Ignaz Ginzkey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ignaz Ginzkey
Ignaz Ginzkey
Narození 25. června 1819
Vratislavice nad Nisou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. května 1876 (ve věku 56 let)
Vratislavice nad Nisou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz Ginzkey (25. června 1819 Vratislavice nad Nisou[1]3. května 1876 tamtéž [2]) byl německý továrník a podnikatel. Narodil se v rodině zahradníka a tkalce látek. Díky svému důvtipu a schopnosti předvídat, založil továrnu na koberce a stal se tak jedním z největších fabrikantů v Čechách. Spoluzaložil také slavný vratislavický pivovar a angažoval se i v občanském životě.

Počátky továrny na koberce[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Ignaze Ginzkeye

Jeho podnikání začalo před rokem 1844, kdy v rodném domku na tkalcovském stavu začal vyrábět první koberce. V roce 1844 se přestěhoval do domku č. 11 a za vypůjčené peníze zahájil výrobu koberců ve velkém. Začalo se mu v podnikání dařit a to hlavně díky tomu, že začal zpracovávat ve velkém odpad z vlny a výčesků, které si nechával dovážet až z Francie.

Výroba ve velkém[editovat | editovat zdroj]

Po čase získal Ginzkey od místního podnikatele Hausera další tovární objekt, aby mohl opět rozšířit výrobu. Instaloval jeden stav za druhým a zaměstnával desítky lidí z Vratislavic i okolí. Roku 1856 si pronajal objekty továrny v Pekle[3] nedaleko rybníků, ale již po dvou letech, když se jejich hráze protrhly a způsobily mnoho škod, od záměru rozšířit výrobu i sem ustoupil a definitivně se rozhodl vyrábět koberce v prostoru mezi kostelem a řekou Nisou. Ani zde to však nebylo jednoduché. Majitelé pronajatých domů dělali problémy. Do hry vstoupil Ginzkeyův ochránce – velkotovárník Liebieg, půjčil mu peníze a tak byla vratislavická továrna na koberce v druhé půli 18. století nejen zachráněna, ale navíc značně rozšířena ještě o velkou barvírnu a tkalcovnu.

Ginzkey nejdřív své výrobky prodával na trzích v Liberci, později v Praze a nakonec, stejně jako mnozí jiní rakouští podnikatelé, i ve Vídni. V šedesátých letech slavil úspěchy na Světové výstavě v Londýně[zdroj?], odkud si dovezl nejen ocenění, ale i nový mechanický stav, podle kterého si nechal doma vyrobit další kopie a výrobu tak značně rozšířil.

V tuto dobu došlo k prvním problémům. Rakouské mocnářství zvýšilo cla a tím došlo i ke zdražení vlny. Ignaz Ginzkey však tento problém vyřešil po svém – zužitkovával materiál ze starých vlněných hadrů. Zakoupil další výrobní objekty a stavěl i nové. Továrnu opouštěly stovky koberců a v továrníkově hlavě se zrodil další nápad. V roce 1870 zahájil ruční tkaní luxusních koberců, které do nejmenších podrobností kopírují orientální vzory. Tyto výrobky jej pak proslavily po celém světě.[zdroj?]

Ignaz Ginzkey nebyl jen „tvrdým“ kapitalistou, který se žene pouze za ziskem. Byl ze staré školy noblesních „nešlechtických šlechticů“, kteří si sice dopřávali pohodlí a požitků, avšak nezapomínali ani na blaho obce. Nechal zřídit domy pro své nejdůležitější zaměstnance, v tomto měl vzor ve svém příteli a velkopodnikateli Liebiegovi, založil nemocenskou pokladnu, zasadil se o vybudování silnice z Vratislavic do Vesce a Rochlice, velkou částku věnoval na výstavbu školy, prosadil zřízení pošty a na vlastní náklad ji vybavil telegrafem. Držel se hesla: „Co je dobré pro mne, hodí se i ostatním“. Pomohl také k založení zdejšího pivovaru, i když tato investice se nakonec ukázala jako ne zcela výhodná.

Ignaz Ginzkey zemřel v roce 1876 na srdeční mrtvici. Zůstala po něm obrovská továrna na mechanicky i ručně vyráběné koberce a navíc ještě značka Austrian blantets, která proslavila další jeho výrobky – deky.

Po otcově smrti převzali továrnu jeho synové Ignaz, Willi a Alfréd, kteří rozhodně nezůstali pozadu za svým zakladatelem a i díky nim se továrna na koberce ve Vratislavicích nad Nisou stala světoznámou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Vratislavice nad Nisou
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vratislavice nad Nisou
  3. Peklo

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • „Vratislavice nad Nisou“; vydal: Kalendář Liberecka pro Úřad městského obvodu Vratislavice nad Nisou; autor článku: Marek Řeháček; vydáno: 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]