Jan mladší z Valdštejna
| Jan mladší z Waldsteinu | |
|---|---|
 Jan mladší z Valdštejna na pamětní stříbrné medaili z r. 1565 | |
| Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
| Ve funkci: 1570 – 15. června 1576 | |
| Panovník | Maxmilián II. |
| Předchůdce | Vilém z Rožmberka |
| Nástupce | Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkowicz |
| Nejvyšší zemský sudí Českého království | |
| Ve funkci: 1554 – 1570 | |
| Panovník | Ferdinand I., Maxmilián II. |
| Předchůdce | Jan III. Popel z Lobkowicz |
| Nástupce | Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkowicz |
| Český místodržící | |
| Ve funkci: 1574[1] – 15. června 1576 | |
| Panovník | Maxmilián II. |
| Malostranský hejtman | |
| Ve funkci: (určitě 1570) – ? | |
| Panovník | Maxmilián II. |
| Narození | Litoměřice |
| Úmrtí | 15. června 1576 nebo 16. června 1576 Praha  Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | kostel Nanebevzetí Panny Marie v Choceradech |
| Choť | I. Eliška Krajířová z Krajku († 1565) II. (1566) Magdalena z Vartemberka († 1592) |
| Rodiče | Vilém z Valdštejna (1475–1557) a Apolonie Černčická z Kácova († 1562) |
| Děti | Kateřina (1568–1637) Adam (mladší) (1570–1638) Sybilla (1576–1616) |
| Příbuzní | sestra: Johana z Valdštejna, provd. z Donína († 1522) švagr: Bedřich III. z Donína (1482–1547) sestra: Anna z Valdštejna, provd. Špetlová z Janovic († 1581) bratr: Bedřich z Valdštejna († 1569) vnuk: Rudolf z Valdštejna (1592–1649) vnuk: Maxmilián z Valdštejna (před 1600–1655) vnuk: Bertold z Valdštejna (1604–1632) vnuk: Jan Viktorin Karel z Valdštejna (1616 – před 1673) vnuk: Jan Karel Ferdinand z Valdštejna (1617 – po 1648) vnuk: Karel Ferdinand z Valdštejna (1628–1660) děd: Jan Skalský z Valdštejna († 1506) babička: Anna Rašínová z Rýzmburka strýc: Zdeněk z Valdštejna († 1525) strýc: Jiří z Valdštejna († 1533) |
| Zaměstnání | politik |
| Náboženství | staroutrakvistické |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan (mladší) z Valdštejna a na Komorním Hrádku, také Jan z Waldsteinu († 15. června 1576 Praha),[2] německy Johann von Waldstein byl český šlechtic z hrádecké větve rodu Valdštejnů (Waldsteinů). Několik desetiletí zastával nejvyšší zemské úřady Českého království.
Původ a kariéra
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako nejstarší syn Viléma z Valdštejna na Lomnici (1475–1557) a jeho druhé manželky Apolonie Černčické z Kácova († 1562).[2]
Byl vzdělaný a sám skládal zbožné protestantské modlitby a písně.[3] Jako přesvědčený staroutrakvista v roce 1575 bojkotoval prosazení České konfese. Postavil se proti luteránům, které na sněmu vedl Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkowicz, a jednotě bratrské. Postupoval tedy v souladu s katolíky.[3][4]
Měl důvěru katolických panovníků. Působil jako malostranský hejtman (určitě v roce 1570).[5] Zastával úřad nejvyššího zemského sudího (1554–1570) a nejvyššího zemského komorníka (od roku 1570 do své smrti).[4]
V roce 1565 nechal razit medaile se svým portrétem (avers) a erbem (revers) ze stříbra, které se dolovalo ve Skalici.[3] Některé bronzové medaile byly i pozlacené. Na aversu je nápis IAN Z WALDSSTEYNA A NA HRADKV; na reversu je ve vnějším kruhu NAD SAZAWAV NEYWYSSY KOMORN[I]K KRALOWSTWI, ve vnitřním kruhu CZIESKEHO ANNO [15]65.[6]
Náhrobek
[editovat | editovat zdroj]Pohřben byl v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Choceradech. Vedle dveří sakristie se dochoval jeho náhrobní kámen z červeného mramoru. Měří 2,30 metrů na výšku a 1,32 metrů na šířku. Uprostřed je postava rytíře v brnění a kolem nápis:[7]
Urozeny pan pan Jan naystarssy z Waldssteyna a na Hradku nad Sazawau, ge[h]o Czysař[ské] M[ilos]ti rada a naywyssj Sudj Kra:[lovství] Cze:[ského] a potom neywyssj Komornjk tehož Kra[le]. umrzel w patek den S. Wjta w noczy na Sobotu po mj hodinie czeske. Leta 1576. Leta 1565 W utery welikonocznij umrzela Urozena panj panj Elisska z Krayku ›‹ [etc.] prw[n]i manželka tehož pana a tuto odpočíwa w Panu.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jan se poprvé oženil s Eliškou Krajířovou z Krajku († 24. dubna 1565), dcerou Jiřího Krajíře z Krajku na Landštejně, Nové Bystřici a Bílkově († 1492) a jeho manželky Apolonie z Puchheimu. Byla tehdy už vdovou po Jiřím Popelu z Lobkowicz na Peruci († 1534). Z prvního manželství měla Eliška tři děti, další tři porodila Janovi.
