Přeskočit na obsah

Karel Floss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
doc. PhDr. Karel Floss
1. senátor za obvod č. 40 – Kutná Hora
Ve funkci:
23. listopadu 1996 – 23. listopadu 1998
NástupceJan Fencl
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD

Narození19. července 1926
Hodonín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. května 2024 (ve věku 97 let)
Národnostčeská
Alma materFF MU, FF UP, UK
Profesefilosof, překladatel a vysokoškolský pedagog
CommonsKarel Floss
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Floss (19. července 1926 Hodonín15. května 2024[1][2][3]) byl český filosof, politik a vysokoškolský pedagog, bývalý senátor za obvod č. 40 – Kutná Hora a člen ČSSD.

Vzdělání, profese a organizační aktivity

[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1944–1945 byl totálně nasazen. V roce 1945 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté pokračoval ve studiích na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v letech 1945–1946 studoval slovanskou a klasickou filologii a filosofii, kterou dokončil roku 1950 na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1948–50 absolvoval jako dominikánský novic „studium generale“ dominikánského řádu. Roku 1950 byl internován v Broumově a následně do konce roku 1953 sloužil u pomocných technických praporů (Hájniky u Sliače). Po propuštění mu bylo zakázáno uplatnit se v humanitních oborech a mohl pracovat pouze jako pomocná síla v rámci zemědělského výzkumu, knihovnictví a informatiky v Olomouci a Praze. V šedesátých letech se účastnil Ekumenického semináře v Praze-Jirchářích (ve spolupráci s J. Němcem a L. Hejdánkem). Badatelsky spolupracoval s M. Habáněm a J. L. Fischerem, u něhož v r. 1968 obhájil dizertační práci Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus (tiskem až 1991). V 80. letech absolvoval na Univerzitě Karlově postgraduální studium aplikované logiky. V období normalizace pořádal v Olomouci spolu s bratrem Pavlem tzv. bytové semináře. V té době se též podílel na překladech děl J. A. Komenského, jehož akcentoval jakožto filosofa. S akademickým malířem Radoslavem Kutrou promýšlel tematiku triád a triadismu. Od 80. let spolupracoval s trinitární školou Heinricha Becka v Bambergu (Bibliotheca Trinitariorum).

Teprve po roce 1990 se mohl naplno věnovat akademické činnosti, když v té době začal pracovat na Filosofické fakultě Univerzity Palackého, na Katedře filosofie nejprve jako odborný asistent, od roku 1991 jako docent. Přednášel především dějiny antické a středověké filosofie, metafyziku a řeckou a latinskou filosofickou terminologii (pro jejíž potřeby napsal skripta Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie, 1992). Spolu s kolektivem autorů se podílel na vydání nového českého Filosofického slovníku (Olomouc 1995; celkem 295 hesel převážně z antické a středověké filosofie). Na katedře filosofie UP založil tradici tzv. Hebdomades philosophicae olomucenses (Olomoucké filosofické týdny) – několikadenní intenzivní cykly přednášek a seminářů význačných, především zahraničních filosofů. V rámci celé Univerzity Palackého inicioval vznik tzv. Rotundy, pravidelného setkávání zástupců jednotlivých fakult UP (filosofická, teologická, přírodovědecká, právnická a lékařská) k odborným diskusím o základních otázkách člověka a světa. V letech 2005–2011 působil ve výzkumném Centru pro studium patristických, středověkých a renesančních textů (společné pracoviště UP, MU a AVČR), v jehož rámci přeložil spis Tomáše Akvinského De potentia (O Boží moci) a podílel se na organizaci několika mezinárodních konferencí (Pojetí „přirozenosti“ (2007), Koncepce člověka (2009), Svoboda rozhodování v dějinách a současnosti filosofie (2011); mezinárodní pracovní seminář K dějinám a současnosti kosmologie (2008).

V r. 1993 oficiálně založil v Sázavě n. S. Nadaci Světový Étos – Centrum Prokopios (prvních 5 let byl název „Vzdělávací a ekologické centrum Prokopios“), jejíž aktivity však veřejně organizoval a vedl již od r. 1990 v duchu nejstarších a nejcennějších českých kulturních tradic. Nadace mohla podle nového zákona z r. 1998 nadále působit, neboť Karel Floss vložil do nadačního jmění většinu svého senátorského příjmu. Cílem nadace bylo vychovávat vzdělané, nezištné a statečné osobnosti, které jsou potřebné pro zdárný rozvoj svobodné společnosti. Za více než 20 let působení nadace bylo realizováno mnoho přednášek, odborných a vzdělávacích seminářů, z činnosti jeho členů byla vydána řada překladů a publikací se zaměřením na religionistiku, teologii a ekumenický a společenský dialog.

