Idotea balthica
 Idotea balthica | |
|---|---|
 Idotea balthica | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Nadřád | váčkovníci (Peracarida) |
| Řád | stejnonožci (Isopoda) |
| Podřád | Valvifera |
| Čeleď | Idoteidae |
| Rod | Idotea |
| Binomické jméno | |
| Idotea balthica (Pallas, 1772) | |
| Synonyma | |
Oniscus balthica Pallas, 1772 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Idotea balthica je mořský stejnonožec z čeledi Idoteidae, který žije na mořských řasách a mořské trávě v litorální a sublitorální zóně[1] na skalnatém pobřeží a v písčitých tůňkách.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Idotea balthica dosahuje délky těla až 3 cm (samice jsou mnohem menší, až 1,7 cm). Zbarvení je ovlivněno potravou a je velmi proměnlivé od světle zelené po tmavě hnědou, někdy se na něm objevují vzory.
Tělo je zploštělé, na hřbetě mírně kýlnaté, na tělních článcích je sedm párů nohou. Na hlavovém článku jsou oči na boku, pár krátkých tykadélek a pár dlouhých tykadel. Ocasní štítek (pleotelson) na konci těla má pro tento druh specifické tři hrotité konce, z nichž prostřední je nejdelší.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Idotea balthica se vyskytuje na mělkých mořských pobřežích pod hranicí odlivu, kde se živí mořskými trávami a řasami. Dokáže se odpoutat od podkladového substrátu a volně plavat ve vodě.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Jeho oblíbenou potravou jsou živé i odumírající hnědé řasy (často chaluha bublinatá (Fucus vesiculosus)) a mořská tráva, ale také polypovci, mechovci a mršiny.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Idotea balthica je v současnosti rozšířena ve východní části severního Atlantiku, v Severním moři v pobřežní oblasti Britských ostrovů až po severní Norsko a v Baltském moři v brakické vodě přibližně po Alandy a Finský záliv; ve Středozemním a Černém moři.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Idotea balthica je významným článkem v potravním řetězci. Podle výsledků experimentů uveřejněných v roce 2022 její pohyb výrazně zvyšuje pravděpodobnost přenosu samčích gamet na samičí u červené řasy Gracilaria gracilis a v ekosystému může sehrávat roli „opylovače“.[2]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dreispitzige Meerassel na německé Wikipedii.
- ↑ ORAV-KOTTA, Helen; KOTTA, Jonne. Food and habitat choice of the isopod Idotea baltica in the northeastern Baltic Sea. S. 79–85. Příprava vydání H. Kautsky & P. Snoeijs. Hydrobiologia [online]. 01. 02. 2004 [cit. 2023-05-31]. Čís. 514, s. 79–85. Dostupné online. ISBN 978-90-481-6550-6. DOI 10.1023/B:hydr.0000018208.72394.09. (anglicky)
- ↑ E. Lavaut, M.-L. Guillemin, S. Colin, A. Faure, J. Coudret. Pollinators of the sea: A discovery of animal-mediated fertilization in seaweed. S. 528–530. Science [online]. 2022-07-29 [cit. 2023-05-31]. Roč. 377, čís. 6605, s. 528–530. Dostupné online. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.abo6661. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Idotea balthica na Wikimedia Commons - JONAS, Peter. Dreispitzige Assel. Unterwasser-Welt-Ostsee [online]. Dostupné online. (německy)
