Jerlín japonský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Jerlín japonský

Jerlín japonský
Jerlín japonský
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: bobotvaré (Fabales)
Čeleď: bobovité (Fabaceae)
Rod: jerlín (Sophora)
Binomické jméno
Sophora japonica
L., 1767
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jerlín japonský (Sophora japonica L., 1767) je opadavý listnatý strom, výjimečně keř, z čeledi bobovitých.

Nomenklatura[editovat | editovat zdroj]

Sophora japonica L., 1767

Nomenklatorická synonyma
Styphnolobium japonicum (L.) Schott, 1831
Taxonomická synonyma
=Sophora sinica Rosier, 1779
=Sophora pubescens Tausch, 1834
=Sophora japonica L. var. pubescens (Tausch) Besse,
=Sophora korolkowii Dieck ex Koehne, 1893

Popis[editovat | editovat zdroj]

detail listů a květů

Koruna těchto rychle rostoucích stromů, dorůstajících výšky 15, výjimečně až 25 m, je obvykle široce kulovitá, o průměru 30 až 40 m. Existují však válcovité kultivary (např. Columnaris, Fastigiata nebo Princeton Upright), které mají menší šířku než výšku.

Strom má šedohnědou kůru s vystouplými hřebeny. Povrch mladších větví a výhonků je olivově zelený.

Složené listy jsou lichozpeřené, jařmo 12 až 15 cm dlouhé, se 7 až 17 lístky podlouhle eliptickými, vejčitými až vejčitě kopinatými, dlouhými 2 až 5 cm a širokými 1 až 2 cm. Na vrchu jsou tmavozelené nebo šedozelené, na spodní straně světle zelené.

Květenství vytváří koncové laty dlouhé až 30 cm, tvořené velkým množstvím (až 80) drobnými kvítky. Jednotlivé oboupohlavní motýlokvěté kvítky jsou slonovinově bílé až žlutobílé, drobné, 2 až 4 mm dlouhé, slabě vonící. Jsou hmyzosprašné. Jerlín kvete v červenci až srpnu. V Evropě kvetou obvykle teprve jedinci starší přibližně 15 let.

Plod je stopkatý válcovitý lusk, 5 až 7 cm dlouhý, dužnatý, obsahující jedno až pět tmavohnědých až černých, zploštěných, elipsoidních semen o rozměrech 7–9 × 4–5 × 3–3,5 mm. Semena jsou dobře klíčivá.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Navzdory svému druhovému jménu není tento druh původní v Japonsku, kam byl jen zavlečen. Původní areál rozšíření zahrnuje oblasti Dálného východu, především Čínu a Koreu. Pěstováním jako okrasný strom se jerlín rozšířil do mírného pásu celého světa. V Evropě je znám a pěstován od 18. století, v Česku od roku 1835. Jeden z nejstarších exemplářů nejen v Česku, ale ve střední Evropě vůbec, roste od roku 1910 v zámeckém parku poblíž zámku ve Valticích. Další stoletý exemplář se nachází v obci Brodce u Mladé Boleslavi. V roce 2013 byl prohlášen památným stromem.

Jeden vzrostlý exemplář starší než 50 let se nachází v obci Třemošná cca 5 km od Plzně, v Praze se skupina vzrostlých jerlínů nachází například v areálu Vyšehradu v parku sousedícím s bazilikou svatého Petra a Pavla.

Dva vzrostlé exempláře značně starší padesáti let se nachází v obci Višňové u Znojma, jeden v zámeckém parku a jeden v části obce "Dědina".

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje slunné stanoviště s dostatkem vláhy a živin, nesnáší však zamokřené těžké půdy. Dospělé stromy vydrží i silné mrazy do −25 °C; mladé semenáčky však může mráz poškodit, proto je dobré je předpěstovávat nejméně 2 roky ve sklenících. Je velmi odolný proti znečištěnému prostředí včetně zasolení půdy, proto se v současné době využívá jako okrasný strom v městských stromořadích. Po zakořenění snáší i déle trvající sucho.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Jerlín obsahuje jedovatý cytisin, který může způsobit nevolnosti. Je významným zdrojem rutinu, obsaženým v listech a zejména v nezralých semenících (až 40 %). Semena obsahují škrob.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Pěstuje se jako okrasný strom v zahradách a parcích jednak pro svůj vzhled, jednal pro pěkné květenství. Je medonosnou rostlinou a umožňuje hnízdění ptactva.

Dřevo je pevné a tvrdé a v oblasti svého původu se užívá jako stavební materiál.

Přestože obsahuje cytisin, na Dálném východě se květy a mladé lístky používají k přípravě čaje, vzhledem k velkému obsahu rutinu. Listy, předem několikrát spařené, se ve východní kuchyni užívají podobně jako špenát.

V čínském lékařství patří jerlín k padesáti nejvýznamnějším léčivým rostlinám[zdroj?]. Užívá se jako antibakteriální, protizánětlivý, antispasmatický, pročišťovací a protihorečnatý prostředek, jako diuretikum, laxativum, hypotensivum a abortivum. Odvar z listů zvláčňuje a zvlhčuje kůži a snižuje krvácivost z povrchových ran i při vnitřním krvácení; pomáhá též při léčbě epileptických záchvatů a všeobecně k uvolňování křečí. Odvar z dřeva se používá k léčení nežitů a hemoroidů.

V minulosti byly květy a zejména lusky zdrojem přírodního žlutého barviva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena České republiky, díl 4. B. Slavík (Ed.). Praha: Academia, 1995. S. 331. - ISBN 80-200-0384-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]