Jang-c’-ťiang

Jang-c’-ťiang
	Řeka u vesnice Lian-tuo v provincii Chu-pej
Základní informace
Délka toku	6300 km
Plocha povodí	1 800 000 km²
Průměrný průtok	31 900 m³/s
Světadíl	Asie
Pramen
	Tangla; 34°5′31,69″ s. š., 92°54′47,44″ v. d.; 6621 m n. m.
Ústí
	u Šanghaje do Východočínského moře; 31°15′0″ s. š., 122°2′0″ v. d.; 0 m n. m.
Protéká
	Čína (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S’-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj)
Úmoří, povodí
	Východočínské moře, povodí Jang-c’-ťiangu
Geodata
OpenStreetMap	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jang-c’-ťiang (tibetsky: འབྲི་ཆུ, Dřičhu; výslovnost, čínsky pchin-jinem Yángzǐ Jiāng, znaky 扬子江), popř. Modrá řeka je řeka ve střední ČLR (Čching-chaj, Tibetská autonomní oblast, S’-čchuan, Jün-nan, Čchung-čching, Chu-pej, Chu-nan, Ťiang-si, An-chuej, Ťiang-su, Šanghaj). Název Jang-c’-ťiang, pod kterým je řeka známá v některých jazycích včetně češtiny, je původním místním označením pro dolní tok řeky, pod kterým ji poprvé poznali evropští misionáři. V Číně je zpravidla nazývána Čchang-ťiang ( výslovnost, čínsky pchin-jinem Cháng Jiāng, znaky zjednodušené 长江, tradiční 長江; česky „Dlouhá řeka“). Svou délkou 6 300 km je nejdelší řekou celého eurasijského kontinentu. V celosvětovém měřítku je třetí nejdelší (za Amazonkou a Nilem) a nejdelší řekou na území jednoho státu. Povodí řeky má rozlohu 1 800 000 km² a představuje pětinu území ČLR a domov pro třetinu jejích obyvatel.

Průběh toku

Pramení z ledovců v nadmořské výšce 6 621 m na severní straně pohoří Tangla a Ku-ku-š'-ln v centrální části Tibetské náhorní plošiny na samém jihozápadě provincie Čching-chaj. Pod názvem Ulan-Muren protéká širokou bažinatou dolinou^[zdroj⁠?!]. Postupně se jmenuje Tchuo-tchuo (čínsky pchin-jinem Tuotuo, znaky 沱沱) a Tchung-tchien (čínsky pchin-jinem Tongtian, znaky 通天, Nebeská řeka). Opouští Tibetskou náhorní plošinu a protíná Východotibetská pohoří. Pod názvem Ťin-ša-ťiang (čínsky pchin-jinem Jinsha Jiāng, znaky 金沙江, řeka Zlatých písků) protéká úzkými a hlubokými soutěskami, přičemž překonává mnohé peřeje. Na středním toku protéká jižním okrajem Sečuánské kotliny, v níž má pokojný tok a dosahuje šířky 300 až 500 m. Protíná východní horské ohraničení kotliny a vytváří tři soutěsky o celkové délce přibližně 100 km. V těchto místech byla na začátku 21. století postavena přehrada Tři soutěsky. Před jejím dokončením se zde řeka zužovala na 120 až 200 m a hloubka místy dosahovala až 100 m. Tento úsek řeky je znám pod názvem San-sia. Na dolním toku řeka pod názvem Čchang-ťiang protéká rovinami, nejprve Ťiangchanskou a poté Velkou čínskou dolinou. Údolí řeky je dobře vytvářené a vyskytuje se v něm mnoho průtoků a ramen. Šířka koryta dosahuje 1 až 2 km a hloubka 20 až 30 m. Ústí do Východočínského moře u Šanghaje dvěma hlavními rameny a zároveň vytváří deltu o rozloze přibližně 80 000 km². V údolí řeky se nachází mnoho jezer, z nichž největší jsou Tung-tching-chu a Pcho-jang-chu. Tato jezera do značné míry regulují tok řeky na dolním toku.

Významné přítoky

Řeka má přes 700 přítoků. Mezi největší patří:

Přítok	čínsky	pinyin	Ústí kde	strana
Ja-lung	雅砻江	Yalongjiang	Tu-kchou	zleva
Min-ťiang	岷江	Minjiang	I-pin	zleva
Tchuo-ťiang	沱江	Tuojiang	Lu-čou	zleva
Ťia-ling-ťiang	嘉陵江	Jialingjiang	Čchung-čching	zleva
Wu-ťiang (Čchien-ťiang)	乌江	Wujiang	Fu-ling	zprava
Li-šuej	澧水	Lishui	Tung-tching-chu	zprava
Jüan-ťiang	沅江	Yuanjiang	Tung-tching-chu	zprava
C’-ťiang	资江	Zijiang	Tung-tching-chu	zprava
Siang-ťiang	湘江	Xiangjiang	Tung-tching-chu	zprava
Chan-ťiang (Chan-šuej, I-ťü-che)	漢江	Hanjiang (Hanshui)	Wu-chan	zleva
Kan-ťiang	赣江	Ganjiang	Pchu-jang	zprava
Chuaj-che	淮河	Huaihe	Jang-čou	zleva

