Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jeho biskupská Milost
Jan Ignác Dlouhoveský
z Dlouhé Vsi
pražský světící biskup
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Svěcení
Kněžské svěcení 21. prosince 1661
Biskupské svěcení 11. června 1679
Osobní údaje
Datum narození 6. února 1638
Místo narození Dlouhá Ves u Vodňan
Datum úmrtí 10. ledna 1701
Místo pohřbení Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Rodiče rytíř Jindřich Jan Dlouhoveský z Dlouhé Vsi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Ignác Dlouhoveský z Dlouhé Vsi (6. února 163810. ledna 1701) byl český barokní spisovatel, vlastenec, kanovník metropolitní kapituly a pražský světící biskup a generální vikář.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1638 v Dlouhé Vsi u Vodňan v rodině rytíře Jindřicha Jana Dlouhoveského z Dlouhé Vsi a jeho manželky Juliany Fremuntové ze Stropčic[1]. Vzdělání získal u jezuitů na Starém Městě pražském. Po studiu teologie, kde dosáhl titulu bakaláře, byl vysvěcen na kněze a stal se děkanem v Německém Brodě. Díky svým schopnostem a osobním vlastnostem zažil rychlý kariérní postup. Roku 1664 byl zvolen kanovníkem staroboleslavským. Roku 1667 se stal farářem v Týnském chrámu na Starém Městě a o rok později se stal kanovníkem vyšehradským a u sv. Víta, kde se stal také dómským kazatelem. Roku 1674 byl zvolen proboštem a roku 1679 pomocným biskupem pražským a generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana Bedřicha z Valdštejna. Zemřel 10. ledna 1701 a je podle svého přání pochován v pražské katedrále nedaleko hrobu sv. Jana Nepomuckého, jehož vroucně ctil již v době před jeho svatořečením.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi, kde je chováno Palladium země České

Ve své duchovní službě se věnoval péči o katedrálu, pro kterou nechal ze svého jmění zhotovit liturgické vybavení a bohoslužebná roucha. Stejně tak činil i jiným kostelům. V roce 1679 založil na místě dnešního kostela Panny Marie Bolestné Na Slupi ústav pro staré kněze. Pro baziliku sv. Václava ve Staré Boleslavi nechal zhotovit kopii oltářního obrazu sv.Václava ze svatopetrské baziliky v Římě. K Boleslavi vůbec choval zvláštní úctu. Putoval sem se svými farníky již během svého působení v Brodě, později nechal vybudovat jednu z kaplí tzv. svaté poutní cesty z Prahy do Boleslavi. Staroboleslavské Panně Marii – Palladiu země české věnoval několik svých literárních děl. Vztah k staroboleslavské Madoně vlastně provází celé jeho dílo.

Za svůj život napsal nebo do češtiny přeložil celkem na čtyřicet knih, z nichž ne všechny se dochovaly dodnes. Jde především o náboženskou poezii a písně, modlitební knihy, exempla (kázání), ale také spisy věnované popisu svatovítských památek a životopisy světců. Vyznívá z nich jeho vlastenectví, láska k české zemi i jazyku a upřímná katolická víra.

Donátor[editovat | editovat zdroj]

  • Z části svého jmění dal v Praze Na Slupi zřídit exerciciční dům pro staré kněze[2].
  • V kostele sv. Apolináře v Praze dal postavit mariánský oltář a zřídit rodinnou hrobku, ze které se dochovala náhrobní deska jeho matky Juliany[3].
  • Do Svatovítského pokladu daroval tzv. šperkovou monstranci, která dostala své označení podle souboru rudolfinských šperků z bandalíru Oldřicha z Eggenberka, zavěšených na její paprsky, ty byly po roce 1990 sejmuty a jsou samostatně vystaveny v expozici Příběh Pražského hradu.

Díla hagiografická, historická[editovat | editovat zdroj]

  • Životopis sv. Jana Nepomuckého, 1668 německy, latinsky
  • Lékař pocestný a počestný sv. František Xaverianský, 1672
  • Svatý Ignacius z Loyoly, 1673
  • Podivín s Přibyslavou, kdo se dívá se podiví! Z toho hned přibude slávy, to jest všech kostí, těl svatých a relikvií vyznamenání a vypsání 1673, poklad a inventáře svatovítské katedrály
  • Jana Evzebia de Niremberg Život a zázrakové sv. Isidora, 1673 překlad z latiny
  • Vítám vás k hrovu sv. Václava. Kutnohorským poutníkům 1682, otiskl Jan Kořínek ve Starých pamětech kutnohorských
  • Zpráva o obrazu sv. Ignacia…, 1684
  • Historie Blahoslavené Panny Marie Klatovské, s písněmi 1690 nedochováno

