Pentidotea wosnesenskii
 Pentidotea wosnesenskii | |
|---|---|
 Pentidotea wosnesenskii | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | rakovci (Malacostraca) |
| Nadřád | váčkovníci (Peracarida) |
| Řád | stejnonožci (Isopoda) |
| Podřád | Valvifera |
| Čeleď | Idoteidae |
| Rod | Pentidotea |
| Binomické jméno | |
| Pentidotea wosnesenskii (Brandt, 1851)[1] | |
| Synonyma | |
Idotea wosnesenskii Brandt, 1851 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pentidotea wosnesenskii je mořský stejnonožec, který žije na mořských řasách na skalnatých pobřežích podél Britské Kolumbie a Washingtonu až po San Francisco v Kalifornii.[2] Často se skrývá pod chaluhou Fucus gardnerii v litorální či sublitorální zóně. Vyskytuje se běžně v hloubce do 16 metrů,[3] ale byl nalezen až v hloubce 919 metrů.[4] Pod názvem Idotea wosnesenskii ho v roce 1851 popsal Johann Friedrich von Brandt a je pojmenován po ruském biologovi Iljovi G. Vozněsenském.[2][5]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stejnonožec dorůstá délky 35 mm[6] či 40 mm.[7] Má obvykle zelenou barvu.[7] Tělo je dorzoventrálně zploštělé a protáhlé. Příčně je dorzálně klenuté. Skládá se ze tří tělních oddílů (tagmat): hlavohrudi (cephalothorax), hrudi (thorax, pereion či pereon) a zadečku (abdomen či pleon). Hlava vznikla srůstem hlavových článků s prvním hrudním článkem. Hlava je širší než delší, přední okraj je vhloubený. Oči má malé, ledvinovité. Tykadélko je čtyřčlánkové. Tykadlo se skládá z pětičlánkového násadce a 12- až 16článkového bičíku. Makadlo čelistní nohy je pětičlánkové. Pereon je sedmičlánkový, každý pereonit má po jednom páru článkovaných kráčivých noh (pereopodů), které jsou drápkovitě zakončeny. Posterolaterální okraj epimeru posledního pereonitu je špičatý.[6] Pleon shora zcela překrývá uropody, které zespodu víčkovitě zakrývají pět párů pleopodů. Laterální okraje pleonitů jsou úzké a zašpičatělé.[3] Pleotelson je velký, vypuklý a zakulacený, od třetího pleonitu částečně oddělený neúplným švem.[6]
Je především býložravý, požírá řasy,[3] kelpy a mořské trávy.[6]
Samičky mají končetiny méně poseté štětinami. Ve vaku (marsupiu) na spodní straně těla přechovávají vajíčka až do vylíhnutí potomstva. Jedinci s vajíčky se objevují v červenci.[8] Juvenilní jedinci o velikosti 3–4 mm se líhnou na jihovýchodní Aljašce v listopadu.[3]
Je kořistí turpana pestrozobého.[4] Je významným článkem v potravním řetězci.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pentidotea wosnesenskii na anglické Wikipedii.
- ↑ POORE, Gary; SCHOTTE, Marilyn. Pentidotea wosnesenskii Brandt, 1851. Příprava vydání Schotte M, Boyko CB, Bruce NL, Poore GC, Taiti S, Wilson GD. World Marine, Freshwater and Terrestrial Isopod Crustaceans database. World Register of Marine Species [online]. 2010 [cit. 2012-01-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LIGHT, Sol Felty; CARLTON, James T. The Light and Smith Manual: Intertidal Invertebrates from Central California to Oregon. 4. vyd. [s.l.]: University of California Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-520-23939-5. S. 539.
- ↑ a b c d COWLES, Dave. Pentidotea wosnesenskii. Invertebrates of the Salish Sea [online]. Walla Walla University, 2006 [cit. 2023-04-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Rockweed Isopod - Encyclopedia of Life [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online.
- ↑ WoRMS - World Register of Marine Species - Pentidotea wosnesenskii (Brandt, 1851) [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HIEBERT, Terra C. Idotea wosnesenskii. S. 504–510. Příprava vydání Terra C. Hiebert, Barbara A. Butler, Alan L. Shanks. Oregon Estuarine Invertebrates: Rudys' Illustrated Guide to Common Species [PDF]. Charleston, OR: University of Oregon Libraries and Oregon Institute of Marine Biology, 2015 [cit. 2023-04-23]. S. 504–510. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
- ↑ a b Rockweed Isopod (Pentidotea wosnesenskii) - JungleDragon [online]. [cit. 2022-12-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MENZIES, Robert J. The taxonomy, ecology, and distribution of northern California isopods of the genus Idothea with the description of a new species. The Idothea of northern California. S. 177–179. The Wasmann Journal of Biology [PDF]. The University of San Francisco, 1950 [cit. 2023-04-23]. Vol 8, čís. 2, s. 177–179. Dostupné online. Dostupné také na: [2]. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pentidotea wosnesenskii na Wikimedia Commons