Vodní režim

První meandr v provincii Jün-nan, kde se řeka otáčí téměř o 180 stupňů

Největší přísun vody dostává řeka v létě díky monzunovým dešťům. Na horním toku se značnou měrou podílí také tání sněhu a ledovců na horách. V letním období dosahuje vzestup hladiny v Sečuánské kotlině i více než 20 m a na dolním toku 10 až 15 m. V soutěskách činí rozdíl nejvyšší letní a nejnižší zimní úrovně hladiny až 40 m. Průměrný průtok vody činí 31 900 m³/s, což odpovídá ročnímu odtoku 960 km³. Tím je čtvrtou nejvodnější řekou na světě (za Amazonkou, Kongem a Orinokem). Na dolním toku je významný vliv mořských přílivů, které se projevují až ve vzdálenosti 750 km od ústí u města Ťiou-ťiang. Řeka unáší k ústí 280 až 300 Mt nánosů ročně, což způsobuje rychlý růst delty (přibližně o 1 km za 35 až 40 let). Na převážné části toku má voda v řece žlutý odstín, takže pojmenování Evropanů Modrá řeka neodpovídá skutečnosti. V rovinách dolního toku se značná část nánosů ukládá v korytě, zanáší ho a vyvyšuje nad okolní terén. Aby se zabránilo zatopení přilehlých území byly podél řeky a jejich přítoků postaveny hráze o celkové délce 2700 km a výšce 10 až 12 m, ani ty však zcela povodním nezabránily. K největším povodním došlo v letech 1870, 1896, 1931, 1949, 1954. Řeka na převážné části toku v zimě nezamrzá, výjimku tvoří jen pomalé úseky na horním toku.

Povodně

V historických záznamech lze dohledat za více než dvě tisíciletí od počátku dynastie Chan do pádu císařství 214 velkých povodní, tedy jednu v průměru za deset let. Ve 20. století napáchala Jang-c’ velké škody šestkrát – v letech 1911 (100 000 mrtvých), 1931 (145 000 mrtvých), 1935 (142 000 mrtvých), 1954 (30 000 mrtvých), 1996 a naposledy v roce 1998 (3 656 mrtvých), zničeno 5 milionů domů, zatopeno 21 milionů hektarů orné půdy – trojnásobek rozlohy ČR, celkem postiženo 290 milionů lidí). V hustě osídlené oblasti středního a dolního toku vyrůstají každým rokem nové domy a továrny, což dramaticky zvyšuje škody, způsobené každou budoucí povodní. Celou situaci komplikuje postupné zavážení jezer, lemujících dolní tok řeky. Jezera, která dokázala pochytit část vodních přívalů jsou pozvolna přeměňována v zemědělskou půdu. Příkladem může být jezero Tung-tching-chu (洞庭, Dongting) jižně od Jüe-jangu, jehož rozloha se zmenšila z 6 000 km² v roce 1825, na 2 700 km² v roce 1983.

Využití

První moderní most ve městě Wu-chan (1957)

Řeku lze bez nadsázky označit za hlavní tepnu čínského hospodářství. Využívá se na zavlažování a k zásobování vodou pro rozsáhlé zemědělské oblasti, hlavně v Sečuánské kotlině a na dolním toku. Je nejdůležitějším čínským lovištěm sladkovodních ryb, když především v povodí jezer Tung-tching-chu, Pcho-jang-chu a Tchaj-chu je široce rozvinutý rybolov (kapr obecný, tolstolobik bílý, amur bílý, amur černý). Již od dávných dob slouží k vodní dopravě, která je možná v délce 2 850 km až k úpatí Čínsko-tibetského pohoří. Její význam je o to větší, že až do Wu-chanu mohou plout námořní lodě s výtlakem do 10 kt. Na dolním toku řeku křižuje Velký kanál, který již od středověku řeku spojuje s dalšími oblastmi Číny. Od ústí Chuaj-che u Jang-čou směřuje na sever ke Žluté řece a dále k Pekingu, na opačnou stranu pak vede do Chang-čou. Je také obrovskou odpadní stokou, do které je ročně vypuštěno asi 14 miliard tun odpadních vod.^[1]

Energetika

Na spodním toku jsou postaveny pouze dvě vodní elektrárny – elektrárna Tři soutěsky (instalovaný výkon 21 000 MW) a přehrada Ke-čou (čínsky pchin-jinem Gezhou, znaky 葛洲) – instalovaný výkon 3 115 MW. Na horním toku je postaveno 5 přehrad, dalších pět je ve výstavbě a dalších 15 plánováno. Mimo jiné jde o projekty Paj-che-thhan (dokončeno 2023, instalovaný výkon 16 000 MW), Si-lou-tu (dokončeno, 13 860 MW), Wu-tung-te (ve výstavbě, 10 200 MW) a Siang-ťia (dokončeno, 7 750 MW).

