Josef Formánek (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Formánek
Josef Formanek
Narození 16. června 1969 (48 let)
Ústí nad Labem
Povolání spisovatel
Národnost Čech
Stát Česká republika
Významná díla Prsatý muž a zloděj příběhů Mluviti pravdu
Děti dcera Karolína
Vlivy Ota Pavel
„Už taky asi vím, že všechno dobré a zlé, co člověk udělá, se mu vrátí. Že nic nemá smysl uspěchat. Že některé věci k vám přijdou samy, a některé ne. Člověk je sám sobě nejlepším rádcem a než na jiné by se měl spolehnout na svou intuici. A že když často myslí na své sny a věří jim, má šanci se jich dotknout. Že by neměl tolik myslet na minulost a budoucnost, což nás okrádá o přítomnost, která jednou určí, co s námi bude, a kdy teprve poznáme, co z toho, co jsem zažili, bylo důležité.“
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Formánek (* 16. června 1969 Ústí nad Labem) je český prozaik, reportér, redaktor a cestovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ústí nad Labem. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Roudnici nad Labem. Roku 1992 založil společně s Miroslavem Urbánkem geografický magazín Koktejl. Téměř třináct let působil jako jeho šéfredaktor a díky své práci procestoval přes třicet zemí světa, z nichž ho nejvíce ovlivnil ostrov Siberut. Stál také u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra, Nevěsta a časopisu pro děti Říše divů. Inicioval realizaci rekvalifikačního kurzu „Redaktor časopisu“, který probíhal přímo v redakci magazínu Koktejl za spolupráce s několika známými fotografy, cestovateli a autory. Dnes se Formánek věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Doposud napsal čtyři knihy. Formánek má dceru Karolínu, kterou by jednou chtěl vzít s sebou na ostrov Siberut a ukázat jí veškeré moudro přírodních národů a tajemné kouzlo pralesa.[1]

Autor a ostrov Siberut[editovat | editovat zdroj]

Josef Formánek navštívil Siberut třikrát. V letech 1997 a 2000 pobýval na ostrově, který se nachází v Indickém oceáně západně od Sumatry, přibližně půl roku. Jeho další cesta se konala v rámci dvouměsíční humanitární mise po prosincové vlně tsunami roku 2005. Přírodní národy autora fascinují a ostrov Siberut považuje za svůj druhý domov. Zážitky z pobytu a setkávání se s lidmi kmene Mentawaj popsal v cestopisných pasážích svého debutu. Před odjezdem se naučil základy mentawajského jazyka z misionářského mentawajsko-německého slovníku. Poprvé jel na Siberut se svými dvěma kamarády na 2 měsíce. Podruhé strávil na ostrově 3 měsíce v doprovodu studenta indonéštiny z Karlovy univerzity. Při této návštěvě sbíral Formánek artefakty pro svou plánovanou výstavu. Nechal si udělat rituální mentawajské tetování celé horní části těla, jež pomocí geometrických obrazců představuje prales a Slunce – dárce života. Deset let také nosí na rukou červené a žluté šamanské korálky, které ho mají ochránit před zlými duchy.[2]

