Jan Kozák (archivář)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Další významy jsou uvedeny na stránce Jan Kozák (rozcestník).
Jan Kozák
Narození 21. května 1951 (69 let)
Praha
Povolání archivář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kozák (* 21. května 1951 Praha) je český religionista,[zdroj?] překladatel z němčiny, latiny a sanskrtu do češtiny, vydavatel starých nábožensky zaměřených textů.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

V letech 1969–1975 studoval archivnictví, dějepis a klínopis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Za protest proti normalizační politice Socialistického svazu mládeže nebyl připuštěn k uzavření studia. V letech 1976–1977 byl z politických důvodu vězněn ve Vinařicích. V roce 1990 byl rehabilitován a v roce 1993 zakládá nakladatelství Bibliotheca gnostica, v němž začal vydávat texty gnostické povahy. V roce 2000 zakládá Prokopskou školu indoevropské duchovní tradice, kde mimo jiné vyučuje sanskrt a vykládá a propaguje základní principy údajné indoevropské duchovní tradice a vysvětluje její odlišnosti k tradici židokřesťanské. Velmi kriticky se staví k biblickému křesťanství a židovství,[1] samotný obsah Bible považuje za zfalšovaný text původního učení gnostiků.

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Dvacet jedna řečí askety Gótama zvaného Buddha. 1993.
  • Evangelium „neznámého“ boha. 1994.
  • Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu. Výběr z qumránských textů, nejstarších zpráv katolických otců a spisů z Nag Hammadí. 1995.
  • Příběh o povstání hada. Gnostický mýtus v několika podobách. 1996.
  • Hippolytus: Vymítání všeho kacířstva. 1996.
  • České lidové příběhy o vodnících. 2000.
  • Kořeny indoevropské duchovní tradice. 2001.
  • Tři přednášky o gnozi. 2002.
  • Ašvaghóša: Příběh Buddhova života. 2005.
  • Manuův zákoník. Mánavadharmašástram. 2012.
  • Bhagavadgítá. 2018.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OUŘEDNÍK, Patrik. Jak vyzrát na Židy [online]. Le site de Patrik Ourednik, 2016-12-20 [cit. 2021-03-03]. Dostupné online.