Jan Kubelík

Jan Kubelík (5. července 1880 Michle - 5. prosince 1940 Orlová) byl významný český houslista a skladatel.

Kubelík se narodil v Michli jako syn krejčího. Na konzervatoř byl přijat Otakarem Ševčíkem dříve, než to dovoloval řád školy. Jeho profesor na něm aplikoval svou novou metodu a během šesti let z něho udělal dokonalého umělce. Při absolventském koncertě v roce 1898 v Praze vyvolala úžas jeho interpretace Paganiniho houslového koncertu G dur. Po koncertech ve Vídni o něm hudební kritikové psali, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“.

Kubelík postupně navštívil mnohá evropská města. V Anglii ho přijala královna Viktorie, v Rumunsku dostal nejvyšší řád od královny Carmen Sylvy, v Římě byl hostem královské rodiny a papež Lev XIII. mu propůjčil vyznamenání Gregora Velikého. Londýnská Filharmonická společnost jej jmenovala čestným členem, rodiště Paganiniho Janov mu udělilo zlatou medaili. Podobných vyznamenání přijal mnoho.

Ve svých dvaadvaceti letech zastínil všechny žijící houslisty včetně Kreislera, Sarasateho, Hubaye, Wilhelmje, Joachima i našeho Ondříčka. Vládl brilantní technikou, svou hru dovedl stupňovat až k démoničnosti. Vzdušnosti a lehkosti výrazu dosahoval vahou silně napjatého smyčce. Hrál na světově proslulé Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715, jejichž cenu nelze penězi vyjádřit.

V roce 1901 se vydal do USA, kde absolvoval 78 koncertů za doprovodu světoznámého operetního skladatele českého původu Rudolfa Frimla. Jeho vystoupení prý vyvolávala „běsnění“, jeho hra byla „plná ďábelských překážek“. Jeho vánoční koncert v San Franciscu na náměstí poslouchalo 100 tisíc posluchačů. Z obrovských honorářů si koupil zámek Býchory u Kolína, kde si vytvořil domov s půvabnou komtesou Marianou Csáky-Széllovou. Měli spolu osm dětí. Ameriku navštívil Kubelík desetkrát. Skvělých úspěchů však dosáhl i v Argentině, Uruguay, Chile a Brazílii. Hrál několikrát i v Austrálii, na Novém Zélandu absolvoval 40 koncertů, koncertoval v Turecku, Palestině, Indii, Číně, Japonsku, na Filipínách, Ceyloně, hrál ve všech státech severní Afriky atd. Později, v roce 1928, jako první český umělec vůbec koncertoval i v sovětském Rusku.

Své další nové sídlo si Kubelík zřídil v Orlové na Slovensku, posléze koupil vilu v Opatii blízko moře, kam se rád vracel z koncertních cest. Zakoupení nové rezidence Rothenturnu u Šoproně v roce 1930 jej přivedlo do finanční katastrofy. Přišel o veškerý majetek. Znovu bojoval o přízeň světa, ale doba romantického uctívání virtuosů už byla pryč.

pamětní deska na zámečku v Býchorách u Kolína

Celý život neúnavně propagoval českou hudbu a pomáhal českým umělcům - nejen vahou své autority, ale značné příjmy mu dovolovaly poskytovat i finanční podporu dokonce takovým tělesům, jakým byla Česká filharmonie. Svým postojem i vynikajícím mistrovstvím stal se Kubelík vzorem dalším generacím českých hudebních umělců.

Vrátil se domů natrvalo v roce 1938. Za okupace připravil s Českou filharmonií deset koncertů s padesáti díly světové literatury, které hrál zpaměti na důkaz svého nestárnoucího umění. 11. května 1940 měl koncert v sále sokolovny v Neveklově, v milovaném kraji svých předků. Ten, který procestoval největší a nejslavnější sály celého světa, nevěděl, že je toto jeho veřejné vystoupení už poslední. Zemřel po operaci jater. Místem jeho posledního odpočinku se stal Slavín na Vyšehradském hřbitově.

V rodinné tradici pokračoval slavný dirigent a skladatel - první syn Jana, který se narodil po šesti dcerách - Rafael Kubelík.

Dílo

První světová válka ho připoutala k domovu. Času bez náročných cest využil ke skladatelské činnosti. Stylově vyrůstají jeho skladby z tradičního romantického a postromantického zázemí. V popředí stojí 6 houslových koncertů z let 1916 až 1924. Kompozičně nejzávažnějším dílem je Symfonie a moll komponovaná roku 1937 za pobytu ve Spojených státech. Kromě toho zkomponoval mnoho drobných skladeb (Tanec oktáv ,Burleska, Nokturno', 'Pierrette, Tenerezza, Stará píseň aj.), v nichž často uplatnil virtuózní prvky. K mnoha koncertům velkých mistrů si vytvořil vlastní kadence. Některé úpravy skladeb jiných autorů - Fibichova Poemu, Dvořákovy Humoresky - zpopulárněly.