Johann Bernhard z Fünfkirchenu
| Jan Bernard z Fünfkirchenu | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1561 Vídeň |
| Úmrtí | 1621 (ve věku 59–60 let), 5. října 1626 (ve věku 64–65 let) nebo 5. října 1635 (ve věku 73–74 let) Zbiroh |
| Povolání | dvorní rada, úředník, voják a úředník |
| Choť | Barbora z Teuffenbach-Maierhofenu |
| Děti | Jan Zikmund z Fünfkirchenu[1] Jan Kryštof z Fünfkirchenu |
| Rodiče | Hanuš III. z Fünfkirchenu[1] a Barbora Thurzóová z Bethlenfalvy[1] |
| Příbuzní | Werner Schenck z Flechtingenu, Jan Bernard z Fünfkirchenu[1], Jan Arnošt z Fünfkirchenu a Marie Alžběta z Fünfkirchenu (vnoučata) |
| Funkce | státní úředník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Bernhard z Fünfkirchenu (německy Johann Bernhard von Fünfkirchen, 1561, Vídeň – 5. října 1626 nebo 1635[2][3], pevnost Zbiroh) byl rakouský a český šlechtic z rodu Fünfkirchenů, protestant a horlivý stoupenec proti habsburskému absolutismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1575 ztratil Falkenstein, hrad byl prodán Trautsonům. Roku 1597 prodal Jan Bernhard několik svých statků kvůli hrozbě vyvlastnění pro jeho protestantství a zakoupil nové pozemky v Čechách a Slezsku.
V roce 1602 započal stavbu nové residence, zámku Fünfkirchen a po roce byl císařem Rudolfem II. Habsburským povýšen na barona. Při sporu mezi Rudolfem II. a jeho bratrem Matyášem stál Jan Bernhard na straně císaře a odpíral poslušnost Matyášovi. V roce 1608 byl povýšen na zemského knížete.
V roce 1616 přepsal své veškeré dolnorakouské statky a nový zámek na svou manželku Barboru z Tiefenbachu (nebo též Teuffenbachu) a odešel do Čech, kde vlastnil dům na Malé Straně.
Účast na povstání a odsouzení
[editovat | editovat zdroj]V roce 1618 podporoval povstání českých protestantských stavů proti katolickému panovníkovi a byl přímým účastníkem pražské defenestrace. Po bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620 byl za velezradu odsouzen k trestu smrti a jeho majetek byl zabaven.[4] Na přímluvu svého švagra, císařského generála Rudolfa z Teuffenbachu, který byl zároveň poručníkem Janových dětí po smrti jeho manželky Barbory, udělil císař Janu Bernhardovi milost a jeho trest byl 21. srpna 1621 zmírněn na doživotní vězení. Zemřel ve vazbě v pevnosti Zbiroh v Čechách. Přesné datum jeho úmrtí je nejisté. V rodinné kronice Jindřicha z Fünfkirchenu je uvedeno datum 5. října 1626,[2] avšak na náhrobním epitafu v kostele v Poysbrunnu je jako datum úmrtí uveden 5. říjen 1635.[3]
Zabaven byl jeho majetek na panství Fünfkirchen, včetně nového zámku Fünfkirchen, který následně získal biskup František kníže z Ditrichštejna na Mikulově, a zámku Wilfersdorf, který přešel na rod Lichtenštejnů.
Prostřednictvím svého strýce Rudolfa z Tiefenbachu získal jeho syn Jan Bernhard mladší, po konvertování ke katolictví, zpět rodové majetky a zámek Fünfkirchen.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b Také Franz Karl Wißgrill ve 3. svazku svého Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande na straně 135 udává rok úmrtí 1626.
- ↑ a b Hans Lederer: Hans Bernhard Fünfkirchner, Standesherr und Rebell. In: Heimat im Weinland. 99/3, 1999, NÖLB 051749CF-18C-05792-00000A1C-051749B8.
- ↑ Karl Gutkas: Geschichte des Landes Niederösterreich. 6. Auflage. 1983, s. 236.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johann Bernhard Fünfkirchen na německé Wikipedii.
