Jacques Hadamard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jacques Hadamard
Jacques Hadamard
Jacques Hadamard
Narození 8. prosince 1865
Versailles
Úmrtí 17. října 1963 (ve věku 97 let)
Paříž
Alma mater École normale supérieure
Povolání matematik
Ocenění Médaille d’or du CNRS
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jacques Salomon Hadamard [žak salomon adamár] (8. prosince 1865 Versailles, Francie - 17. října 1963 Paříž) byl francouzský matematik a profesor na univerzitě a polytechnice v Paříži, člen Francouzské akademie věd a mnoha dalších. Zabýval se teorií čísel (dokázal asymptotický zákon o rozložení prvočísel), teorií diferenciálních rovnic a teoretickou mechanikou. Zpracoval teorii celých analytických funkcí a ovlivnil vývoj funkcionální analýzy.

Život a působení[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině Amédée Hadamarda, který učil gramatiku, historii a geografii na gymnáziu ve Versailles. Roku 1868 se rodina přestěhovala do Paříže, kde otec učil na prestižních gymnáziích Lycée Charlemagne a Lycée Louis-le-Grand. Tam Jacques roku 1883 také maturoval s vyznamenáním z matematiky a mechaniky. V letech 1884-1888 studoval na École normale supérieure, kde mezi jeho učiteli byl také Charles Hermite, a pak učil na lyceu. Roku 1892 obhájil doktorát za práci o funkcích definovaných Taylorovou řadou a obdržel Grand Prix matematických věd za práci o prvočíslech. Téhož roku se oženil s Louise-Anne Trénel a odstěhovali se do Bordeaux, kde se Hadamard stal roku 1896 profesorem.

Publikoval mnoho významných prací, zejména důkaz prvočíselné věty (1896), a v Bordeaux se narodili jeho dva nejstarší synové. Roku 1897 získal místo na Sorbonně a přestěhoval se do Paříže. Za antisemitské kampaně 1898 se zastal Alfreda Dreyfuse, což byl jeho švagr. V tomtéž roce vyšel kromě významných prací o diferenciálních rovnicích, geodézii a optice i první díl jeho přednášek o geometrii a obdržel Ponceletovu cenu. V letech 1897-1902 se narodil další syn a dvě dcery. 1906 byl zvolen presidentem francouzské matematické společnosti, 1912 se stal profesorem na École Polytechnique a byl zvolen členem francouzské Akademie věd na místo po zemřelém Henri Poincaré.

Roku 1916 padli oba jeho nejstarší synové v bitvě u Verdunu. Po válce přednášel na polytechnice i na Collège de France a hodně cestoval, také do USA. Tam po obsazení Francie 1940 s rodinou emigroval a přednášel na Columbia University, roku 1944 padl ve válce jeho třetí syn. Po válce se vrátil do Francie a angažoval se v mírovém hnutí, roku 1951 byl prvním mezinárodním laureátem Ceny A. Feltrinelliho.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Hadamard, Jacques. Sv. 4, str. 990.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.