Jindřich z Lambergu
| Jindřich hrabě Lamberg | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 16. července 1841 Bratislava |
| Úmrtí | 17. října 1929 (ve věku 88 let) Ottenstein |
| Povolání | politik |
| Choť | Eleonora ze Schwarzenbergu |
| Rodiče | František Filip z Lambergu |
| Funkce | člen Panské sněmovny (1912–1918) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich hrabě z Lambergu (Heinrich Graf von Lamberg) (16. července 1841, Bratislava – 17. října 1929, Ottenstein) byl rakouský šlechtic a rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c. k. generála jízdy. Po starším bratrovi byl dědicem rozsáhlého majetku v Rakousku, Uhrách a Čechách spolu s členstvím v Panské sněmovně.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Lambergů, patřil k linii, která v 18. století získala majetek v Uhrách. Narodil se jako nejmladší syn generála Františka Filipa Lamberga (1791–1848), zavražděného za revoluce v Budapešti, a jeho manželky Karolíny, rozené hraběnky Hoyosové (1811–1875). Po soukromých studiích vstoupil v roce 1859 do armády jako kadet. Rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1860, rytmistr 1865, major 1879, podplukovník 1882, plukovník 1886) a sloužil u různých posádek v Rakousku-Uhersku. V roce 1891 byl povýšen na generálmajora a v roce 1895 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V roce 1903 byl penzionován s čestnou hodností generála jezdectva.[1] Byl též c. k. komořím (1865) a po odchodu do penze získal titul tajného rady (1903).[2] Od roku 1901 byl po starším bratru Františku Emerichovi také dědičným členem rakouské Panské sněmovny.
Z kdysi široce rozvětveného rodu Lambergů byl na počátku 20. století jedním z mála žijících potomků a po smrti staršího bratra Františka Emericha zdědil v roce 1901 rozsáhlý majetek v Rakousku, Čechách a Uhrách. Největší podíl připadal na majorát Steyr s rozlohou 35 000 hektarů půdy v Horním Rakousku, v Dolním Rakousku vlastnil menší velkostatek Ottenstein.[3] České statky o rozloze přes 3 000 hektarů půdy zahrnovaly Žihobce a Žichovice s hradem Rabí.[4] Další majetek mu patřil v Uhrách (zámek Mór). Horažďovický Spolek pro zachování a udržování historických památek vedl od svého založení v roce 1913 jednání s Jindřichem Lambergem o opravách hradu Rabí. Lamberg nakonec předal hradní zříceniny do správy Spolku v roce 1920 za symbolickou cenu jedné koruny československé.[5]
V roce 1883 se oženil s princeznou Eleonorou byl Schwarzenbergovou (1858–1938), nejstarší dcerou knížete Adolfa Josefa Schwarzenberga. Eleonora se později stala dámou Řádu hvězdového kříže a c. k. palácovou dámou. Manželství zůstalo bez potomstva.[6]
Díky sňatkům svých starších sester měl Jindřich z Lambergu příbuzenské vazby na několik významných osobností. Jeho švagry byli nejvyšší dvorský maršálek hrabě Antal Szécsen (1819–1896), hrabě Alfons Mensdorff-Pouilly (1810–1894) nebo morganatický syn arcivévody Jana hrabě František z Meranu (1839–1891). Přes svou manželku byl také švagrem knížete Jana Nepomuka Schwarzenberga (1860–1938).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Služební postup Jindřicha Lamberga in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 99 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 342, 347 dostupné online
- ↑ Přehled majetku Jindřicha Lamberga v rakouských zemích in: TITTEL, Ignaz: Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- und Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark, Praha, 1908; s. 122–123, 295–296 dostupné online Archivováno 14. 11. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ Přehled majetku Lambergů v Čechách in: PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 318–319 dostupné online
- ↑ RUDA, Zdeněk: Tajemství hradu Rabí; Plzeň, 2020; s. 71–72 ISBN 978-80-7640-012-2
- ↑ Rodina Lambergů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 531–532 dostupné online
