Marcel Dupré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Marcel Dupré
Dupre.jpg
Základní informace
Narození 3. května 1886
Rouen
Úmrtí 30. května 1971 (ve věku 85 let)
Meudon
Povolání hudební skladatel, varhaník, klavírista, hudební pedagog a vysokoškolský učitel
Nástroje varhany
Ocenění Římská cena
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marcel Dupré (výslovnost: ​[maʁsɛl dypre]) (3. května 1886 Rouen, Francie - 30. května 1971 Meudon) byl francouzský varhaník, klavírista, skladatel a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Marcel Dupré se narodil 3. května 1886 v Rouenu do hudební rodiny. Jeho otec byl varhaníkem a přítelem varhanáře Aristida Cavaillé-Colla, který v jejich rodinném domě postavil varhany. Marcel byl od malička považován za zázračné dítě. V roce 1904 vstoupil na pařížskou konzervatoř. Jeho učiteli byli Louis Diémer a Lazare Lévy (klavír), Alexandre Guilmant a Louis Vierne (varhany) a Charles-Marie Widor (kontrapunkt a skladba). V roce 1914 získal Římskou cenu za kantátu Psyché.

V následujících letech se věnoval rozsáhlé koncertní činnosti. Uskutečnil více než 2000 varhanních koncertů v Evropě, Spojených státech, Kanadě i Austrálii. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá provedení úplného varhaního díla Johanna Sebastiana Bacha, které uskutečnil na deseti koncertech v roce 1920 v sále Pařížské konzervatoře a zopakoval o rok později v Palais du Trocadéro. Všechy koncerty hrál zpaměti.

V roce 1924 byl zvolen čestným členem americké hudební společnosti Phi Mu Alpha Sinfonia a v roce 1926 byl jmenován profesorem hry na varhany a improvizace na Pařížské konzervatoři. V této funkci setrval až do odchodu do důchodu v roce 1956. Poslední dva roky byl i jejím ředitelem. V roce 1934 Dupré vystřídal Charlese-Mariu Widora ve funkci titulárního varhaníka chrámu sv. Sulpicia v Paříži, kde působil až do své smrti. Kromě toho byl v letech 1947–1954 ředitelem tzv. Americké konzervatoře, která sídlila na královském zámku ve Fontainebleau.

Jako skladatel zkomponoval 65 opusových čísel. Jeho varhanní skladby se vyznačovaly mimořádnou obtížností a některé z nich byl schopen zahrát pouze on sám (např. Trois Préludes et Fugues, op. 7). Jako pedagog vychoval dvě generace znamenitých varhaníků. Mezi jeho žáky byli např. Jehan Alain, Marie-Claire Alain, Jean-Marie Beaudet, Pierre Cochereau, Françoise Renet, Jeanne Demessieux, Rolande Falcinelli, Jean-Jacques Grunenwald, Jean Guillou, Jean Langlais, Carl Weinrich a Olivier Messiaen.

Kromě vlastních skladeb Dupré připravoval studijní edice varhanních skladeb Johanna Sebastiana Bacha, [[Georg Friedrich Händel[Georga Friedricha Händela]], Wolfganga Amadea Mozarta, Franze Liszta, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Roberta Schumanna, Césara Francka a Alexandra Glazunova. Dále publikoval metodiku hry na varhany (1927), dvě pojednání o varhanní improvizaci (1926 a 1937) a učebnice harmonické analýzy (1936), kontrapunktu (1938), fugy (1938) a doprovodu gregoriánského chorálu.

Zemřel 30. května 1971 v Meudonu nedaleko Paříže, kde je také pochován.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Marcel Dupré u varhan v Notre Dame na obraze Ambrose McEvoye.
Varhany Marcela Dupré v Meudonu

