Josep Tous Soler

Josep Tous Soler
Blahoslavený; Josep Tous Soler; OFM Cap.
	Fotografie z roku 1868
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	kapucíni
Sliby
dočasné	18. února 1827
doživotní	19. února 1828
Svěcení
Kněžské svěcení	24. května 1834
Osobní údaje
Datum narození	31. března 1811
Místo narození	Igualada; Španělsko
Křest	1. dubna 1811
Datum úmrtí	27. února 1871
Místo úmrtí	Barcelona; Španělsko
Místo pohřbení	Igualada, Španělsko
Národnost	španělská
Rodiče	Nicolau Tous Cerreras a Francesca Soler Ferrer
Příbuzní	Nicholas Tous Soler (bratr)
Svatořečení
Začátek procesu	18. února 1992
Beatifikace	25. dubna 2010 ; bazilika Santa Maria del Mar, Barcelona, Španělsko ; beatifikoval Benedikt XVI.
Svátek	27. května
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz a zakladatel
Atributy	řeholní oděv
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josep Tous Soler, OFM Cap., řeholním jménem Josep z Igualady (31. března 1811, Igualada – 27. února 1871, Barcelona) byl španělský římskokatolický kněz a řeholník kapucínského řádu, zakladatel kongregace Kapucínek Matky Božského Pastýře. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 31. března 1811 v obci Igualada jako deváté z dvanácti dětí rodičům Nicolau Tous Cerrerasovi a Francesce Soler Ferrer. Pokřtěn byl 1. dubna téhož roku, přičemž jeho křestním kmotrem byl jeho starší bratr Nicholas Tous Soler.

Roku 1824 vstoupil ve svém rodném městě do kapucínského řádu a ve svých patnácti letech se v něm stal postulantem. Po noviciátu složil dne 18. února 1827 své dočasné řeholní sliby a 19. února 1928 pak složil sliby doživotní. Přijal řeholní jméno Josep z Igualady. Absolvoval jak filozofická a teologická studia v klášterech v Gironě a Calelle. Po úspěšném ukončení studií byl dne 24. května 1834 vysvěcen na kněze.

Byl poslán do kláštera Santa Madrona v Barceloně, avšak po rozšíření protikatolických nálad byl v červenci 1835 spolu s ostatními kapucíny vyhnán, načež se uchýlil do exilu ve Francii. Při jeho kázáních po vesnicích se dostal až do Gareccia v Itálii, kde nějaký čas působil jako kazatel. Poté se usadil spolu se svým bratrem, který byl taktéž kapucínem v Toulouse, kde působil do roku 1842 jako duchovní správce kláštera benediktinek. Roku 1843 se vrátil do Barcelony, kde vykonával kněžskou službu a do obnovení zdejšího kláštera žil u svých rodičů. Nejprve zde působil ve farnosti Esparreguera, roku 1847 byl ze zdravotních důvodů byl přeložen do farnosti San Francisco de Paula.

Zaměřoval se na vzdělávání lidí, v čemž jej podpořil sv. Antonín Maria Claret. Spolu s několika ženami, které měly podobnou vizi, založil dne 27. května 1850 ženskou řeholní kongregaci Kapucínek Matky Božského Pastýře. Roku 1858 si její členky po přestěhování do Capellades zřídily mateřský dům.

Zemřel dne 27. února 1871 v Barceloně během toho, co sloužil mši svatou. Pohřben je v kapli, spravované jím založenou kongregací v Igualadě.