Johann von Schemua

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Johann von Schemua
Velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku
Ve funkci:
1908 – 1912
Předchůdcearcivévoda Evžen
NástupceViktor Dankl
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1909), polní podmaršál (1904), generálmajor (1898)
Narození21. září 1850
Klagenfurt am Wörthersee
Úmrtí29. dubna 1919 (ve věku 68 let)
Innsbruck
Titulsvobodný pán (1917)
PříbuzníBlasius von Schemua (sourozenec)
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann svobodný pán von Schemua (slovinsky Janez Žemva) (21. září 1850 Klagenfurt – 29. dubna 1919 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál slovinského původu. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1869, působil u různých posádek v celé monarchii, byl také vysokým důstojníkem generálního štábu. V roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty a svou kariéru završil jako velitel 14. armádního sboru v Innsbrucku (1908–1912). Po odchodu do výslužby získal šlechtický titul barona (1917).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Plukovník Johann Schemua (1900)

Pocházel ze slovinské rodiny s historií sahající do 17. století,[1] narodil se jako starší syn c. k. majora Blaže Žemvy (1808–1871).[2][3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii (1865–1869) ve Vídeňském Novém Městě a do armády nastoupil jako poručík k 7. pěšímu pluku,[4] kde později zastával funkci pobočníka velitele praporu. V letech 1875–1877 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a poté byl jako nadporučík zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil v Sarajevu a v roce 1878 se během okupace Bosny a Hercegoviny zúčastnil bojů u Livna. V roce 1880 byl povýšen na kapitána a v roce 1880 se podílel na potlačení povstání v Dalmácii. V hodnosti majora (1888) byl štábním důstojníkem u 8. pěší divize v Innsbrucku.[5] Krátce sloužil u pěšího pluku č. 12, znovu působil u generálního štábu a v letech 1893–1894 byl šéfem štábu 6. armádního sboru v Košicích.[6] Mezitím postupoval v hodnostech (podplukovník 1890, plukovník 1893). Od roku 1894 byl několik let šéfem prezidiální kanceláře generálního štábu.[7]

V roce 1898 byl povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 7. horské brigády v Sarajevu.[8] Od roku 1904 byl jako polní podmaršál velitelem 31. pěší divize v Budapešti,[9][10] v roce 1906 byl přidělen jako zástupce velitele ke 14. armádnímu sboru v Innsbrucku. V roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty[11] a v letech 1908–1912 byl velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku,[12][13] respektive zemským velitelem pro Tyrolsko, Horní Rakousy, Vorarlbersko a Salcbursko.[14] K datu 1. června 1912 byl penzionován[15] a poté žil v soukromí v Innsbrucku. Za první světové války se ještě podílel na organizaci zemské obrany Tyrolska.

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Jako velitel armádního sboru byl v roce 1909 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[16] Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 7 dislokovaného v Klagenfurtu.[17] V roce 1900 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1917 získal titul svobodného pána.[18] Během vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, několik ocenění obdržel také od zahraničních panovníků.[19]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1886 se ve Vídni oženil s Karolinou von Stremayr (1863–1935), dcerou vlivného právníka a politika Karla Stremayra,[20] který byl krátce také rakouským ministrem spravedlnosti a předsedou vlády. Manželství zůstalo bezdětné.

Johannův mladší bratr Blasius von Schemua (1856–1920) byl též rakousko-uherským generálem a v letech 1911–1912 náčelníkem generálního štábu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dějiny rodu Žemva dostupné online
  2. ↑ Rodina Blaže Žemvy staršího dostupné online
  3. ↑ Rodina Blaže Žemvy na webu geni.com dostupné online
  4. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 262, 283 dostupné online
  5. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 177 dostupné online
  6. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1894; Vídeň, 1894; s. 104, 154 dostupné online
  7. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1897; Vídeň, 1897; s. 105, 165 dostupné online
  8. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1904; Vídeň, 1903; s. 157 dostupné online
  9. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1903; s. 277 dostupné online
  10. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 123, 160 dostupné online
  11. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1910; Vídeň, 1909; s. 152, 166 dostupné online
  13. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 304 dostupné online
  15. ↑ Služební postup Johanna Schemuy in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 161 dostupné online
  16. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online
  17. ↑ Pěší pluk č. 7 na webu valka.cz dostupné online
  18. ↑ ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 93 ISSN 0036-5246
  19. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Schemuy in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 309 dostupné online
  20. ↑ Rodina Karla Stremayra na webu geni.com dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROZMAN, Franc: Generala Blaž in Janez Žemva in: Prispevki za novejšo zgodovino, ročník 57.; Lublaň, 2017; s. 206–215 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_von_Schemua&oldid=23791719“