Jasak

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mansijec (zastarale Vogul) odvádí naturální daň, tzv. jasak, Jermaku Timofějeviči
Umělecké ztvárnění odvodu jasaku

Jasak (rusky ясак, mongolsky засаг – moc, vláda; tatarsky ясак – naturální daň, baškirsky яһаҡ – daň) byla v Rusku od 15. do počátku 20. století naturální daň placená národy Sibiře a severu Ruska, odváděná především v kožešinách. Do počátku 18. století se vybírala i v Povolží.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Slovo jasak se dostalo do ruštiny v počátcích dobytí a obsazení Sibiře[1] a vytváření sítě sibiřských ostrohů a zimovišť, které sloužily jako místa výběru jasaku. Samotná daň byla placena už ve Zlaté hordě a jejích nástupnických státech, Astrachaňském a Kazaňském chanátu, od kterých převzali vybírání daně v kožešinách Rusové.

Výběr jasaku byl hlavním důvodem kvůli kterému se ruská vláda snažila připojit rozsáhlá sibiřská území. Jasak se vybíral v kožešinách sobolů, lišek, bobrů, kun a dalších kožešinových zvířat, někdy byl odváděn i ve skotu.[1] Např. zabajkalští Burjati platili jasak (ve výši 1 sobola na poplatníka) v koních, skotu a velbloudech, přičemž se jedno zvíře počítalo za dvaapůl sobola.[2] Výběr jasaku organizoval Sibiřský prikaz, od roku 1763 přešel do kompetence imperátorského kabinetu.[1] Takto získané kožešiny tvořily v 17. a 18. století významný zdroj příjmů ruského státu.

Jasak byli povinni platit dospělí muži zdaněných kmenů, soupisy poplatníků byly vedeny v tzv. jasačných knihách. Jeho výše kolísala, byl určován pro každý kmen nebo region zvlášť. Obecně byl vyšší pro kmeny a národy, které hledaly u Ruska ochranu před útoky nebo výběrčími jasaku přicházejícími od jejich sousedů (například Ketové na střední Jeniseji byli před objevením se Rusů terčem nájezdů angarských Tunguzů a takřka vyhlazeni; k roku 1621 platili mimořádně vysoký jasak 12 sobolů na člověka; v analogické situaci se ocitli i kolymští Jukagirové tísnění Čukči, Tunguzi a Jakuty).[2] Méně (1 sobol na osobu, případně i jen 0,4 sobola na osobu) platily kmeny podrobené Rusy silou, zejména pokud měly možnost ústupu mimo ruské území. U kmenů vzpurných a odmítajících jasak se je ruská vláda snažila obměkčit nabízením „panovníkových darů“ výměnou, v jiných oblastech Rusové používali systém rukojmích.[2]

Výše jasaku postupně klesala s úbytkem zvěře, například u pitských Tunguzů na Jeniseji z 10 sobolů na člověka ve 30. letech 17. století na 2 soboly koncem století, v Jakutsku se počátkem stejného období snažili vybrat 3 soboly, koncem se dařilo získávat méně než 1 sobola. Zvláštností Jakutska také bylo, že většinu jasaku zde tvořily liščí kůže místo místo sobolích. Začátkem 18. století na východní Sibiři vybíralo od 0,6 po 1,5 sobola na poplatníka.[2]

Kvůli stížnostem poplatníků roku 1763 zvláštní komise ruské vlády zrevidovaly a uspořádaly jejich povinnosti, přičemž pro každý rod a region určily výši odvodů. V případě nedostatku lovné zvěře povolily náhradu méně hodnotnými kožešinami nebo penězi. Další revize proběhla roku 1827, kdy byl výběr jasaku omezen na kočovníky, kdežto usedlí sibiřští domorodci byli zbaveni jasaku a zdaňování jako běžné obyvatelstvo.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона : в 86 т. (82 т. и 4 доп.).. Svazek XLIa (1904): Яйцепровод — Ѵ. СПб.: [s.n.], 1890—1907. Dostupné online. S. 840—841. (rusky) 
  2. a b c d БРОДНИКОВ, А. А. Сбор ясака: зависимость процесса объясачивания от потестарно-политической ситуации в регионе (по материалам Восточной Сибири XVII в.). In: ОЖОГИН, В. И.; МИТЬКО, О. А. Евразия: культурное наследие древних цивилизаций. Вып. 1. Культурный космос Евразии. Новосибирск: НГУ, 1999. Dostupné online. S. 119-123. (rusky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Торговля пушным товаром в XVII в. [online]. web Культура, история русского Севера [cit. 2017-02-22]. Materiály z knihy Торговля пушным товаром в XVII в., Яницкий Н. Ф., 1912. Dostupné online. (rusky)