V rámci této nadace a v návaznosti na dřívější bytové semináře Karel Floss ihned po roce 1989 založil a přes dvacet let pak organizoval a vedl Letní filosofickou školu v Sázavě.[3] Tuto „školu“, která se konala v prvních týdnech letních prázdnin, zamýšlel jako setkávání mladých lidí, studentů, pedagogů a význačných osobností české kultury v duchu Platónovy a Benediktovy ideje tvůrčího významu soubytí a soužití. Charakter této školy spatřoval v synergii filosofie, teologie, vědy a umění. Sám na Letní filosofické škole v Sázavě (a později v Dubu nad Moravou) přednesl přes třicet přednášek a vedl mnoho seminářů.

Karel Floss byl nositelem mnoha ocenění, nejnověji mu byla v roce 2016 při pronesení Výroční přednášky k poctě J. L. Fischera[4] udělena Pamětní medaile Univerzity Palackého v Olomouci.

Zemřel 15. května 2024 ve věku nedožitých 98 let. Do posledních chvil byl duševně i fyzicky svěží a aktivní. S vlastním příspěvkem se plánoval v červnu 2024 účastnit Letní filosofické školy ve Velkých Losinách.[2][5]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách 1996 se stal členem horní komory českého parlamentu, přestože jej v prvním kole porazil občanský demokrat Ivo Šanc v poměru 39,16 % ku 26,42 % hlasů. Ve druhém kole však Floss obdržel 53,07 % hlasů a byl zvolen senátorem za Kutnou Horu. Zasedal ve Výboru petičním, pro lidská práva, vědu, vzdělávání a kulturu. Ve volbách 1998 obhajobu mandátu odmítl, protože ve svém věku již nemohl odpovědně dělat dvě náročné věci najednou, proto volil pedagogickou činnost na universitě. V roce 2009 se stal signatářem obnovené Křesťanskosociální platformy ČSSD, kterou původně inicioval a zakládal již v r. 1995.

Za jádro filozofie pokládal metafyziku, o níž soudil, že je trvale oprávněná přinejmenším jako aporetická disciplína; vycházel přitom z klasického řeckého základu (s důrazem na autokritického Platona v dialozích Parmenidés a Sofistés). Platonskoaristotelovské východisko chce pomáhat dovršit v syntéze s neesenciálně pojatým Tomášem Akvinským, jenž se vymyká Heideggerově paušální kritice dosavadní metafyziky – zapomenutost na bytí se Tomáše netýká (srov. studie o E. Steinové), ale i s podněty z neevropských kulturních okruhů. Kromě zvýraznění bytí oproti bytnosti je podle něj třeba akcentovat a tvůrčím způsobem rozpracovat kategorie času (zakládající dějinnost křesťanské zvěsti) a triadismu (uvolňující od Augustina přes Komenského a Ch. S. Peirce až po bamberskou trinitární školu, E. Steinovou a teologii osvobození cestu od statického monismu k legálnímu pluralismu). Spřízněné tendence nalézal Karel Floss překvapivě i ve strukturalismu svého učitele J. L. Fischera (nesubstanční ontologie, zvýraznění kategorie relace), k jehož skladebné filozofii se hlásil též pro její silný sociální náboj (budoucnost Evropy je spjata s prosazením strukturálního, tj. skladebně-sociálního prototypu). Tyto rozvrhy a iniciativy jsou podle něj dobře slučitelné s autentickým, nefundamentalistickým křesťanstvím, přičemž právě křesťanská trinita může přispět k žádoucímu propojení mezi klasickým kulturním odkazem a oprávněnými nároky na disens a pluralitu – jedině trinitární spekulace je s to nabídnout životaschopný model vazby mezi dvěma základními pojmy veškeré dosavadní i budoucí ontologie, mezi jednotou a mnohostí. Výsledky své snahy o objasnění fenoménu triád a triadistiky, zejména v návaznosti na kategorii času a dějinnosti, předkládal jednak na mezinárodních kongresech (Řím 1974: Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit; Bonaventura von Bagnoregio und die Probleme der Geschichtlichkeit), jednak na komeniologických kolokviích (převážně v Uherském Brodě). Po r. 1989 se věnoval soustavněji též otázce, zda a jak může křesťanství přispět ke kulturnímu a sociálnímu rozvoji soudobé společnosti.

