Josef Formánek (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Josef Formánek
Josef Formanek
Narození 16. června 1969 (49 let)
Ústí nad Labem
Povolání spisovatel
Národnost Čech
Stát Česká republika
Významná díla Prsatý muž a zloděj příběhů Mluviti pravdu
Děti dcera Karolína
Vlivy Ota Pavel
„Už taky asi vím, že všechno dobré a zlé, co člověk udělá, se mu vrátí. Že nic nemá smysl uspěchat. Že některé věci k vám přijdou samy, a některé ne. Člověk je sám sobě nejlepším rádcem a než na jiné by se měl spolehnout na svou intuici. A že když často myslí na své sny a věří jim, má šanci se jich dotknout. Že by neměl tolik myslet na minulost a budoucnost, což nás okrádá o přítomnost, která jednou určí, co s námi bude, a kdy teprve poznáme, co z toho, co jsem zažili, bylo důležité.“
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Formánek (* 16. června 1969 Ústí nad Labem) je český prozaik, reportér, redaktor a cestovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Ústí nad Labem. Vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Roudnici nad Labem. Roku 1992 založil společně s Miroslavem Urbánkem geografický magazín Koktejl. Téměř třináct let působil jako jeho šéfredaktor a díky své práci procestoval přes třicet zemí světa, z nichž ho nejvíce ovlivnil ostrov Siberut. Stál také u zrodu časopisů Oceán, Everest, Fénix, Kleopatra, Nevěsta a časopisu pro děti Říše divů. Inicioval realizaci rekvalifikačního kurzu „Redaktor časopisu“, který probíhal přímo v redakci magazínu Koktejl za spolupráce s několika známými fotografy, cestovateli a autory. Dnes se Formánek věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Doposud napsal čtyři knihy. Formánek má dceru Karolínu, kterou by jednou chtěl vzít s sebou na ostrov Siberut a ukázat jí veškeré moudro přírodních národů a tajemné kouzlo pralesa.[1]

Autor a ostrov Siberut[editovat | editovat zdroj]

Josef Formánek navštívil Siberut třikrát. V letech 1997 a 2000 pobýval na ostrově, který se nachází v Indickém oceáně západně od Sumatry, přibližně půl roku. Jeho další cesta se konala v rámci dvouměsíční humanitární mise po prosincové vlně tsunami roku 2005. Přírodní národy autora fascinují a ostrov Siberut považuje za svůj druhý domov. Zážitky z pobytu a setkávání se s lidmi kmene Mentawaj popsal v cestopisných pasážích svého debutu. Před odjezdem se naučil základy mentawajského jazyka z misionářského mentawajsko-německého slovníku. Poprvé jel na Siberut se svými dvěma kamarády na 2 měsíce. Podruhé strávil na ostrově 3 měsíce v doprovodu studenta indonéštiny z Karlovy univerzity. Při této návštěvě sbíral Formánek artefakty pro svou plánovanou výstavu. Nechal si udělat rituální mentawajské tetování celé horní části těla, jež pomocí geometrických obrazců představuje prales a Slunce – dárce života. Deset let také nosí na rukou červené a žluté šamanské korálky, které ho mají ochránit před zlými duchy.[2]