- 1. Apolonie (* 1537)
- 2. Eliška, (1538–1596)
- 1. ∞ Jindřich ze Smiřic (asi 1520–1569)
- 2. ∞ (asi 1580) Aleš Berka z Dubé († 1599)
- 3. Jiří Oldřich Vilém (* 1539)
Podruhé se oženil v roce 1566 s Magdalenou z Vartemberka († 1592), dcerou Adama z Vartemberka († asi 1564) a jeho druhé manželky Sibyly Šlikové. Z tohoto manželství se narodilo osm dětí. Syn Adam byl povýšen do hraběcího stavu 25. června 1628.
- 4. Anna (1566 – 15. 1. 1620)
- ∞ Karel mladší Záruba z Hustířan († 1616/1619)
- 5. Johanna (asi 1567 – asi 1567)
- 6. Kateřina (1568 – 1. 2. 1637)
- 1. ∞ (30. 10. 1589) Smil Osovský z Doubravice († 13. 2. 1613, pohřben v Třebíči)
- 2. ∞ (22. 6. 1614 Brandýs nad Orlicí) Karel starší ze Žerotína (15. 9. 1564 – 9. 10. 1636)
- 7. Magdalena (* 1569)
- 8. Adam mladší (8. 6. 1570 – 24. 8. 1638 Praha, pohřben v katedrále sv. Víta v Praze)
- 1. ∞ (před 1601) Alžběta Brtnická z Valdštejna (asi 1563 – 14. 1. 1614)
- 2. ∞ (13. 1. 1615 Olomouc) Johana Amalie ze Žerotína (asi 1600 – po 1633)
- 9. Karel (1571 – 14. 9. 1592)
- 10. Apolonie (* 1574)
- 11. Sibyla (1576 – 20. 8. 1616)
- ∞ (asi 1600) Vilém starší Popel z Lobkowicz (po 1550 nebo 1567–1626 Zbiroh)
Magdalena se po smrti manžela provdala podruhé za Jana z Lipé († 27. ledna 1598),[8] pána na (Moravském) Krumlově. Porodila mu syna Pertolda Bohobuda.[3]
Majetek
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1544 se stal zástavním majitelem hradu Žebrák, který se v roce 1558 uvádí jako zpustlý, a Točník. V první polovině 16. století patřilo k rozsáhlému točnickému panství město Žebrák, městečko Cerhovice, 26 vesnic (z toho 5 pustých), dále řada různých platů, např. z masných krámů v Berouně, z vinic, z dolů na železnou rudu a hamru. Už v roce 1552 bylo ale souhradí vykoupeno.[9][3]
V roce 1554 koupil od Petra, Zikmunda, Jana a Albrechta ze Šelmberka Hrádek nad Sázavou, kterému se tehdy už také říkalo Komorní Hrádek, protože jeho dřívějším vlastníkem byl nejvyšší komorník Jaroslav ze Šelmberka († 1550). K Hrádku tehdy patřilo šest pustých panských sídel v okolí (Myšlín, Ježov, Střimelice, Zlenice, Dubá a Struhařov).[4] V sousedství ještě přikoupil Soběhrdy.[4]
V roce 1567 koupil od Albrechta Kunše z Lukova Chvatěruby na Mělnicku, kde přestavěl hrad na renesanční zámek.[3][10] K panství patřila také pustá tvrz Zátvor[11] a Vojkovice.[12] Chvatěruby zdědili synové Adam a Karel z Valdštejna.
V severních Čechách koupil v roce 1574 Lovosice s renesančním zámkem. O rok později přenocoval na lovosickém zámku císař Maxmilián II.[13] Lovosice zdědil syn Adam.
Další statky přinesla do rodiny druhá manželka Magdalena z Vartemberka,[3] v letech 1548–1555 vlastnila Toužetín.[14] Po smrti manžela také spravovala majetek za nezletilé syny Adama a Karla. Karel zemřel v roce 1592 a jeho podíly zdědil Adam.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Waldstein, Johann [online]. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 16.
- ↑ a b c d ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 202. Dále jen HZT VI.
- ↑ HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740. Praha: NLN a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013. 862 s. ISBN 978-80-7422-233-7. S. 701.
- ↑ Waldstein, Johann von [online]. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém XXIV. Politický okres českobrodský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online. S. 54, 56.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 12 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-04-10 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 351–352.
- ↑ HZT VI., s. 173
- ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 533. Dále jen HZT III.
- ↑ HZT III., s. 517
- ↑ HZT III., s. 291
- ↑ HZT III., s. 472
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5.