Knihy

  • Hledání duše zítřka. (Výbor z textů a bibliografie K. Flosse.) 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 467 s.
  • Dávné inspirace a nové výzvy. (Výbor z textů.) 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Univerzity Palackého v Olomouci. (v tisku)
  • Bůh vždycky zatřese stavbou. Rozhovor Sylvy Fischerové s Karlem Flossem. Vyd. 1. V Praze: Vyšehrad, 2011. 267 s.
  • Úvod do řecké a latinské filosofické terminologie a četby. Vyd. 1. Olomouc: Rektorát Univerzity Palackého, 1992. 193 s.
  • Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus: [disertační práce]. 1. vyd. Olomouc: Universita Palackého, 1991. 139 s. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philosophica et logica; 1/1991.

Články ve sbornících a periodikách (výběr):

  • Thomas von Aquin und die Kategorie der Zeit. In Tommaso d'Aquino nel suo settimo centenario. Atti del Congresso Internazionale 17.–24. aprile, 1974 Roma – Napoli. t. 6. L'essere. Accademia Romana di San T. d'Aquino (ed.). Napoli: Edizioni Domenicane Italiane, 1977, s. 706713.
  • Bonaventura von Bagnoregio und die Probleme der Geschichtlichkeit. In San Bonaventura maestro di vita francescana e di sapienza cristiana, Atti del Congresso Internazionale per il VII Centenario di San Bonaventura da Bagnoregio (Roma 19.–26. Settembre 1974). A. Pompei (ed.). Roma: Collegio San Bonaventura di Grottaferrata, 1976. Vol. 1, s. 757–766.
  • Triády v myšlení a v tvorbě. In Komenský v dějinách dialektiky. Sborník referátů z VIII. komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 6.‒8. října 1981. Studia Comeniana et historica, 1983, roč. 13, č. 26 (Sborník), s. 5967.
  • Der Trinitarier Komenský, Leibniz und die Aufklärung. In Symposium Comenianum 1986. J. A. Comenius’s Contribution to World Science and Culture, 1.-20. června 1986 Liblice. M. Kyralová, J. Přívratská (vyd.). Praha: Academia, 1989, s. 229237.  
  • Hledání řádu. In Sborník Egonu Bondymu k šedesátinám. M. Machovec et al. (vyd.). Praha: [s.n.], 1990, s. 7892. (Edice Pražská imaginace; sv. 97)
  • Postavení a ráz ontologie v díle Edith Steinové. In Konec ontologie? Sborník z konference. I. Holzbachová, J. Krob, J. Šmajs (vyd.). Brno: Filosofická fakulta Masarykovy university, Katedra filosofie, 1993, s. 132137.
  • Triády – pojítko mezi filozofií a teologií. J. A. Komenský ‒ teolog a náboženský myslitel. Sborník referátů z XIX. mezinárodního komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 5.‒7. října 1993. Studia Comeniana et historica, 1994, roč. 24, č. 51, s. 13–20.
  • Descartes, ontologie a literatura. In Descartes a Komenský. Alternativy českého a evropského myšlení. Sborník referátů z 21. mezinárodního komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 25.‒27. září 1996. Studia Comeniana et historica, 1996, roč. 26, č. 5556 (sborník), s. 259266. Uherský Brod: Muzeum J. A. Komenského, 1996.
  • J. L. Fischer a přítomnost filosofie. In J. L. Fischer a filosofie XX. století. Sborník prací k 100. výročí narození. J. Štěpán (vyd.). Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996, s. 38‒44. 
  • Rehabilitace triadistiky. In Obraz Jana Amose Komenského ve 20. století: věda – mýtus – ideologie. Sborník referátů z XXII. mezinárodního komeniologického kolokvia v Uherském Brodě 7.–8. října 1999. Studia Comeniana et historica, 2000, roč. 30, č. 6364, s. 2229.
  • Světový étos, periodizace, postmoderna. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica, 2002, Historica XXXI, s. 305312.
  • Metoděj Habáň (18991984) a tomismus. In Metoděj Habáň a český tomismus: K dílu a odkazu olomouckých dominikánů 1. poloviny 20. století. P. Dvorský (vyd.). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2003, s. 789. 
  • Sociální demokrat a věřící člověk. In Náboženství a sociální společenství. Program české sociální demokracie očima věřícího člověka. L. Žemličková, J. Malínský (vyd.). Praha, Česká strana sociálně demokratická, 2007, s. 5372. (Knižnice sociálního demokrata; sv. II)
  • Hans Küng a filosofie. In Hans Küng: teolog na hraně. Karel Floss et al. (vyd.) Praha: Dingir, 2008, s. 93146. 
  • Víra a náboženské vyznání u W. C. Smithe. In Cesty k porozumění jinému: teologie, religionistika a mezináboženský dialog v pojetí Wilfreda Cantwella Smithe. Karel Floss et al. Praha: Dingir, 2008. s. 85124.
  • Jednota a mnohost jako idea, osud a úkol. In Jednota a mnohost. Sborník z mezinárodní konference k osmdesátinám Karla Flosse, konané  v Olomouci ve dnech 6.-8.12.2006. Martin Jabůrek (vyd.). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury 2008, s. 197209.
  • Problém pojmu „natura“ u Tomáše Akvinského. In "Přirozenost" ve filosofii minulosti a současnosti. Sborník z konference Centra pro práci  s patristickými, středověkými a renesančními texty. L. Chvátal, V. Hušek (vyd.). Brno: CDK, 2008, s. 122‒–134.
  • K obrazu člověka v De potentia Tomáše Akvinského. In Pojetí člověka v dějinách a současnosti filosofie. Sborník z mezinárodní konference 26.‒28.11. 2009 v Olomouci. T. Nejeschleba et al. (vyd.). Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011, s. 93102.
  • Řád jako ústřední idea civilizace. Studia philosophica 63/B, 2016, 1, s. 1325.
  • Křesťan a politika. Křesťanská revue 5, 2017. Archivováno 28. 12. 2018 na Wayback Machine.

