Jiří Brabenec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jiří Brabenec
Narození 25. května 1911
Nymburk
Úmrtí 19. června 1983
Praha
Pseudonym Eric Kraft
Povolání strojník, motocyklista, spisovatel, novinář
Národnost česká
Vliv na Miloš Doležal
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Brabenec (25. května 1911 Nymburk19. června 1983 Praha) byl český strojař, motocyklový závodník, spisovatel a novinář. Působil jako redaktor v novinách Mladá fronta a Lidová demokracie. Často vystupoval pod pseudonymem Eric Kraft.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kladně (1931), dva roky studoval studoval žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V průběhu let vystřídal celou řadu zaměstnání od technických oborů (strojní zámečník, námořník) přes motoristické (zkušební jezdec Jawy) až po novinařinu (převážně technický redaktor). Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Mladá fronta a poté od roku 1951 až do svého nástupu do penze v roce 1971 v deníku Lidová demokracie.

V roce 1961 podnikl společně s cestovatelem Potužníkem a kolegou spisovatelem Jedličkou cestu na malých motocyklech na Blízký východ, kde jako první motocyklisté projeli Sinajskou pouští.

Ozvěny číhošťského zázraku (1968)[editovat | editovat zdroj]

V době politického uvolnění a svobody tisku rozkryl a invetisgativně vypátral do té doby zcela neznámé informace a souvislosti kolem číhošťského zázraku a osoby katolického kněze Josefa Toufara, vyšetřovaného StB. První ze série článků vydaných na toto téma byl článek s titulem Jak a proč zemřel farář Josef Toufar z 12. května[1] a následně Světlo pravdy nad číhošťským zázrakem z 23. května 1968, které oba vyšly v Lidové demokracii. V těchto článcích vůbec jako jeden z prvních veřejně obvinil prokurátora Čížka ze lži proti lidu i státu, když v lednu 1950 nezákonně zadržel a následně exekutivně stíhal číhošťského faráře. Sérií těchto reportážních článků výrazně napomohl k otevření trestního stíhání proti vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který byl přímo zodpovědný za brutální mučení a předčasnou Toufarovu smrt na konci února 1950. Trestní stíhání Ladislava Máchy však zastavila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy i přesto, že se proti němu podařilo získat dostatek vypovídajícího materiálu a bylo vyslechnuto přes 80 svědků.[2]

Spisovatelem[editovat | editovat zdroj]

Jako spisovatel debutoval v roce 1943. Je autorem několika románů ze současnosti, detektivek, historických románů a publicistických knih.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Syn bratra poslance (1943)
  • Tisíc a jedno procento (1945)
  • Ochránce městských bran (1959)
  • Tajemství černé rokle (1960)
  • Dobrodružství v Eridanu (1961)
  • Ohnivou pouští Sinaj (1964)
  • Zločin v duhovém zálivu (1966)
  • Svědek ze Sinaje (1967)
  • Stopa vede do Benátek (1968)
  • Pozlacené mříže (1969)
  • Příliš mnoho dvojníků (1971)
  • Ještě jednu sklenku, pane (1971)
  • Řeka osudu (1979)
  • Tržní ceny krasavic (1992)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. historie1950.dejepis21.cz [online]. historie1950.dejepis21.cz [cit. 2016-02-28]. Dostupné online. 
  2. Příběh opravdového estébáka. Lidové noviny. 27.2.2016. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]