl usadit ve Varšavě. V září téhož roku byl jmenován instruktorem hudby na Ministerstvu pro náboženské záležitosti a veřejnou osvětu a začal pracovat jako učitel hudby na Státní pedagogické škole. V roce 1932 absolvoval jako externista na Varšavské konzervatoři varhanní hudbu a pedagogiku. V té době ještě vystupoval jako klavírista, ale hlavně publikoval své práce vědecké, pedagogické i popularizační.

V letech druhé světové války žil Hławiczka ve Varšavě, hrál na klavír po kavárnách a učil v soukromé škole Rogalska. Po roce 1945 byl, jako mnoho dalších slezských hudebníků, obviněn z kolaborace s Němci. S obavy o vlastní bezpečnost a zaměstnání opustil Polsko a usadil se v Zaolží, v české části Těšínska. Založil pěvecké sbory Harfa v Českém Těšíně a Lutnia v Třinci. Spolupracoval s literárně-uměleckou sekcí Polské kulturně-osvětové společnosti v Československu. V rámci této spolupráce organizoval v letech 1951–1954 čtyři populární mládežnické festivaly. Spolupracoval též s pastorem Vladislavem Santariem a zasloužil se o povznesení hudební kultury ve Slezské církvi evang. a. v.

V roce 1958 se vrátil do Polska. Pokračoval ve vědecké práci, učil na klavír na Státní hudební škole v Těšíně, hrál na varhany, koncertoval ve slezských evangelických kostelech a působil i Uměleckém souboru lidových písní a tanců „Śląsk”. V 50. a 60. letech publikoval na 100 vědeckých prací a populárně vědeckých článků, věnovaných hlavně lidové hudbě, dějinám polonézů, hymnologii 16. a 17. stol., F. Chopinovi, J. S. Bachovi a teorii hudebního rytmu. V roce 1964 odešel do důchodu. Jako důchodce učil v nově vzniklé Pedagogické a umělecké fakultě Slezské univerzity v Těšíně (1973-1974).

V roce 1975 byl vyznamenán Rytířským křížem Řádu znovuzrozeného Polska. Za svou vědeckou práci obdržel Medaili Polské kulturně-osvětové společnosti v Československu a madaili Společnosti Fryderyka Chopina. Zemřel 22. července 1976 v Těšíně. Je pohřben na tamním evangelickém hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hlavní hudební díla[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta pro housle op. 7
  • Klavírní trio op. 8
  • Klavírní kvartet B-dur op. 9
  • Boże Narodzenie, kantáta pro sóla, sbor a orchestr op. 10
  • Tańce polskie pro klavír op. 12
  • Preludia organowe op. 14-18
  • Klavírní koncert d-moll op. 19
  • Suita in stillo antico pro klavír op. 25
  • Úpravy lidových písní
  • 75 pieśni marszowych do użytku młodzieży szkolnej, harcerskiej i przysposobienia wojskowego
  • Pieśni na uroczystości państwowe do użytku szkolnego (1933)

Některé muzikologické spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Příspěvek k řešení problematiky rytmu v lidových melodiích Těšínského Slezska. Časopis slezského muzea, B - XXIV., 1975, 2, str. 135-146.
  • Cimbál – lidový hudební nástroj Těšínského Slezska. Těšínsko, 1978, roč. 21, č. 12, s. 18-20.
  • Kaszuby: pieśni ludowe kaszubskie na 2 i 3 głosy (1935)
  • Polskie pierwiastki w muzice europejskiej. Zwrot, 1956, roč. 8, č. 12 (85), s. 3-6. (Online)
  • Die rhythmische Verwechslung. Die Musikforschung, 1958, roč. 11, seš. 1, s. 33-49 (Online)
  • Eine handschriftliche Miniatur-Orgeltabulatur in Cieszyn (Teschen) / Polen Die Musikforschung, 1960, roč. 13, seš. 4, s. 457-458. (Online)
  • O zabytkach muzyki polskiej na Słowaczyźnie. Zwrot, 1961, roč. 13, č. 7 (140), s. 6-8. (Online)
  • Grundriss einer Geschichte der Polonaise bis zum Anfang des 19. Jahrhunderts. Svensk tidskrift för Musikforskning, 1968, s. 51-124 (Online)
  • Zur Geschichte der polnischen evangelischen Gesangbücher des 16. und 17. Jahrhunderts. Jahrbuch für Liturgik und Hymnologie, 1970, roč. 15, s. 169-191. (On-line v databázi JSTOR)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. - D.10. Ostrava, Ostravská univerzita 1998. 182 s.
  • Vladimír Gregor: Karol Hławiczka a hudba na Těšínsku. „Těšínsko”, Karviná, 1974;
  • Jolanta Bauman-Szulakowska: Polska kultura muzyczna na Śląsku Górnym i Cieszyńskim w latach 1922-1939. Katowice 1994
  • Magdalena Dziadek: Karol Hławiczka (1894-1976). De Musica. Wawrsawa–Poznan. Vol. 9, 2004 (Dostupné zde.)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]