Jemeljan Sofronovič Basov
| Jemeljan Sofronovič Basov | |
|---|---|
| Narození | 1705 Ruské carství |
| Úmrtí | 1765 (ve věku 59–60 let) Něrčinsk  Ruské impérium |
| Národnost | ruská |
| Občanství | Ruské impérium |
| Povolání | kupec, kozák, mořeplavec |
| Nábož. vyznání | pravoslaví |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jemeljan Sofronovič Basov, rusky Емельян Софронович Басов (1705 – 1765 Něrčinsk), byl sibiřský kozák a ruský průzkumník Kamčatky a Komandorských ostrovů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Není známo, odkud Basov pocházel. Ještě než dosáhl dvaceti let, seznámil se na řece Leně s mnichem Ignácem, objevitelem Kurilských ostrovů, který právě na nějakou dobu odložil svou mniškou sutanu a táhl s kozáky a dobrodruhy na sever k arktickým mořím pátrat po ložiscích železné rudy. Basov se k němu připojil a naučil se stavět malé námořní kozácké lodě (tzv. šitiky) a přežívat v arktických pustinách.[1]
V roce 1733 byl Basov jmenován do kozáckého vedení přístavu Ochotsk, povýšen na poddůstojníka a vyslán sbírat jasak na Kamčatku. Následně byl Basov odeslán do Moskvy jako doprovod vybraného jasaku – prvotřídních sobolích kožešin. Když v Moskvě uviděl, za jaké ceny se tam kožešiny prodávají, rozhodl se získat bohatství a slávu objevením nových zemí plných kožešin, požádal proto o povolení vydat se objevovat nové země. Toto povolení od ruských úřadů získal. V Irkutsku dostal Basov dary pro domorodce, zbraně a střelný prach. Nový velitel Ochotsku hrabě Anton Manujlovič Devier nedovolil ale Basovovi výstavbu lodi na státní náklady.[1]
Bez peněz na výstavbu lodě se až v roce 1742 Basov dostal opět na Kamčatku a to jako doprovod vyhnaného knížete Alexandra Dolgorukova. V Bolšerecku se Basov setkal s dánským navigátorem v ruských službách Martinem Petrovičem Spanbergem, jedním z velitelů Velké severní expedice. Jemeljanovi se podařilo přesvědčit Spanberga, aby ho společně s jeho bratrem přijal k výpravě na Kurilské ostrovy. Ale v polovině plavby ho Spanberg bez udání důvodu poslal zpět na Kamčatku. Ve stejnou dobu se na Kamčatku vrátila loď Svatý apoštol Pavel, jehož posádka přezimovala na Komandorských ostrovech a vykládala o kožešinovém bohatství ostrovů a také o četných vzdálených ostrovech, ležících u pobřeží Ameriky. Basov se rozhodl získat povolení pro plavbu na Komandorské ostrovy. V Nižněkamčatsku se spojil s moskevským kupcem Serebrjannkovem[2] a najal za podíl na zisku kozáky, námořníky a další dobrodruhy. Na dluh nechal postavit malou loď – šitik, tak jak ho kdysi naučil mnich Ignác. Loď se nazývala šitik, protože chyběli hřebíky a prkna lodě tak musela být sešita velrybími kosticemi.
Dne 1. srpna 1743 vyplul Basov na šitiku Svatý Petr a po pěti dnech přistál na Komandorských ostrovech. A lov předčil všechna jeho očekávání. Celkem bylo uloveno více než 4000 polárních lišek a 1200 bobrů (ve skutečnosti mořských vyder). A díky dobrému počasí viděl Basov v dálce na východě další země.
Po návratu na Kamčatku splatil všechny své dluhy a tím otevřel Rusům cestu k ostrovnímu bohatství. Na Kamčatku dorazila tzv. kožešinová horečka. Na druhé plavbě bylo již více lovců a přezimovali na Měděném ostrově. Basov toužil objevit nové země, ale jeho posádka se proti němu vzbouřila, protože lovci nechtěli nové země, chtěli jen kožešiny a těch všude bylo dost. Basov se po návratu z další lovecké výpravy stal boháčem a toužil objevit bájnou zemi Joao da Gamy, které se někdy přezdívalo i Stellerova země, protože po ní aktivně pátral v roce 1741 Georg Wilhelm Steller a ve svém lodním deníku se zmínil, že tato tajemná země musí být nedaleko Komandorských ostrovů. Basovovi společníci, ale neměli zájem o hledání bájné země, chtěli hlavně bohatství z kožešin z ostrovů, které již znali. Obchodní partneři ani ostatní lovci nechtěli riskovat plavby k neznámým novým zemím a tak Basova odvolali z vedení jeho vlastní obchodní společnosti.
V létě 1747 do Nižněkamčatsku dorazil Michail Nevodčikov a donesl tam zprávu o svém objevu Aleutských ostrovů. Byla to krutá rána pro Basovovu hrdost, protože tyto ostrovy si umínil objevit on. A proto se rozhodl vydat na další plavbu a objevit novou zemi. Při plavbě ale ztroskotal, podařilo se mu ale dostat i tak zpět na Kamčatku. Spolu s nákladem kožešin dovezl i 50 liber mědi z Měděného ostrova. Měď byla poslána do Irkutska a poté do hlavního města, de byla prozkoumána Michailem Lomonosovem, který byl překvapen její vysokou kvalitou. A Basov se rozhodl, že využije ložiska mědi k průmyslovému rozvoji oblasti. Věřil, že hory na Měděném ostrově jsou plné mědi. Kamčatští obchodníci neměli zájem o další plavby na Měděný ostrov, kde byla vybita většina kožešinové zvěře, chtěli plout k novým ostrovům. Basov na své náklady začal připravovat průzkum ložisek mědi, otevření dolů. V roce 1750 Basovův šitik Svatý Petr ztroskotal nedaleko ostrova Attu, byla to pro Basova velká finanční rána. Do roku 1755 byl hornickým mistrem Petrem Jakovlevem prozkoumán Měděný ostrov a bylo zjištěno, že na ostrově nejsou žádné průmyslové zásoby mědi, že se těžba nevyplatí. Veškeré náklady na průzkum ložisek byly vymáhány po Jemeljanovi, který tak zbankrotoval.[1]
Basov se tak rozhodl rychle přijít k penězům na zaplacení dluhů. Přesunul se na Měděný ostrov, kde před Vánoci v roce 1755 odléval z mědi falešné peníze. Ale plán na získání peněz mu nevyšel. Padělatel Basov byl zatčen a poslán do Irtkutska k mučení - k vyšetřování a k sodu. Po sedmi letech věznění byl dne 4. září 1762 odsouzen k doživotnímu trestu v dolech v Něrčinsku, kde v roce 1765 zemřel.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Басов, Емельян na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d Емельян Басов. www.npacific.ru [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.
- ↑ Басов Емельян. www.rulex.ru [online]. [cit. 2023-12-24]. Dostupné online.