Jiří Kulhánek (spisovatel)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiří Kulhánek
Narození 31. prosince 1967 (49 let)
Brandýs nad Labem-Stará Boleslav
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kulhánek (* 31. prosince 1967 Brandýs nad Labem) je český spisovatel, autor knih na pomezí science fiction a fantasy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V roce 1989 absolvoval v Liberci SPŠS.[1]

V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Je velmi uzavřený, a jen velmi nerad vystupuje na veřejnosti. Na začátku jeho kariéry občas navštívil autogramiády, ale po nepříjemném zážitku s fanouškem na toaletě přestal chodit na veřejné akce úplně. Je svobodný, žije v Praze.

Styl psaní[editovat | editovat zdroj]

Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti (např. upíři, kyborgové, speciálně vycvičení bojovníci); obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami „normálních“ nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové.

Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků („hlášek“ – knihy jsou vesměs vyprávěny v první osobě). Dalším typickým rysem je "Ten Druhý", jakýsi vnitřní hlas hlavního hrdiny, mající však svou vlastní osobnost. Hrdina si s ním povídá, řeší své problémy a "Ten Druhý" mu pomáhá přežít v nebezpečných situacích. Velmi propracované jsou detailní popisy vyspělé techniky (zejména zbraňové), s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Přestože se v jeho knihách vyskytují, ve formě vedlejšího příběhu, romantické zápletky (ve formě: hlavní hrdina - hlavní ženská postava), autor se vyhýbá bližšímu popisu jejich vztahu. A zcela se vyhýbá sexuálním scénám. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a dopouštějí se i morálně pochybných skutků. Často o sobě pochybují, ale v napjatých situacích se chovají jako kladní hrdinové.

Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile (Martin Moudrý dokonce na internetu publikoval „3. díl“ Cesty krve a po jeho relativním úspěchu u Kulhánkových fanoušků vydal svou první knihu, jež byla recenzována dosti negativně). Doposud největšího čtenářského úspěchu dosáhl Miroslav Žamboch s románem Líheň (2 svazky 2004–5), ovšem zpracovává kulhánkovskou látku svým charakteristickým romantickým způsobem.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vládci strachu (1995)
  • Cesta krve – vydáno ve dvou dílech Část I – Dobrák (1996) a Část II – Cynik (1997); oba získaly cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Zcela rozebráno, Kulhánek se knihy de facto zřekl jako nezdařené a odmítá povolit nové vydání (jako následně i u Vládců strachu); antikvární výtisky dosahují několikanásobku původní ceny. Kniha obsahuje velké množství velmi brutálních scén, vylíčených do detailů ("... a jeho mozek se rozstříkl po stěně").
  • Divocí a zlí – vydáno ve čtyřech dílech po cca 270 s. Čas mrtvých, Hardcore (1999), Temný prorok a Kříže (2000)
  • Noční klub – vydán ve dvou dílech 2002–3
  • Stroncium (listopad 2006; 470 s., ISBN 80-85892-85-5) – zprvu anoncováno na červen 2005, zdrženo autorovým tradičním přepisováním v korekturách. Čtenářské přijetí bylo rozpačitější než u předchozích knih.
  • Vyhlídka na věčnost (24. říjen 2011)

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Smrt je nejlepší lékař – vydáno v brožuře Zámek naděje (spolu s titulní povídkou Daniela Jermana), Nakladatelství K, Praha 1994, ISBN 80-900248-8-2
  • To je přece nesmysl – malonákladová brožura, Nakladatelství K, Praha 1994, ISBN 80-900248-7-4. Obsahuje rané povídky Svůj život, Spojeni v Bohu, „Tak tedy – HEIL HITLER – ty svině!“, Reportáž psaná ve svěrací kazajce a Instant (1. místo Cena Karla Čapka 1994 v kategorii krátká povídka spolu s povídkou Šoulačka. Vydána též v malonákladovém sborníku Kočas 94 – Cesty mlokov, Banská Bystrica a následně Mlok: sbírka vítězných prací Ceny Karla Čapka za rok 1994, Klub Julese Vernea, Praha 1996). Recenze obou titulů
  • Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta (Ikarie 4/1994) – sdílí reálie s Divocí a zlí, úvod do této ságy
  • Soumrak (Ikarie 3/1995) – fantasy
  • Koruna věčnosti – povídka o Conanovi; vyšla v časopise Nemesis 2/1996 a fanzinu české Conan Society The Nemedian News 3/2002
  • Povídky (Klub Julese Vernea říjen 2007, 80 maloformátových stran 9,5 x 8,5 cm, ISBN 978-80-85892-90-1) – obsahuje Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta a povídku Trojúhelník datovanou 1992

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Kulhánek, Jiří, s. 132.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]