Juhani Aho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Juhani Aho
Juhani Aho.jpg
Narození 11. září 1861
Lapinlahti
Úmrtí 8. srpna 1921 (ve věku 59 let)
Helsinky
Povolání novinář, spisovatel a romanopisec
Alma mater Helsinská universita
Žánr román
Manžel(ka) Venny Soldan-Brofeldt
Partner(ka) Tilly Soldan
Děti Heikki Aho
Antti Aho
Björn Soldan
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Juhani Aho (11. září 1861 Lapinlahti8. srpen 1921 Helsinky), vlastním jménem Johannes Brofeldt, literárním jménem Siltanen, Jussi nebo jen zkráceně J.S-n, byl novinář a první finský profesionální spisovatel, ve své době jeden z nejznámějších ve Skandinávii. Specializoval se na krátké příběhy takzvané „hobliny“ (finsky lastu). Čerpal z finského folklóru, ale jeho tvorba nebyla provinciální a odrážela v sobě moderní literární hnutí té doby, především realismus. Překládal díla Alexandera Kiellanda, Alphonse Daudeta, Selmy Lagerlöfové, Victora Huga, Maurice Maeterlincka a jiných.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Juhani Aho se narodil v Lapinlahti Theodorovi Brofeldtovi a Emmě Snellmanové. V roce 1884, kdy byl jeho otec jmenován farářem v Iisalmi, se rodina přestěhovala na faru ve Vieremä. Matkou byl vychováván v přísném duchu pietismu. V letech 18721880 studoval v Kuopiu a v roce 1880 nastoupil na Helsinskou univerzitu, kde do roku 1884 studoval klasické jazyky a historii, školu však opustil bez promoce.

Nejznámější Ahova díla jsou romány Pastorova dcera a Pastorova žena. První byl ovlivněný norskou realistickou školou, druhý pobytem v Paříži.

V době svých studijních let začal pracovat jako novinář a následující desetiletí přispíval do mnoha novin. V roce 1886 dělal spolu se svým bratrem Pekkou Brofeldtem redaktora novin Keski-Suomi, v letech 18871889 pracoval pro noviny Savo a v roce 1889 se přidal k zakladatelům Päivälehti.

V letech 18891890 žil v Paříži. Tehdejší francouzskou morálku soužití muže a ženy a další rozdíly v myšlení tehdejších Finů a Pařížanů popisuje v románě Pastorova žena.

V letech 18931903 byl členem Uusi Kuvalehti. V roce 1897 se s rodinou přestěhoval do Tuusuly, jež přitahovala mnoho umělců, spisovatelů a prominentů z finského kulturního života, jakými byli například J. H. Erkko, Pekka Halonen, Eero Järnefelt nebo Jean Sibelius.

Roku 1911 Ahovi vyšel realisticko-romantický román Juha, který byl později ve Finsku několikrát zfilmovaný, naposledy také režisérem Akim Kaurismäkim.

Byl ženatý s umělkyní Venny Soldan-Brofeldtovou, s níž měl dvě děti, Anttiho a Heikkiho. Ze vztahu s Matildou (Tilly) Soldan, Vennyinou sestrou, měl syna Björna.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Překlady do češtiny[editovat | editovat zdroj]

  • Blázen radil (Narrin neuvo). Besedy Času 5, 1900, 8, s. 114. Přel. Jaroslav Rokycana.
  • Bláznova rada (Narrin neuvo). Večery 1912, 34, 24. 8., s. 263.
  • Býk a mraveniště (Härkä ja muurahaiset). Právo lidu 10, 1901, 160, s. 1–2. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Dvě čudské povídky (Maailman

murjoma Kuinka mkinä heräsin). Otto, Praha 1898. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).

  • Elli (Papin tytär – Papin rouva).  Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1926. Přel. K. Turnwald.
  • Jízda domů (Kotiin). Český svět 16, 1919–1920, 25, s. 11–16. Přel. K. V. Rypáček.
  • Kaarnajärvský pán (Hellmannin herra). Tisk družst. ČSSDSD, Praha 1905.
  • Kniha o Finsku (Katajainen kansani). Otto, Praha 1901. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Kolonista (Uudisasukas). In Na táčkách u cizích spisovatelů. Povídky. Benediktinská knihtiskárna, Brno 1910, s. 111–116. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Letní sen (Kesäinen unelma). Lidové noviny 20, 1912, 211, příl., s. 5–6.
  • Matti a jeho pevnost. Rovnost 28.8.1915, 434, s. 3. Přel. J. Vl. Fürst.
  • Nes svůj kříž (kokoelmasta Lastuja IV). Vlast 42, 1925–1926, 1, s. 29–31, 2, s. 68–70. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Neznámí hrdinové (Kaksi sankaria). Lidové noviny 20, 1912, 309, příl., s. 5.
  • Novoosídlenec (Uudisasukas). Svět v obrazech 1974, 15, s. 20. Přel. Marta Hellmuthová.
  • Osada. Besedy Času 19, 1914, 1, s. 4–5. Přel. J. Dohnal.
  • Osamělý (Yksin). Kamila Neumannová, Praha 1912. Přel. Ivan Schulz.
  • Ostrov zapomnění. Svět v obrazech 1971, 36, s. 9. Přel. MS (Marie Stoklasová).
  • Pastorova dcera – Pastorova žena (Papin tytär – Papin rouva). F. Topič, Praha 1940 (2 painosta). Přel. Ivan Schulz.
  • Pomsta pralesa (kokoelmasta Lastuja). In PALLAS, Gustav. Mistři novelistiky světové. Seveřané. Otto, Praha 1921, s. 439–456. Přel. O. S. Vetti (Alois Koudelka).
  • Psanci (Maailman murjoma). Výb. ČSSDSD, Praha 1909.
  • Rada šaška (Narrin neuvo). Rovnost 19.5.1906, 115, příl., s. 9. Přel. M.N.
  • Šaškova rada (Narrin neuvo). Právo lidu 9, 1900, 110, příl., s. 2.
  • Věrnost (Uskollinen). Český svět 9, 1912–1913, 25, s. 14; 26, s. 24; 27, s. 25–26. Přel. J. Dohnal.