Na podzim roku 2002 vystavoval v Národním muzeu mentawajské artefakty a fotografie v expozici pojmenované „Siberut - Oči duchů“. Tato expozice proběhla v rámci výstavy „Tajemná Indonésie“, kterou Josef Formánek pořádal společně s Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Rudolfem Švaříčkem a Miloslavem Stinglem. Další výstavy jeho exponátů se konaly v Prachaticích a Karlových Varech. Po vlně tsunami v Indonésii 26. 12. 2005 Josef Formánek realizoval na základě iniciativy galeristy Hrušky projekt s názvem „Nejsme sami“, kterým chtěl podpořit oblasti postižené katastrofou. Šedesát šest keramických hlav českých umělců bylo pomalováno a na aukci vydraženo za sumu ve výši 686 400,- Kč. Výtěžek byl věnován na nákup materiální humanitární pomoci, konkrétně vybavení pro školy, školky a šicí dílny. [3] Josef Formánek se jako dobrovolník zúčastnil mise Českého červeného kříže a zmíněnou materiální pomoc odvezl do Acehu na Sumatře, na Seychelské ostrovy a na ostrov Siberut. Při této dvouměsíční cestě Formánek podstoupil na Siberutu šamanský rituál zasvěcení. Šamanské zkoušky prozatím nevykonal. [4] Formánek se snažil zakročit proti působení misionářů v necivilizovaných pralesních oblastech. Roku 1995 napsal otevřený dopis papeži Janu Pavlu II., na základě kterého mu byl zprostředkovaný rozhovor s pražským nunciem Giovannim Coppou. Při rozhovoru se ale Formánkovi nedostalo pochopení.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Formánkově spisovatelské etapě předcházela etapa cestovatelská. Objevování a poznávání, jaké znal z cestopisných knih, které rád četl jako kluk, se pro něj staly inspirací. Z nespočetných zážitků z cestování vycházela touha se o to nově nabyté rozdělit, ať už v reportáži nebo v knize. Napsal pět knih, které vyšly u vydavatelství Smart Press, s.r.o. Svůj debut Prsatý muž a zloděj příběhů tvořil sedm let. Vyšel roku 2003 a stal se nejúspěšnějším debutem desetiletí - doposud se prodalo více než 72 000 výtisků. V současnosti se díky velké čtenářské odezvě prodává už dvanácté vydání (červen 2013) a vznikla i audio podoba, kterou předčítá herec Národního divadla Jiří Štěpnička. Druhá kniha Létající jaguár vyšla roku 2004. Vznikla v rekordním časovém rozmezí. Spisovatel se vsadil se svým nakladatelem Ivem Železným, že napíše novelu za 12 hodin (nakonec se mu to podařilo v čase kratším - 11 hodin 19 minut). Nakladatel ji pak za dalších 12 hodin vydal. Výtěžek z prvního vydání (700 svazků) ve výši 68 000 Kč byl věnován nově otevřenému pavilonu slonů v ústecké ZOO. Třetí Formánkova kniha Mluviti pravdu vyšla roku 2008. Prodalo se jí doposud přes 26 000 výtisků. Čtvrtá kniha Umřel jsem v sobotu, kterou psal autor 2 roky, byla vydaná roku 2011. Zatím poslední dílo Syn větru a prsatý muž mělo premiéru v roce 2013. Všechna díla spojuje autobiografičnost, vrstevnatost, formální členění na mnoho kapitol a podkapitol, ilustrace kreslíře Dalibora Nesnídala, ale i hlavní téma – hledání smyslu lidského života. Knihy Prsatý muž a zloděj příběhů a Mluviti pravdu přeložila do francouzštiny Christina La Ferreira. Formánek je autorem scénáře pro televizní film.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Prsatý muž a zloděj příběhů - cestopisný román s autobiografickými prvky, 2003
  • Létající jaguár – novela na základě vylosovaných témat, napsaná a vydaná v rekordním čase, 2004
  • Mluviti pravdu – brutální román o lásce k životu podle skutečných událostí, 2008
  • Umřel jsem v sobotu – Jeden dům. Jeden stavitel. Jedno boží oko a jedna věta. Dům, ve kterém se staly podivné věci. Podle čeho vybírá bůh? Co je po smrti? – Jediné dílo, které neilustroval výtvarník a Formánkův přítel Dalibor Nesnídal. Autor použil fotografie z objektu, který v knize popisuje. 2011
  • Syn větru a prsatý muž – pokračování knihy Prsatý muž a zloděj příběhů; depresivní příběh o tom, jak se David Zajíc vrátí na ostrov Siberut a nestačí se divit co vše se stalo, jak zanikla kultura a jak nejcennější věci jsou americké cigarety a japonské motorky 2013
  • Úsměvy smutných mužů - vyprávění z protialkoholní léčebny. Ilustrováno Daliborem Nesnídalem (2014).
  • Dvě slova jako klíč: Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D., 2016

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MORAVEC, Václav. Josef Formánek [online]. BBC, 2005-01-13 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 
  2. HÁVOVÁ, Naděžda; KROC, Vladimír. Josef Formánek: "Říkali mi Si Lap Lap" [online]. Rozhlas.cz, 2005-02-7 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 
  3. Humanitární pomoci do zahraničí [online]. "Český červený kříž [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 
  4. KRAUS, Jan. Uvolněte se prosím ze dne 6. 1. 2006 [online]. Česká televize, 2006-01-06 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CESTROVÁ, Dagmar. Svlékám se do naha. Koktejl. Duben 2007, roč. XVI., čís. 4, s. 32-37. ISSN 1210-4353. 
  • BANZETOVÁ, Jitka. Mluvit pravdu o zatáčkách života. Grand Biblio. Říjen 2008, roč. 2, čís. 10, s. 4-5. ISSN 1802-3320. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]