Přeskočit na obsah

Jeřáb panenský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxJeřáb panenský
alternativní popis obrázku chybí
Skupinka jeřábů panenských v indickém Rádžasthánu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádkrátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleďjeřábovití (Gruidae)
Rodjeřáb (Grus)
Binomické jméno
Grus virgo
Linné, 1758
Rozšíření jeřába panenského (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Rozšíření jeřába panenského (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Rozšíření jeřába panenského (světle zeleně – hnízdiště, světle modře – migrace, modře – zimoviště)
Synonyma
  • Anthropoides virgo (Linnaeus, 1758)
  • Ardea virgo Linnaeus, 1758
  • Grus ornata Brehm, CL, 1855
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jeřáb panenský (Grus virgo) je druh ptáka z čeledi jeřábovití. S výškou kolem 90 cm se jedná o nejmenšího zástupce jeřábů. Hnízdí v geografickém páse táhnoucím se od východního Mongolska přes střední Asii po východní Ukrajinu, zimuje převážně v Indii. Druh je často chován v zoologických zahradách včetně v několika zoo v Česku.

Jeřáb panenský dosahuje délky kolem 90 cm, rozpětí křídel se pohybuje kolem 150–170 cm a váha kolem 2 až 3 kg. I přes svou velkou výšku se jedná o nejmenšího zástupce jeřábovitých. Tělo je štíhlé a protáhlé, nicméně krk a zobák jsou o něco kratší než u jiných jeřábů. Většina těla je šedě zbarvená, avšak hlava, přední část krku a hruď jsou černé, přičemž černá pera ve spodní části hrudi jsou splývavá (visící volně dolů). Na rozdíl od řady jiných jeřábů má jeřáb panenský cele opeřenou hlavu. Z oblasti ušních otvorů vyrůstají prodloužené dlouhé chomáče šedého peří. Ramenní letky jsou světle šedé a taktéž splývavé, při klidovém stavu spadají až pod tělo. Zobák je u kořene našedavělý, na konci nažloutlý. Duhovky jsou u samců krvavě červené, u samic oranžové. Juvenilní jedince lze rozpoznat podle tmavých duhovek a také podle světleji zbarveného krku.[2]

Rozšíření a stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí v geografickém páse táhnoucím se od východního Mongolska přes střední Asii po východní Ukrajinu. Nejčastějším hnízdištěm jsou mongolské stepi. Zimuje v oblasti Indie a částečně i ve střední Africe. Kdysi druh hnízdil i v Evropě (např. v Rumunsku hnízdil nejméně do konce 19. století) a v severní Africe (z Tuniska a Maroka pochází poslední zprávy o hnízdění druhu ze 30. let 20. století), avšak z těchto končin již vymizel.[3] Zbloudilí jedinci byli pozorováni v různých koutech Evropy (mj. Černá Hora, Španělsko, Norsko, Dánsko) i jinde (Japonsko).[4]

Jak na hnízdištích, tak v zimovištích vyhledává suché oblasti stepí až polopouští jen s minimálním množstvím vegetace, avšak s blízkou vodní plochou jako jsou řeky, potoky a mělká jezera. Často je k vidění i na zemědělských polích.[4] Na hnízdištích může obývat nadmořské výšky až 5000 m n. m.[2]

Celková populace druhu se k roku 2015 odhadovala na 230–261 tisíc jedinců.[4]

Hejno jeřábů panenských v indickém Rádžasthánu

Jedná se o plně migrační druh, který dokáže překonávat obrovské vzdálenosti bez jediné zastávky. Do zimovišť odlétá na přelomu srpna a září a vrací se na přelomu března a dubna. Po příletu do hnízdišť se jeřábi nejdříve shlukují do hejn, která se po několika týdnech začínají rozpadat, jak se blíží doba zahnízdění a jeřábi se stávají stále více teritoriálními. Po skončení hnízdění se shlukují do velkých hejn (pozorována byla hejna až o 400 jedincích) a po příletu do zimovišť se houfují do hejn o tisících a vzácněji i desetitisících jedinců.[4]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Dospělec s mládětem (vlevo)

Stejně jako ostatní jeřábi, i jeřáb panenský je monogamní druh tvořící dlouholeté, celoživotní svazky. Pro námluvy jsou typické tzv. jeřábí tance, během kterých se oba druzi navzájem klaní s roztaženými křídly, krouží kolem sebe, vyskakují do vzduchu atp. Občas skupina jeřábů obstoupí tančící pár a začne je povzbuzovat vokálními projevy. Z řad těchto „diváků“ někdy vzejde pár tanečníků, který nahradí tančící pár uprostřed. K zásnubním tancům nejčastěji dochází za soumraku a za úsvitu.[5]

