Josef von Stürgkh
Josef hrabě von Stürgkh | |
---|---|
Erb rodu Stürgkhů | |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910) |
Narození | 28. června 1862 Štýrský Hradec |
Úmrtí | 11. ledna 1946 (ve věku 83 let) Vídeň |
Choť | Helene von Lobenwein (1873–1928) |
Rodiče | Karl Kajetan von Stürgkh Eleonore von Meraviglia-Crivelli |
Příbuzní | Karl von Stürgkh, Ferdinand Graf von Stürgkh a Heinrich Graf von Stürgkh (sourozenci) |
Profese | důstojník |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Maria Alois říšský hrabě von Stürgkh (německy Joseph Maria Aloysius Reichsgraf von Stürgkh) (28. června 1862 Štýrský Hradec – 11. ledna 1946 Vídeň) byl rakousko-uherský generál, mladší bratr zavražděného rakouského předsedy vlády hraběte Karla Stürgkha. V rakousko-uherské armádě sloužil od roku 1880, působil u různých posádek, uplatnil se také jako diplomat v Rumunsku a Německu. Za první světové války byl kvůli zdravotním problémům pověřován jen podružnými úkoly, nakonec ale dosáhl hodnosti generála pěchoty (1917).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré šlechtické rodiny, která od 16. století vlastnila statky ve Štýrsku a v roce 1715 získala říšský hraběcí titul.[1] Narodil se jako třetí syn c. k. komořího hraběte Karla Kajetána Stürgkha (1832–1888) a jeho manželky Eleonory, rozené hraběnky Meraviglia-Crivelli (1836–1914).[2] Absolvoval gymnázium ve Štýrském Hradci, kde navázal celoživotní přátelství s pozdějším následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem. V roce 1880 vstoupil jako dobrovolník do armády, profesionálním vojákem se stal v roce 1882 a v letech 1886–1888 si doplnil vzdělání na Válečné škole ve Vídni (K.u.k. Kriegschule). V roce 1890 byl jmenován c. k. komořím[3]a v roce 1891 byl povýšen na kapitána, poté sloužil v Mostaru, Linci a u I. armádního sboru v Krakově.[4]
V letech 1893–1896 působil jako vojenský attaché v Bukurešti,[5][6] ve stejné funkci pak v letech 1897–1902 v Berlíně,[7] kde udržoval nadstandardní vztahy s císařem Vilémem II. a velením německé armády. Mezitím postupoval v hodnostech (major 1897, podplukovník 1901) a stal se také jedním z pobočníků císaře Františka Josefa I. V hodnosti plukovníka (1904) poté sloužil u jezdeckého pluku č. 97 v Terstu a od roku 1906 byl jeho velitelem.[8] V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jako velitel 8. brigády pěchoty přeložen k zemskému velitelství do Brna.[9] Od roku 1912 byl zástupcem velitele I. armádního sboru v Krakově.[10]
Na začátku první světové války byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1914) a jako rakousko-uherský zástupce byl vyslán do německého generálního štábu. V této době se dostal do sporů s náčelníkem generálního štábu Franzem Conradem a nakonec byl v květnu 1915 z Berlína odvolán. Kvůli dlouhodobým zdravotním problémům se zrakem (páč jako starší brácha premiér prd viděl) nemohl aktivně sloužit na frontě a byl mu přidělen podřadný úkol inspektora zajateckých táborů v Uhrách. V roce 1917 získal hodnost generála pěchoty a dostal dlouhodobou dovolenou. Po zániku monarchie byl formálně penzionován k datu 1. ledna 1919.[11]
Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy (1896) a rytířského kříže Leopoldova řádu (1900). Vzhledem ke svému diplomatickému působení v Bukurešti a Berlíně obdržel také Řád rumunské koruny a pruský Řád koruny. Dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile.
V mládí původně vstoupil do Řádu německých rytířů, později na členství rezignoval a v roce 1896 se oženil s Helenou von Lobenwein (1873–1938). Z manželství se narodily dvě děti.[12]
Jeho nejstarší bratr Karl (1859–1916) byl rakousko-uherským politikem a v letech 1911–1916 rakouským předsedou vlády.[13] V říjnu 1916 se stal obětí atentátu. Další bratr Jindřich (1861–1928) působil jako státní úředník a po Karlovi převzal rodové dědictví ve Štýrsku. Nejmladší ze sourozenců Ferdinand (1864–1943) byl také státním úředníkem a před zánikem monarchie viceprezidentem místodržitelství ve Štýrském Hradci.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 1398–1402 (heslo Stürgkh) dostupné online
- ↑ Rodina hrabat Stürgkh in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 96 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 181 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 196 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 1128 dostupné online
- ↑ Hof- und staats-schematismus der österreichischen kaiserthums 1899; Vídeň, 1899; s. 32 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1907; Vídeň, 1907; s. 175, 618 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1912; Vídeň, 1912; s. 137 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 80, 134 dostupné online
- ↑ Služební postup Josefa Stürgkha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 181 dostupné online
- ↑ Rodina Stürgkh in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 935 dostupné online
- ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 591
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Rakousko-uherští generálové
- Diplomaté Rakouska-Uherska
- Rakouští šlechtici
- Hrabata
- Císařští komoří
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Členové Řádu německých rytířů
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu rumunské koruny
- Narození 28. června
- Narození v roce 1862
- Narození ve Štýrském Hradci
- Úmrtí 11. ledna
- Úmrtí v roce 1946
- Úmrtí ve Vídni