Jana Rybářová
| Jana Rybářová | |
|---|---|
 Jana Rybářová u klavíru | |
| Narození | 31. března 1936 Praha  Československo |
| Úmrtí | 11. února 1957 (ve věku 20 let) Praha Československo |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jana Rybářová (31. března 1936 Praha – 12. února 1957 Praha) byla česká herečka, která v 50. letech 20. století zazářila v českých filmech Stříbrný vítr či Proti všem. Velmi mladá a neobyčejně půvabná herečka spáchala sebevraždu několik hodin předtím, než měla být obsazena do role Jany ve filmu Vlčí jáma.[1]
Studium, divadelní začátky[editovat | editovat zdroj]
Jana Rybářová navštěvovala kurzy baletní přípravky pražského Národního divadla a zároveň byla již na obecní dívčí škole (od r. 1942) členkou divadelního kroužku a účinkovala na jeho besídkách.[2] Ve školním roce 1947/1948 začala studovat na Státním francouzském reálném gymnasiu na Praze 19, avšak po jeho zrušení již příští školní rok přešla na střední školu na pražských Hradčanech a i zde pokračovala v hraní v zájmovém dramatickém a hudebním kroužku. Od školního roku 1951/1952 studovala na tanečním oddělení Státní konservatoře hudby v Praze, kde absolvovala v červnu 1955.[2] Po ukončení studií byla přijata do hereckého souboru pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, ve kterém setrvala až do své předčasné smrti.[3]
Filmové role[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Roku 1954 se stala členkou kmenové skupiny herců režiséra Václava Kršky,[2] jenž ji od té doby obsazoval do všech svých filmů. Také proto nejprve odmítala nabídky od jiných filmových režisérů a k práci s nimi se dostala až na konci svého života, kdy již ovšem největší překážku ke své další herecké profesi spatřovala ve své vlastní nedostatečné vyjadřovací technice a ve své vnitřní nejistotě.[2]
- Stříbrný vítr (1954, režie Václav Krška) (Anička)
- Z mého života (1955, režie Václav Krška) (Krásnohorská)
- V ulici je starý krám (1955) (FAMU) (studentka Jana)
- Dalibor (1956) (Jitka) – (zpívá: Libuše Domanínská)
- Labakan (1956) (Fatma)
- Legenda o lásce (1956) (Širín)
- Proti všem (1957) (Marta, novicka)
Televizní role[editovat | editovat zdroj]
- M. Majerová: Robinsonka (pro Čs. televisi upravil Ota Hofman, Televisní studio Praha, vysílání 2. 11. 1955)[4]
Divadelní role ve hrách Realistického divadla Zdeňka Nejedlého[editovat | editovat zdroj]
- K. V. Rais, Fr. Horák, D. Rybínová: Zapadlí vlastenci (1955) – Albína Podzimková
- R. B. Sheridan: Jak ty mně, tak já tobě (1955) – Slečna Majolena
- O. Daněk: Umění odejít (1955) – Děvče
- A. Kornejčuk: Křídla (1955) – Lída
- Fr. Pavlíček: Chtěl bych se vrátit (1956) – Kristina
- Molière: Zdravý nemocný (1956) – Cikánky
- A. N. Ostrovskij: Krasavec (1956) – Paša
- A. Zápotocký, J. Nezval: Bouřlivý rok (1956) – Marjánka[3]
Deníky[editovat | editovat zdroj]
Literárním odkazem Jany Rybářové se staly její deníky, provázané s pokusy o vlastní básnickou tvorbu.[5] S prvními zápisy začala sice již r. 1946, ale soustředěně vedené jsou až deníky z posledních čtyř let jejího života – z nich lze vyvodit vývoj jejích názorů a přetrvávající krize, kterou se nakonec rozhodla vyřešit sebevraždou.[5] Kromě nich deníky obsahují řadu životopisných pasáží: o letních pobytech v Čeřenicích na Sázavě, o školním prostředí a vztahu ke svým bližním, o lásce a končí sebezpytným rozborem jejího vztahu k opernímu zpěvákovi a herci Přemyslu Kočím.[6]
Jaroslav Seifert o Janě Rybářové[editovat | editovat zdroj]
O širší společenské reflexi osudu Jany Rybářové vypovídá i báseň Jaroslava Seiferta z jeho knihy Koncert na ostrově (oddíl Muší křídlo).[7]
Jana Rybářová pohledem divadla a televize[editovat | editovat zdroj]
Švandovo divadlo na Smíchově r. 2011 uvedlo ke 130. výročí svého vzniku hru Smíchoff/On, ve které má vedlejší role Naivky svůj fiktivní předobraz v postavě Jany Rybářové. Svědectví pamětníků shrnul televizní dokument M. Boudy Nelze umírat štěstím z r. 2000.[5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český Film - znalostní databáze. libri.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-01.
- ↑ a b c d HAVLÍKOVÁ, Jana. Nevyjasněná úmrtí VII : Jana Rybářová, Karel Höger, František Husák. Praha: World Circle Foundation, 2001. 153 s. ISBN 80-902731-6-5. OCLC 614720848
- ↑ a b Virtuální studovna Divadelního ústavu - O projektu. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Knihovna. vis.idu.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c Příběhy slavných: Nelze umírat štěstím (Jana Rybářová). Premiéra 22. 11. 2000. [1]
- ↑ KOČÍ, PŘEMYSL, 1917-2003. Dobrý den živote, aneb, Všechno je jinak. 1. vyd. vyd. Praha: Arista Dostupné online. ISBN 80-86410-07-2, ISBN 978-80-86410-07-4. OCLC 46964750 S. 88–92.
- ↑ SEIFERT, Jaroslav. Koncert na ostrově. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1965. S. 58–59.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KAZDA, Jaromír. Realistické divadlo? : 1945-1991 (2005)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana Rybářová na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jana Rybářová
- Jana Rybářová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jana Rybářová ve Filmové databázi
- Jana Rybářová v Internet Movie Database (anglicky)
- Jana Rybářová na Kinoboxu
