Josip Vidmar

Josip Vidmar
Josip Vidmar
Předseda Osvobozenecké fronty
	Ve funkci:; 1944 – 1945
Předseda Předsednictva Lidového shromáždění
	Ve funkci:; 1945 – 1953
Narození	14. říjen 1895; Lublaň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	11. duben 1992; Lublaň, Slovinsko
Místo pohřbení	Centralno pokopališče Žale, Ljubljana
Národnost	Slovinec
Choť	Nada Vidmar
Rodiče	Josip Vidmar Sr. a Josipina Vidmar
Děti	Tit Vidmar; Rok Vidmar; Živa Vidmar
Příbuzní	Milan Vidmar, Meta Vidmar, Ciril Vidmar a Stane Vidmar (sourozenci)
Profese	literární kritik, dramatik
Ocenění	Njegošova cena (1981); Župančičova cena; Prešerenova cena; Řád hrdiny socialistické práce
Commons	Josip Vidmar
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josip Vidmar (14. října 1895, Lublaň, Rakousko-Uhersko – 11. dubna 1992, Lublaň, Slovinsko) byl slovinský literární kritik a esejista, který se podílel na slovinském odboji v průběhu druhé světové války. Sehrával také významnou roli v kulturní politice titovské Jugoslávie od poloviny padesátých do poloviny sedmdesátých let.

Život a politická činnost

Narodil se v Lublani, kde vystudoval gymnázium a filozofickou fakultu.^[2] V letech 1934 až 1941 byl dramaturgem Národního divadla v Lublani.^[2] V meziválečném období vzrostlo jeho postavení mezi literárními a politickými kritiky. V roce 1933 publikoval esej Kulturní problémy slovinské identity (Kulturni problem slovenstva), ve které reflektoval centralistickou politiky prvního jugoslávského království, přičemž se zaměřil na utváření jugoslávského kulturního a politického národa.

Po zhroucení Jugoslávie v dubnu 1941 se stal spoluzakladatelem Osvobozenecké fronty (Osvobodilna fronta). Ke konci války byl jejím předsedou. Členem AVNOJe byl od jeho druhého zasedání.^[2] Po skončení války se stal předsedou jugoslávského Svazového lidového svazového sněmu (později Sněmovny republik a oblastí). V letech 1945 až 1953 byl předsedou slovinského parlamentu. V letech 1952 až 1976 byl předsedou Slovinské akademie věd a umění a v letech 1950 až 1964 vedoucím Akademického výzkumného centra.

Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, češtiny, chorvatštiny a srbštiny do slovinštiny, především divadelní hry a díla dramatiků jako Arbuzova, Gogola,Gribojedova, Krleži, Nušiće, Puškina či Tolstého. V roce 1948 obdržel Cenu svazové vlády za překlad Molièrova díla.^[2]

Byl nositelem Řádu národního hrdiny, Řádu zásluh o národ, Řádu bratrství a jednoty, Partyzánské pamětní medaile 1941 a jednoho polského vyznamenání.^[2] Zemřel v Lublani.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josip Vidmar na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d Slovenska biografija. Research Centre of the Slovenian Academy of Sciences and Arts. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e Ko je ko u Jugoslaviji. Příprava vydání Janković, S., Milanović, M. Beograd: Sedme sile, 1957. 810 s. S. 762–763. (srbochorvatsky)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josip Vidmar na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josip Vidmar

[46f7e0c117f573c0431133aaa74eeb4591a8e31c-1] Slovenska biografija. Research Centre of the Slovenian Academy of Sciences and Arts. Dostupné online.

[KJK-762763-2] Ko je ko u Jugoslaviji. Příprava vydání Janković, S., Milanović, M. Beograd: Sedme sile, 1957. 810 s. S. 762–763. (srbochorvatsky)

[1]

[2]