Básnické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Ager Benedictionis. Požehnané pole, na kterémžto švitorný podletí jarní ptáček skřivánek se prolétuje, nebeského posla následuje a sobě nad kostelem nejsvětější Rodičky Boží ve Staré Boleslavi vesele a radostně ono Ave, Zdrávas, prozpěvuje… (1670; jeho česká prvotina k oslavě Staroboleslavského palladia, věnováno Marii Elizabetě z Vrbna
  • Zdoroslavíček na poli požehaném totiž: Dokonalejší, příjemnější, světlejší a bližší správa o svatosvatém a zázračném obraze Panny Marie Staroboleslavské, Praha 1671. Věnováno hraběnce Terezii Barboře z Martinic, kromě poezie také zprávy o zázracích Palladia a o jiných milostných mariánských obrazech v Čechách, průvodce po boleslavských pamětihodnostech
  • Hrdlička Staroboleslavská Boží matička po švitorném skřivánkovi, po líbezném slavíčkovi nyní sama na světlo vychází a s sebou hojně všem svým věrným potěšení hojné přináší… , Praha 1673 poslední dochovaný díl tohoto cyklu
  • Mons adjutorii, Hora pomoci. To jest.: Obnovení pobožnosti starodávní k čtrnácti svatým pomocníkům v kostele kolegiátním sv. Apolinariše v Novém Městě pražském, 1671
  • Koruna česká, tj.: Pěkné a nábožné modlitby k přednějším svatým dědicům, 1673 modlitební kniha
  • Outočiště Českého království, přemilostná matka a přečistá Panna Maria, 1674
  • Věnec nezvadlý, z listí bobkového a z kvítí rozmanitého uvitý, to jest: Uctění pravé nejblahoslavenější Marie Panny kurs aneb Hodinky velké i malé, k tomu najvybranější modlitby..., 1678
  • Duchovní recipe proti neduhům těla i duše, v modlitbě střelní Ježíši s Marií, matkou tvou, poroučím ti s tělem duši mou obsažené, 1676 věnováno milostné pietě z kostela sv. Jakuba na Starém Městě, 1675
  • O Panně Marii Teynické, 1678 nedochováno
  • Aurora corsurgens. Dennice vstupující do řádu sv. otce Dominika… slečna Marie, rozená ze Šternberka; kázání 1678 nedochováno
  • Nebeský slavíček, aneb: Rozličné velmi pěkné písničky k potěšení pobožných duší, zvlášť mariánských poutníků spolu sebrané. Dochováno neúplné
  • Duchovní recipe proti morové ráně a všelikému nakažení, neduhům jak duchovním tak tělesným preserva…, 1680 nedochováno
  • Hodinky k sv. Kříži, 1689 věnováno milostnému kříži v kostele sv. Václava ve Staré Boleslavi
  • Strom života uprostřed ráje českého království. Ukřižovaný Pán a Spasitel v svém podivném a zázračném obraze v Staré Boleslavi… , Praha 1690 tatáž tematika
  • Předmluva ke kancionálu Capella regia musicalis, 1694

Homiletika[editovat | editovat zdroj]

  • Východ a západ slunce na hoře siónské skrze šťastné vystoupení…z tohoto světa…pana Vincenta Macaria…, 1670, pohřební kázání
  • Zrost aneb prospěch Dvanáctiletého v chrámě jeruzalémském učitele Krista Ježíše…, 1672
  • Duchovní pozdvižení lidu pražského na den svatého Václava z příchodu neslavnější procesí kutnohorské, 1673, vítání kutnohorských poutníků

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Žila v letech 1600-1668, její náhrobní deska se dochovala ve zdi kostela sv. Apolináře v Praze
  2. Lexikon české literatury, s. 555
  3. A. Podlaha, Series praepositorum..., 1912, s. 213

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lexikon české literatury I. ed. Vladimír Forst. Academia Praha 1985, s. 554 - 555.
  • Antonín Podlaha, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum... Pragae 1912, s. 212–217; dostupné online [[1]].
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 122. 
  • ŠKARKA, Antonín. Půltisíciletí českého písemnictví. Praha: [s.n.], 1986. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 13. sešit : Dig-Doš. Praha: Libri, 2010. 216-338 s. ISBN 978-80-7277-416-6. S. 246. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]