Se zakládáním teritorií jeřábi začnou několik týdnů po příletu do hnízdišť. I když se bezprostředně po příletu shlukují do hejn, během hnízdění jsou teritoriální a hnízda jsou nejméně 200–300 metrů od sebe. Samotné hnízdo si nestaví, samice klade vejce přímo na zem, typicky na změť kamínků a suché vegetace. Ke kladení vajec dochází mezi dubnem a červnem v závislosti na zeměpisné šířce. Samice klade nejčastěji 2 vejce (výjimečně 1 nebo 3) v intervalu 24–28 h. Olivová vejce s tmavšími flíčky dobře splývají s okolím. V sezení na vejcích se střídají oba partneři, avšak samice inkubuje více. Inkubační doba trvá 27–29 dní, což je vůbec nejkratší doba inkubace ze všech jeřábů.[6]

K prvnímu letu ptáčat dochází 55–60 dní po narození, což je vůbec nejrychlejší doba ze všech jeřábů. Juvenilní jeřábi nicméně zůstávají s rodiči po dobu až 10 měsíců, čili až do dalšího hnízdního období. V době hnízdění pohlavně dospělých jedinců se juvenálové shlukují do hejn a potulují se po okolí. K utváření prvních párů může dojít již ve věku 18 měsíců, avšak v prvnímu zahnízdění většinou dochází až ve věku 4–8 let. Nejstarší jeřáb panenský se v zajetí dožil 27 let, ve volné přírodě je předpokládaná délka dožití nižší.[7]

Jedná se o potravní generalisty a oportunisty. Živí se jak rostlinným materiálem (semena, listy, žaludy, ořechy, bobule, ovoce), tak živočichy (žížaly, plži, kobylky, brouci, hadi, ještěři, ptáci, hlodavci i další druhy malých savců).[7]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní ohrožení druhu představuje hlavně ztráta a degradace habitatu následkem zemědělské činnosti. K degradací dochází mj. nadměrným používáním pesticidů a přeměnou krajiny, např. vysoušením mokřadů nebo stavěním přehrad. Menší hrozbu představuje lov na tahových zastávkách (Pákistán, Afghánistán).[4] Zatímco většina druhů jeřábů patří mezi ohrožené druhy, jeřáb panenský je zatím výjimkou, protože jeho stavy jsou stále vysoké.[8] Mezinárodní svaz ochrany přírody proto hodnotí druh jako málo dotčený.[4]

Vztah k lidem

[editovat | editovat zdroj]

Chov v zoo

[editovat | editovat zdroj]
Jeřáb panenský za letu

Tento druh patří mezi nejčastěji chované druhy jeřábů. V Evropě se v srpnu 2019 jednalo o přibližně 180 zoo. V rámci Česka chovaly v létě 2019 jeřába panenského tyto zoo:[9]

Na Slovensku byl v létě 2019 tento druh chován v Zoo Bojnice a Zoo Košice.[9]

Chov v Zoo Praha

[editovat | editovat zdroj]

Jeřáb panenský se v Zoo Praha objevil již dva roky po jejím otevření. Zoo získala čtyři jedince od Ludmily Jandové, manželky zakladatele a prvního ředitele zoo Jiřího Jandy. Nejdéle žijící z těchto jeřábů žil v zoo až do roku 1948. K obnovení chovu došlo v roce 1974 a bez přerušení pokračuje dodnes. První úspěšný odchov byl zaznamenán v roce 1993, kdy se vylíhla a byla odchována dvě mláďata.[8] Ke konci roku 2018 byl chován jeden pár.[10]

Tento druh je k vidění v expozičním celku Ptačí mokřady v dolní části zoo.[8]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Brazil 2009, s. 150.
  3. Johnsgard 1983, s. 97–99.
  4. a b c d e f Demoiselle Crane [online]. BirdLife International, 2018 [cit. 2022-06-18]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22692081A131927771.en. (anglicky) 
  5. Johnsgard 1983, s. 100.
  6. Johnsgard 1983, s. 101.
  7. a b MERTAUGH, Megan. Anthropoides virgo (demoiselle crane). Animal Diversity Web [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c Jeřáb panenský - lexikon zvířat. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online. 
  9. a b Zootierlste. Zootierliste [online]. [cit. 2019-08-05]. [zootierliste.de Dostupné online]. 
  10. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2018

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BRAZIL, Mark, 2009. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm. ISBN 978-0-7136-7040-0. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul, 1983. Cranes of the World. Nebraska, USA: University of Nebraska-Lincoln. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]