Varhanní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Elévation op. 2 (1912)
  • Trois Préludes et Fugues op. 7 (1912)
  • Scherzo op. 16 (1919)
  • 15 Versets pour les Vêpres du Commun des Fêtes de la Sainte Vierge op. 18 (1919)
  • Cortège et Litanie op. 19 Nr. 2 (1921)
  • Variations sur un Noël op. 20 (1922)
  • Suite Bretonne op. 21 (1923)
  • Symphonie-Passion op. 23 (1924)
  • Lamento op. 24 (1926)
  • Deuxième Symphonie op. 26 (1929)
  • Sept Pièces op. 27 (1931)
  • Seventy-Nine Chorales op. 28 (1931)
  • Le Chemin de la croix op. 29 (1931)
  • Trois Élevations op. 32 (1935)
  • Angélus op. 34 Nr. 1 (1936)
  • Trois Préludes et Fugues op. 36 (1938)
  • Évocation op. 37 (1941)
  • Le Tombeau de Titelouze op. 38 (1942)
  • Suite op. 39 (1944)
  • Offrande à la Vierge op. 40 (1944)
  • Trois Esquisses op. 41 (1945)
  • Paraphrase on the Te Deum op. 43 (1945)
  • Vision op. 44 (1947)
  • Eight Short Gregorian Preludes op. 45 (1948)
  • Épithalame ohne op. (1948)
  • Miserere Mei op. 46 (1948)
  • Psaume XVIII op. 47 (1949)
  • Six Antiennes pour le Temps de Noël op. 48 (1952)
  • Vingt-Quatre Inventions op. 50 (1956)
  • Triptyque op. 51 (1957)
  • Nymphéas op. 54 (1959)
  • Annonciation op. 56 (1961)
  • Choral et Fugue op. 57 (1962)
  • Trois Hymnes op. 58 (1963)
  • Two Chorales op. 59 (1963)
  • In Memoriam op. 61 (1965)
  • Méditation ohne op. (1966)
  • Entrée, Canzona et Sortie op. 62 (1967)
  • Quatre Fugues Modales op. 63 (1968)
  • Regina Coeli op. 64 (1969)
  • Vitrail op. 65 (1969)

Varhany s jinými nástroji[editovat | editovat zdroj]

  • Cortège et Litanie op. 19 (varhany a orchestr, 1921)
  • Symphonie g-Moll op. 25 (varhany a orchestr, 1927)
  • Ballade op. 30 (varhany a klavír, 1932)
  • Concerto e-Moll op. 31 (varhany a orchestr, 1934)
  • Poème héroïque op. 33 (varhany, tři trubky, tři pozouny a bicí, 1935)
  • Variations on two themes op. 35 (varhany a klavír, 1937)
  • Sinfonia op. 42 (varhany a klavír, 1946)
  • Quartet op. 52 (housle, viola, violoncello a varhany, 1958)
  • Trio op. 55 (housle, violoncello a varhany, 1960)
  • Sonate a-moll op. 60 (violoncello a varhany,1964)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Les Normands op. 1 (1911)
  • Psyché op. 4 (1914)
  • Quatre Motets op. 9 (1916)
  • De Profundis op. 17 (1917)
  • Ave Verum op. 34 Nr. 2 (1936)
  • La France au Calvaire op. 49 (sĺa, sbor, varhany a orchestr, 1953)
  • Deux Motets op. 53 (1958)

Klavír[editovat | editovat zdroj]

  • Six Préludes op. 12 (1916)
  • Marche militaire op. 14 (1915)
  • Quatre Pièces op. 19 (1921)
  • Variations cis-Moll op. 22 (1924)

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonate g-moll op. 5 pro housle a klavír (1909)
  • Quatre Mélodies op. 6 pro zpěv a klavír (1913)
  • Deux Pièces op. 10 pro klarinet a klavír (1917)
  • À l'amie perdue op. 11 pro zpěv a klavír (1911)
  • Deux Pièces op. 13 pro violoncello a klavír (1916)

Jiná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Élevation op. 2 pro harmonium (1913)
  • Fantaisie h-Moll op. 8 pro klavír a orchestr (1912)
  • Marche militaire op. 14 pro orchestr (přepracování klavírní skladby, 1915)
  • Orientale op. 15 pro orchestr (1916)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bruno Chaumet: Marcel Dupré, Souvenirs. Paris. Association des Amis de l'Art de Marcel Dupré, 2006.
  • Robert Delestre: L'oeuvre de Marcel Dupré. Paris. Éditions "Musique Sacrée", 1952.
  • Jeanne Demessieux: L'art de Marcel Dupré. Études Paris, April 1950.
  • Rolande Falcinelli: Marcel Dupré, 1955: Quelques oeuvres. Paris. Alphonse Leduc, 1955.
  • Bernard Gavoty: Marcel Dupré. Les grands Interprètes. Genève, Switzerland. Éditions René Kister, 1955.
  • Michael Murray: French Masters of the Organ. New Haven. Yale University Press, 1998.
  • Michael Murray: Marcel Dupré: The Work of a Master Organist. Boston. Northeastern University Press, 1985.
  • Graham Steed: The Organ Works of Marcel Dupré. Hillsdale, NY: Pendragon Press, 1999.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]