Přehrada Tři soutěsky

Řeka prodírající se Třemi soutěskami – výjev patřící minulosti

Mezi městy Wan-čou (dříve Wan-sien) a I-čchang se řeka v délce 200 km hluboce zařezává do skalních masívů a na několika místech se zužuje na 300 m. Toto romanticky vyhlížející údolí nese název Tři soutěsky (三峡, Sānxiá) a v roce 2008 zde byla dokončena výstavba gigantické 185 m vysoké přehrady Tři soutěsky (三峡大坝, Sānxiá Dàbà), která vzedmula hladinu řeky do vzdálenosti několika set kilometrů až k Čchung-čchingu. Stavba začala v roce 1994, napouštěna byla od roku 2003. Kvůli stavbě vodního díla Tři soutěsky musely být přestěhovány téměř 2 miliony lidí. V roce 2003 byla spuštěna první 700 MW turbína, při dokončení v roce 2008 mělo 26 turbín elektrárny instalovaný výkon 18 200 MW, čímž se přehrada stala hydroelektrárnou s největším instalovaným výkonem na světě.^[2] Již během výstavby v roce 2002 byla do projektu přidána podzemní elektrárna s dalšími 8 turbínami (6 × 700 MW, 2 × 50 MW). Tři turbíny byly spuštěny v roce 2011, čímž elektrárna dosáhla současného instalovaného výkonu 21 000 MW; zbylé byly zprovozněny v roce 2012, čímž elektrárna dosáhla konečného instalovaného výkonu 22 500 MW.

Doprava

I když řeka je významnou tepnou vodní dopravy, pro železniční a silniční dopravu byla dlouho překážkou. Překonávána byla pomocí přívozů, což bylo při nepříznivých podmínkách nebezpečné – při nejtragičtější nehodě v říjnu 1945 nedaleko Tchaj-singu zahynulo při potopení přívozní lodě více než 800 osob.^[3] Prvním mostem na dolním toku (3000 km od ústí) byl dvoupatrový (železnice a silnice) 1760 metrů dlouhý most ve Wu-chanu. Další mosty a tunely následovaly, v dubnu 2012 je jich již 70. Vzhledem k rozměrům řeky jde o technicky náročná díla. Například nedaleko ústí překonává ramena řeky u Šangaje soustava tunelu (délka 9 km) a dvou mostů (délka 53 a 10 km – z toho 20 km přes řeku), nedaleko Su-čou přemosťuje řeku Most Su-tchung (zavěšený most s největším rozpětím hlavního pole – 1088 metrů) a nedaleko Nankingu je Most Žun-jang (visutý most se čtvrtým největším rozpětím hlavního pole – 1 490 metrů).

Vzácná fauna

Řeka je životním prostředím pozoruhodných endemických druhů živočichů, jakými jsou např. kriticky ohrožený aligátor čínský (Alligator sinensis). Do začátku 21. století k nim patřili také kytovec delfínovec čínský (Lipotes vexillifer), který je od prosince 2006 považován za vyhynulého a veslonos čínský (Psephurus gladius), největší sladkovodní ryba, která je považována za vyhynulou od roku 2022.

Větší města podél řeky

Odkazy

Reference

↑ Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj Archivováno 13. 5. 2008 na Wayback Machine., respekt.cz
↑ Časopis Stavebnictví: Tři soutěsky - čínská dimenze. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-24.
↑ 《重温红色经典》专栏：中安轮烈士纪念馆. www.taixing.cn [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-03.

Související články

Seznam nejdelších řek

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jang-c'-ťiang na Wikimedia Commons
Jang-c’-ťiang na OpenStreetMap
Encyklopedické heslo Jang-tse-kiang v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Jang-c'-ťiang ve Wikislovníku

[1] Miroslav Šuta: Míra znečištění v Číně už omezuje rozvoj Archivováno 13. 5. 2008 na Wayback Machine., respekt.cz

[2] Časopis Stavebnictví: Tři soutěsky - čínská dimenze. www.casopisstavebnictvi.cz [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-24.

[3] 《重温红色经典》专栏：中安轮烈士纪念馆. www.taixing.cn [online]. [cit. 2012-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-03.

[1]

[2]

[3]