Jan Vignati

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. MUDr. Jan Vignati
Narození2. července 1899
Přerov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. srpna 1942 (ve věku 43 let)
Věznice Plötzensee
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven gilotinou
Národnostčeská
Alma materLékařská fakulta Masarykovy univerzity
Povoláníspisovatel
ChoťValérie Vignatiová
DětiJana Vignatiová, Pavel Vignati
RodičeVilém Vignati, Marie Graubnerová
Příbuzníbratři Miloš Vignati, Vilém Vignati, Karel Vignati
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Vignati (2. července 1899 Přerov26. srpna 1942 Věznice Plötzensee) byl český lékař a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Vignati se narodil 2. července 1899 v Přerově v rodině obchodníka Viléma Vignatiho, jehož otec pocházel z italského Milána, a Marie rozené Graubnerové. Vystudoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, kde v roce 1917 maturoval. Mezi lety 1919 a 1924 absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Do roku 1930 pracoval v Zemské nemocnici v Olomouci postupně na dermatologické klinice a mikrobiologickém ústavu, poté do roku 1939 na postu primáře patologie v Zemské nemocnici v Uherském Hradišti. Odborně publikoval, je autorem 35 převážně experimentálně-patologických prací vydaných v několika jazycích. Byl zakladatelem Spolku proti rakovině v Uherském Hradišti, vedoucím Vědeckého spolku lékařského pro zemi Moravskoslezskou, členem pařížské Société de biologie a Zednářské lóže Lafayettovy v Olomouci.

Protinacistický odboj[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci se Jan Vignati zapojil do protinacistického odboje v rámci zemského velitelství Obrany národa, kde stál v čele tzv. Zvláštního oddělení, které se zabývalo biologickým bojem za využití břišního tyfu a to mj. ve spolupráci s Vítězslavem Mečířem. Z tohoto důvodu založil v uherskohradišťské tyfové kultury. Díky svým cestám do dalších měst se také podílel na budování Obrany národa na celé Moravě. Zabýval se i zpravodajskou činností, pomocí zednářských kontaktů v Alžíru se informace od něj dostávaly do novin ve Francii. Za svou činnost byl gestapem zatčen 1. března 1940. Vězněn byl v Brně na Špilberku, Sušilových a Kounicových kolejích, od března 1941 pak ve Wohlau a dále v Breslau, Dietzu a berlínské Alt-Moabit. Dne 8. listopadu 1941 byl lidovým soudem odsouzen k trestu smrti a 26. srpna 1942 popraven v další berlínské věznici Plötzensee společně s Vítězslavem Mečířem.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Jan Vignati měl tři bratry. Miloš Vignati (1897-1966) byl právníkem, pedagogem a hudebním skladatelem[1], Vilém Vignati (1915-1981) lékařem a hudebníkem[2] a Karel Vignati (1903-?) inženýrem chemie[3]. Oženil se s Valérií Vignatiovou, manželům se narodila dcera Jana (1937-1999), budoucí archeoložka[4], a syn Pavel.

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Busta Jana Vignatiho v areálu uherskohradišťské nemocnice
  • Jan Vignati obdržel in memoriam Československý válečný kříž 1939
  • Jan Vignati byl in memoriam profesorem patologické anatomie Lékařské fakulty Masarykovy univerzity
  • Dne 28. 10. 1946 byl Janu Vignatimu odhalen v Uherském Hradišti pomník
  • Před chirurgickým pavilonem v nemocnici v Uherském Hradišti byla Janu Vignatimu odhalena busta

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]