Na podzim roku 2002 vystavoval v Národním muzeu mentawajské artefakty a fotografie v expozici pojmenované „Siberut - Oči duchů“. Tato expozice proběhla v rámci výstavy „Tajemná Indonésie“, kterou Josef Formánek pořádal společně s Jiřím Hanzelkou, Miroslavem Zikmundem, Rudolfem Švaříčkem a Miloslavem Stinglem. Další výstavy jeho exponátů se konaly v Prachaticích a Karlových Varech. Po vlně tsunami v Indonésii 26. 12. 2005 Josef Formánek realizoval na základě iniciativy galeristy Hrušky projekt s názvem „Nejsme sami“, kterým chtěl podpořit oblasti postižené katastrofou. Šedesát šest keramických hlav českých umělců bylo pomalováno a na aukci vydraženo za sumu ve výši 686 400,- Kč. Výtěžek byl věnován na nákup materiální humanitární pomoci, konkrétně vybavení pro školy, školky a šicí dílny. [3] Josef Formánek se jako dobrovolník zúčastnil mise Českého červeného kříže a zmíněnou materiální pomoc odvezl do Acehu na Sumatře, na Seychelské ostrovy a na ostrov Siberut. Při této dvouměsíční cestě Formánek podstoupil na Siberutu šamanský rituál zasvěcení. Šamanské zkoušky prozatím nevykonal. [4] Formánek se snažil zakročit proti působení misionářů v necivilizovaných pralesních oblastech. Roku 1995 napsal otevřený dopis papeži Janu Pavlu II., na základě kterého mu byl zprostředkovaný rozhovor s pražským nunciem Giovannim Coppou. Při rozhovoru se ale Formánkovi nedostalo pochopení.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Formánkově spisovatelské etapě předcházela etapa cestovatelská. Objevování a poznávání, jaké znal z cestopisných knih, které rád četl jako kluk, se pro něj staly inspirací. Z nespočetných zážitků z cestování vycházela touha se o to nově nabyté rozdělit, ať už v reportáži nebo v knize. Napsal pět knih, které vyšly u vydavatelství Smart Press, s.r.o. Svůj debut Prsatý muž a zloděj příběhů tvořil sedm let. Vyšel roku 2003 a stal se nejúspěšnějším debutem desetiletí - doposud se prodalo více než 72 000 výtisků. V současnosti se díky velké čtenářské odezvě prodává už dvanácté vydání (červen 2013) a vznikla i audio podoba, kterou předčítá herec Národního divadla Jiří Štěpnička. Druhá kniha Létající jaguár vyšla roku 2004. Vznikla v rekordním časovém rozmezí. Spisovatel se vsadil se svým nakladatelem Ivem Železným, že napíše novelu za 12 hodin (nakonec se mu to podařilo v čase kratším - 11 hodin 19 minut). Nakladatel ji pak za dalších 12 hodin vydal. Výtěžek z prvního vydání (700 svazků) ve výši 68 000 Kč byl věnován nově otevřenému pavilonu slonů v ústecké ZOO. Třetí Formánkova kniha Mluviti pravdu vyšla roku 2008. Prodalo se jí doposud přes 26 000 výtisků. Čtvrtá kniha Umřel jsem v sobotu, kterou psal autor 2 roky, byla vydaná roku 2011. Zatím poslední dílo Syn větru a prsatý muž mělo premiéru v roce 2013. Všechna díla spojuje autobiografičnost, vrstevnatost, formální členění na mnoho kapitol a podkapitol, ilustrace kreslíře Dalibora Nesnídala, ale i hlavní téma – hledání smyslu lidského života. Knihy Prsatý muž a zloděj příběhů a Mluviti pravdu přeložila do francouzštiny Christina La Ferreira. Formánek je autorem scénáře pro televizní film.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Prsatý muž a zloděj příběhů - cestopisný román s autobiografickými prvky, 2003
  • Létající jaguár – novela na základě vylosovaných témat, napsaná a vydaná v rekordním čase, 2004
  • Mluviti pravdu – brutální román o lásce k životu podle skutečných událostí, 2008
  • Umřel jsem v sobotu – Jeden dům. Jeden stavitel. Jedno boží oko a jedna věta. Dům, ve kterém se staly podivné věci. Podle čeho vybírá bůh? Co je po smrti? – Jediné dílo, které neilustroval výtvarník a Formánkův přítel Dalibor Nesnídal. Autor použil fotografie z objektu, který v knize popisuje. 2011
  • Syn větru a prsatý muž – pokračování knihy Prsatý muž a zloděj příběhů; depresivní příběh o tom, jak se David Zajíc vrátí na ostrov Siberut a nestačí se divit co vše se stalo, jak zanikla kultura a jak nejcennější věci jsou americké cigarety a japonské motorky 2013
  • Úsměvy smutných mužů - vyprávění z protialkoholní léčebny. Ilustrováno Daliborem Nesnídalem (2014).
  • Dvě slova jako klíč: Laskavá kniha o podivuhodných osudech dotýkajících se života Teodora D., 2016

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MORAVEC, Václav. Josef Formánek [online]. BBC, 2005-01-13 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 
  2. HÁVOVÁ, Naděžda; KROC, Vladimír. Josef Formánek: "Říkali mi Si Lap Lap" [online]. Rozhlas.cz, 2005-02-7 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 
  3. Humanitární pomoci do zahraničí [online]. "Český červený kříž [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 
  4. KRAUS, Jan. Uvolněte se prosím ze dne 6. 1. 2006 [online]. Česká televize, 2006-01-06 [cit. 2012-09-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CESTROVÁ, Dagmar. Svlékám se do naha. Koktejl. Duben 2007, roč. XVI., čís. 4, s. 32-37. ISSN 1210-4353. 
  • BANZETOVÁ, Jitka. Mluvit pravdu o zatáčkách života. Grand Biblio. Říjen 2008, roč. 2, čís. 10, s. 4-5. ISSN 1802-3320. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]