Přeskočit na obsah

Isabella d'Este

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Isabela d’Este)
Izabela Estenská
Narození18. května 1474
Ferrara
Úmrtí13. února 1539 (ve věku 64 let)
Mantova
Místo pohřbeníKostel sv. Pavly v Mantově
Povolánísaloniérka a sběratelka umění
ChoťFrantišek II. Gonzaga (od 1490)[1]
DětiFederico II. Gonzaga[2]
Eleonora Gonzagová z Rovere
Herkules Gonzaga
Ferdinand I. Gonzaga
Hypolita Gonzagová
Livia (Paola) Gonzaga
… více na Wikidatech
RodičeHerkules I. Estenský[2] a Eleonora Aragonská[2]
RodEstenští a Gonzagové
PříbuzníBeatrix Estenská, Alfons I. Estenský, Ferdinand Estenský, Julius Estenský, Zikmund Estenský, Hipolyt I. Estenský a Lucrezia d'Este (sourozenci)
Markéta Bavorská (manželova matka)
Ludvík Gonzaga, vévoda z Nevers, Vilém I. Gonzaga, František III. Gonzaga, Federico Gonzaga, Isabella Gonzaga[2], Alessandro Gonzaga a Emilia Cauzzi Gonzaga (vnoučata)
Funkceregent
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tizianův portrét Isabelly

Isabella d'Este (18. května 1474 Ferrara13. ledna 1539 Mantova), markýza z Mantovy, byla významná postava italské renesance a jedna z nejvýznamnějších postav tehdejší politiky a kultury.

Isabella d'Este se narodila ve Ferraře Eleonoře a Herkulovi d'Este (Estenští patřili mezi nejstarší a nejtradičnější severoitalské rodiny). Isa znamená „stejně“ a bella „krásná“; stejně krásná, elegantní a šarmantní měla zůstat celý život. Měla o rok mladší sestru Beatrice a bratra Alfonsa. Děti po matce podědily lásku k hudbě – po večeři muzicírovala obě děvčátka na klavichord při světle svící se svou matkou – ta hrála na harfu. Isabela měla přirozený talent pro veškerý druh pohybu – především pro tanec. Po celý život byla známa vytříbenou grácii, kterou neztrácela ani ve stáří.

Isabela se vdala za Francesca Gonzagu – markrabího v Mantově, generála v benátské armádě. Jako první přivedla – ke svému obrovskému zklamání – na svět děvčátko. Celkem měla tři dcery: Eleonoru, Ippolitu a Livii, ke kterým neměla dobrý vztah. Nejstarší dceři dovolila, aby se provdala, ostatní musely přijmout závoj a strávit život za klášterními zdmi.

Zemřela v únoru 1539. Dosáhla všech cílů, které si vytkla – byla ctěná básníky i spisovateli, malíři jako Tizian a Mantegna ji zvěčnili svým uměním, byla obdivovanou přítelkyní králů a císařů, okouzlila i papeže.

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]