Překlady (výběr):

  • TOMÁŠ AKVINSKÝ. O Boží moci (De potentia). Překlad, úvodní studie a komentář Karel Floss. První vydání. Praha: Krystal OP, s.r.o., 2015-2018. 3 svazky (245; 405; 325 stran). Aquinata; svazek 20., 21., 23.
  • MIKULÁŠ KUSÁNSKÝ. O vrcholu zření. Překlad Karel Floss. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2003. 173 s. Krystal; sv. 3. .
  • SCHMIDINGER, Heinrich. Úvod do metafyziky. Překlad a doslov Karel Floss.Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2012. 455 s. Mathésis; sv. 3.
  • LOTZ, Johannes Baptist. Martin Heidegger a Tomáš Akvinský: člověk – čas – bytí. Překlad Karel Floss. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 1998. 237 s.
  • SEIDL, Horst. Bytí a vědomí: gnoseologie a metafyzika v klasické a moderní tradici. Překlad Karel Floss a Richard Jurečka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005. 295 s. Moderní myšlení.
  • KÜNG, Hans. Světový étos pro politiku a hospodářství. Překlad Břetislav Horyna a Karel Floss. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000. 364 s.
  • SCHOOF, T. M. Výzva nového věku: od Newmana k Janu XXIII. Překlad Karel Floss. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1971. 229 s.

Karel Floss také vystupoval v několika filmech – Helena Všetečková: Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí. Dokumentární, ČR, 2015; Helena Všetečková: Rula, Ticho, Čumba Ladislav, doc. Karel Floss a další hrdinové našich demonstrací v roce 2007. Dokumentární, ČR, 2007; Ondřej Vavrečka: De Potentia Dei. Experimentální/dokumentární, ČR, 2016.

  1. Zemřel Karel Floss (1926–2024). www.zurnal.upol.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  2. a b Facebook. www.facebook.com [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 
  3. a b Vzpomínka na doc. Karla Flosse : Náboženský infoservis, 23. 5. 2024
  4. https://edis.upol.cz/plain-1/av_object-136210/
  5. PROGRAM :: Letní Filosofická Škola. letnifilosofickaskola.webnode.cz [online]. [cit. 2024-05-17]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. 
  • GABRIEL, Jiří (ed.) Slovník českých filozofů. Brno: Masarykova universita, 1998. 697 s.
  • TOMEŠ, Josef, Průkopníci a pokračovatelé. Biografický slovník. Praha: Demos a Cíl, ČSSD 2004. 197 s.
  • GABRIEL, Jiří (ed.) Česká filozofie ve 20. století. I. a II. Brno: Vydavatelství Masarykovy university, 1995. 361 s., 186 s.
  • TŘEŠTÍK, Michael (ed.) Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti. Praha: Agentura Kdo je kdo 2005. 775 s.
  • DVORSKÝ, Přemysl, ed. Filosofia kai synoysia: sborník k 75. narozeninám Karla Flosse. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 267 s.
  • JABŮREK, Martin, ed. Jednota a mnohost: sborník z mezinárodní konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty k osmdesátým narozeninám Karla Flosse. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008. 359 s.
  • FISCHEROVÁ, Sylva: Bůh vždycky zatřese stavbou

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]