Josef Hrubý z Jelení
| Josef Hrubý z Jelení | |||||||
 Josef Hrubý z Jelení | |||||||
| |||||||
| |||||||
| |||||||
|
| |||||||
| Narození |
22. dubna 1866 Červené Pečky  Rakouské císařství | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Úmrtí |
14. ledna 1943 (ve věku 76 let) Červené Pečky  Protektorát Čechy a Morava | ||||||
| Choť | Karola M. J. Bukuwková z Bukuwky | ||||||
| Děti |
Jaromír Hrubý z Jelení Alžběta Anna Marie Bedřich | ||||||
| Commons | Kategorie Josef Hrubý z Jelení | ||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||
Josef Hrubý z Jelení, též Josef Hrubý z Gelenj [tradiční rodový staročeský pravopis[1]], celým jménem Josef Karel Theodor Maria Hrubý z Gelenj (22. dubna 1866 Červené Pečky[2] – 14. ledna 1943 Červené Pečky[3]), byl český šlechtic a politik, za Rakouska-Uherska na počátku 20. století poslanec Říšské rady.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Patřil do šlechtického rodu Hrubých z Jelení. Byl nositelem titulu c. k. komořího. Jeho manželkou byla Karola Marie Josepha Bukuwková z Bukuwky.[3]
Počátkem 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1901 získal mandát za velkostatkářskou (nefideikomisní) kurii v Čechách.[4] K roku 1901 se profesně uvádí jako komoří a velkostatkář.[5] V zemských volbách v roce 1901 byl zvolen i do Českého zemského sněmu v kurii velkostatkářské. Byl členem Strany konzervativního velkostatku.[6] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1908.[7][8]
Byl spoluzakladatelem Jednoty českých matematiků a fyziků a Astronomické společnosti v Praze na Petříně.[9]) Rod patřil mezi česky orientovanou šlechtu. Josef Hrubý z Jelení roku 1939 spolupodepsal prohlášení české šlechty.[10][11] V roce 1942 měl odmítnout při návštěvě německé delegace na zámku v Červených Pečkách nabídku říšskoněmeckého občanství se slovy: „Rád bych, abyste si uvědomil, pane, že baron Hrubý nemění svou národnost jako špinavou košili. Já jsem se jako Čech narodil a Čechem zůstanu“ (ve vzpomínkách to takto uváděl jeho syn Jaromír). Následně delegaci vykázal ze svého domu.[12]
Syn Jaromír Hrubý z Jelení (narozen 1922) působil jako člen řádu maltézských rytířů. Roku 1990 se stal zástupcem velkopřevora řádu.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jaromír Hrubý z Jelení: Jsme rod Hrubých z Jelení, moji předkové byli humanisté, psali se s přídomky a rozhodli se pro přídomek Gelenius. Jelení se píše staročesky Gelenj a my stále dodržujeme staročeský pravopis. Nevím, proč jej měnit – už z úcty k našim předkům to nepokládáme za dobré, http://www.pozitivni-noviny.cz/rod_hrubyzgelenyj.html Archivováno 29. 7. 2010 na Wayback Machine
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Červené Pečky
- ↑ a b c Hrubý [online]. patricus.info [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0017&size=35&page=1478
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Sněm království Českého 1908 › 1. zasedání › Stenoprotokoly › 2. schůze › Středa 16. září 1908 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-06-11]. Dostupné online. (česky)
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír, ed. Příběhy české šlechty.. Praha a Litomyšl: nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, 1897.. S. 408. (česky)
- ↑ Restituce majetku menších šlechtických rodů [online]. ceskenoviny.cz [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Vlastenecké deklarace české šlechty z let 1938-39. [online]. blog.idnes.cz [cit. 2014-06-05]. Dostupné online. (česky)
- ↑ Rod Hrubý z Gelenj [online]. pozitivni-noviny.cz [cit. 2014-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-07-29. (česky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOTÝPKA, Vladimír: Příběhy české šlechty, nakladatelství Ladislav Horáček, Paseka, Praha a Litomyšl, 1995, 2001, 2002, ISBN 80-7185-507-3, stran 408, 3. vydání
