Přeskočit na obsah

Jan Satorie (1887–1949)

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
brig. gen. Jan Satorie
Narození13. května 1887
Hostovlice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. dubna 1949 (ve věku 61 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Ostrava
Vojenská kariéra
Hodnostbrigádní generál
SložkaČeskoslovenské legie ve Francii
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Jan Satorie (13. května 1887 Hostovlice[1] – 30. dubna 1949 Ostrava) byl český vojenský důstojník, účastník první světové války, příslušník československých legií, aktivní člen odbojového hnutí Obrana národa.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Před první světovou válkou

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Hostovlicích u Čáslavi, po absolvování obchodní akademie v Praze nastoupil v letech 1908–1909 jako dobrovolník prezenční službu k 45. pěšímu pluku Arcivévody Josefa Ferdinanda. Po skončení služby byl přijat na místo úředníka v Živnostenské bance v Terstu. Před vypuknutím první světové války se zúčastnil několika vojenských cvičení, při kterých byl několikrát povýšen. V roce 1913 byl povýšen na podporučíka a v roce 1914 na poručíka.

První světová válka

[editovat | editovat zdroj]

Po vyhlášení první světové války opět narukoval k 45. pěšímu pluku. Spolu s plukem byl jako velitel zásobovacího oddílu poslán na východní ruskou frontu. V průběhu bojů na východní frontě byl povýšen do hodnosti nadporučíka. 28. června 1916 padl u vesnice Bukovice do zajetí. 5. srpna 1916 se přihlásil v Caricynu do československých legií. 1. září 1917 byl zařazen jako vojín k 5. střeleckému pluku. Po absolvování důstojnického kurzu byl v hodnosti nadporučíka odeslán v říjnu do Francie a 14. listopadu.1917 byl zařazen do československých legií ve Francii. Po nástupu na frontu v lednu 1918 byl jmenován velitelem roty 21. čs. střeleckého pluku. V dubnu 1918 byl převelen k 22. čs. střeleckému pluku, kde setrval až do září 1918. 20. září 1918 nastupuje k československých legiím v Itálii a přebírá funkci velitele roty 31. čs. střeleckého pluku. S plukem se zúčastnil těžkých bojů proti Rakousko-Uherské armádě na italské frontě. Za zásluhy byl povýšen do hodnosti kapitána pěchoty.

Ve službách republiky

[editovat | editovat zdroj]

Do Československa se vrátil v prosinci 1918. Spolu se svou jednotkou se zúčastnil války o Slovensko v bojích proti maďarské armádě. V květnu 1919 by jmenován velitelem III. praporu 31. pěšího pluku. V srpnu 1919 byl povýšen do hodnosti majora. 31. prosince 1919 byl propuštěn z československých legií a na vlastní žádost v lednu 1920 byl přijat jako důstojník pěchoty do československé armády. V březnu 1920 byl přidělen k pěšímu pluku č. 16, u kterého sloužil až do července 1927. V prosinci 1922 byl povýšen do hodnosti podplukovníka pěchoty. V červenci 1927 přechází k pěšímu pluku č. 31. V únoru 1929 přijímá hodnost plukovníka pěchoty. Od pěšího pluku č. 31 je v říjnu 1932 převelen k pěšímu pluku č. 40, kde zastával do listopadu 1934 funkci zástupce velitele pluku. V listopadu 1934 přijímá funkci velitele pěšího pluku č. 15 v Opavě. U pluku slouží až do září 1937, kdy přebírá velení elitního Hraničářského pluku č. 4 Hlučín. Pluk byl speciálně postaven pro obsazení pásu československého pohraničního opevnění, chránícího průmyslové Ostravsko a Opavsko před útokem ze sousedního nacistického Německa. Vzhledem k tragickým událostem v září 1938, kdy došlo k vypuknutí sudetoněmeckého povstání 12. září, vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září a následnému přijetí důsledků Mnichovské dohody 29. září, byl pluk po stažení z okupovaného území 15. prosince 1938 rozpuštěn.

Za okupace

[editovat | editovat zdroj]

Po rozpuštění pluku byl Jan Satorie převelen k velitelství 8. divize do Hranic na Moravě, kde setrval až do německé okupace 15. března 1939. Po odchodu z armády se odstěhoval s rodinou do Prahy, kde se aktivně zapojil do Obrany národa.

Z Londýna zajistil generál Sergej Ingr pro svého osobního přítele Satorieho odchod k zahraniční armádě. Akce byla zmařena omylem spojky, která místo něj kontaktovala jiného důstojníka stejného jména a hodnosti (Jan Satorie), který pokyn provedl a přes Polsko odplul do Francie a když na počátku srpna 1939 hlásil nástup služby u vojenské kanceláře při čs. vyslanectví v Paříži, generál Ingr netajil své zklamání.

Od zatčení gestapem v lednu 1941 byl až do dubna 1943 vězněn nejprve na Pankráci, v Opavě a nakonec v Ratiboři. Po propuštění z vězení se znovu aktivně zapojil do odboje a v květnu 1945 bojoval proti německé armádě.

V nové republice

[editovat | editovat zdroj]

20. května 1945 byl určen do funkce zatímního velitele 8. divize v Hranicích na Moravě. V srpnu 1945 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. V únoru 1946 byl vyzván k nucenému odchodu a v červnu 1946 odešel do výslužby.

Brigádní generál Jan Satorie zemřel v Ostravě 30. dubna 1949 a je pohřben na hřbitově v Ostravě-Zábřehu.

Hrob brigádního generála Jana Satorieho na hřbitově v Ostravě-Zábřehu

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DURČÁK, Josef. Opevňování Ostravska. Opava: AVE Centrum, 2005. ISBN 80-86268-05-5. 
  • VAŇOUREK, Martin. Hraničáři od Hlučína. Mohelnice: Martin Vaňourek, Vydavatelství a nakladatelství, 2000. ISBN 80-238-5594-8. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Žleby
  2. ↑ Válka.cz, 1939-1945 Star
  3. ↑ Válka.cz, Defence Medal
  4. ↑ Válka.cz, Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Satorie_(1887–1949)&oldid=23491145“