Ignaz Ginzkey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ignaz Ginzkey

Ignaz Ginzkey
Narození 25. června 1819
Vratislavice nad Nisou
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 3. května 1876 (ve věku 56 let)
Vratislavice nad Nisou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignaz Ginzkey (25. června 1819 Vratislavice nad Nisou[1]3. května 1876 tamtéž [2]) byl český továrník a podnikatel. Narodil se v rodině zahradníka a tkalce látek. Díky svému důvtipu a schopnosti předvídat, založil továrnu na koberce a stal se tak jedním z největších fabrikantů v Čechách. Spoluzaložil také slavný vratislavický pivovar a angažoval se i v občanském životě.

Počátky továrny na koberce[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Ignaze Ginzkeye

Jeho podnikání začalo před rokem 1844, kdy v rodném domku na tkalcovském stavu začal vyrábět první koberce. V roce 1844 se přestěhoval do domku č. 11 a za vypůjčené peníze zahájil výrobu koberců ve velkém. Začalo se mu v podnikání dařit a to hlavně díky tomu, že začal zpracovávat ve velkém odpad z vlny a výčesků, které si nechával dovážet až z Francie.

Výroba ve velkém[editovat | editovat zdroj]

Po čase získal Ginzkey od místního podnikatele Hausera další tovární objekt, aby mohl opět rozšířit výrobu. Instaloval jeden stav za druhým a zaměstnával desítky lidí z Vratislavic i okolí. Roku 1856 si pronajal objekty továrny v Pekle[3] nedaleko rybníků, ale již po dvou letech, když se jejich hráze protrhly a způsobily mnoho škod, od záměru rozšířit výrobu i sem ustoupil a definitivně se rozhodl vyrábět koberce v prostoru mezi kostelem a řekou Nisou. Ani zde to však nebylo jednoduché. Majitelé pronajatých domů dělali problémy. Do hry vstoupil Ginzkeyův ochránce – velkotovárník Liebieg, půjčil mu peníze a tak byla vratislavická továrna na koberce v druhé půli 18. století nejen zachráněna, ale navíc značně rozšířena ještě o velkou barvírnu a tkalcovnu.

Ginzkey nejdřív své výrobky prodával na trzích v Liberci, později v Praze a nakonec, stejně jako mnozí jiní rakouští podnikatelé, i ve Vídni. V šedesátých letech slavil úspěchy na Světové výstavě v Londýně[zdroj?], odkud si dovezl nejen ocenění, ale i nový mechanický stav, podle kterého si nechal doma vyrobit další kopie a výrobu tak značně rozšířil.

V tuto dobu došlo k prvním problémům. Rakouské mocnářství zvýšilo cla a tím došlo i ke zdražení vlny. Ignaz Ginzkey však tento problém vyřešil po svém – zužitkovával materiál ze starých vlněných hadrů. Zakoupil další výrobní objekty a stavěl i nové. Továrnu opouštěly stovky koberců a v továrníkově hlavě se zrodil další nápad. V roce 1870 zahájil ruční tkaní luxusních koberců, které do nejmenších podrobností kopírují orientální vzory. Tyto výrobky jej pak proslavily po celém světě.[zdroj?]

Ignaz Ginzkey nebyl jen „tvrdým“ kapitalistou, který se žene pouze za ziskem. Byl ze staré školy noblesních „nešlechtických šlechticů“, kteří si sice dopřávali pohodlí a požitků, avšak nezapomínali ani na blaho obce. Nechal zřídit domy pro své nejdůležitější zaměstnance, v tomto měl vzor ve svém příteli a velkopodnikateli Liebiegovi, založil nemocenskou pokladnu, zasadil se o vybudování silnice z Vratislavic do Vesce a Rochlice, velkou částku věnoval na výstavbu školy, prosadil zřízení pošty a na vlastní náklad ji vybavil telegrafem. Držel se hesla: „Co je dobré pro mne, hodí se i ostatním“. Pomohl také k založení zdejšího pivovaru, i když tato investice se nakonec ukázala jako ne zcela výhodná.

Ignaz Ginzkey zemřel v roce 1876 na srdeční mrtvici. Zůstala po něm obrovská továrna na mechanicky i ručně vyráběné koberce a navíc ještě značka Austrian blantets, která proslavila další jeho výrobky – deky.

Po otcově smrti převzali továrnu jeho synové Ignaz, Willi a Alfréd, kteří rozhodně nezůstali pozadu za svým zakladatelem a i díky nim se továrna na koberce ve Vratislavicích nad Nisou stala světoznámou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Vratislavice nad Nisou
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Vratislavice nad Nisou
  3. Peklo

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Čerpáno z brožurky „Vratislavice nad Nisou“; vydal: Kalendář Liberecka pro Úřad městského obvodu Vratislavice nad Nisou; autor článku: Marek Řeháček; vydáno: 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]