Hybridní trolejbus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Opavský Solaris Trollino 12 AC s pomocným dieselagregátem
Parciální trolejbus Škoda 30Tr vybavený baterií, Praha-Prosek

Hybridní trolejbus (trolejbus s pomocným pohonem, či parciální trolejbus) je trolejbus s hybridním pohonem. Alternativní pohon mu umožňuje jízdu bez trakčního trolejového vedení, tedy s operativností autobusu.

Moderní trolejbusy jsou na přání zákazníka vybavovány dieselagregátem, nebo akumulátorem, jsou tedy použitelné i mimo úseky trolejového vedení. Tato vlastnost se někdy využívá na městských a příměstských linkách.

Od platnosti normy Euro VI se již vozidlo splňující ekvivalent této normy nevyrobilo z důvodu rozměrů nutných podpůrných prvků spalovacího motoru a jsou preferovány vozy s akumulátory.

Typy hybridních trolejbusů[editovat | editovat zdroj]

Zhruba od začátku 21. století se většina trolejbusů vyrábí s hybridním pohonem.

S pomocným pohonem[editovat | editovat zdroj]

Vozy s pomocným pohonem jsou uzpůsobeny pouze pro krátké pojezdy s cestujícími bez vrchního (trolejového) vedení (koncové úseky linek; v Česku např. v Plzni, ve Zlíně či v Hradci Králové). Rychlost obsazeného vozu při použití pomocného pohonu většinou nepřesahuje 30 km/h[1] (při maximálním výkonu 50 kW), při 100 kW výkonu jsou schopny trolejbusy jet rychlostí přibližně 50 km/h,[1] což je pro městský provoz dostačující. Tyto vozy Škoda nabízela pro operativní řešení mimořádných událostí v provozu, nikoliv jako vozidla pro pravidelný provoz na nezatrolejovaném úseku. Provoz těchto vozů se časem vyznačoval velkým opotřebením dieselagregátu.

I vozy s akumulátory mají omezení stanovená výrobcem, kdy se jedná o kompromis mezi technickými možnostmi a představami provozovatele.

Jako pomocný pohon se využívá buď akumulátor, nebo dieselagregát, který pohání trakční motor vozu.

V současnosti dodávané akumulátory umožňují prakticky stejné dynamické vlastnosti vozu jako při odběru proudu z trolejového vedení. Plnohodnotný bateriový trolejbus bývá též nazýván parciální trolejbus/elektrobus či trolejbus/elektrobus s dynamickým nabíjením.[2]

Trolejbusy s pomocným pohonem jsou někdy zaměňovány za duobusy.[3]

Vozidlo s plnohodnotným alternativním pohonem- DUOBUS[editovat | editovat zdroj]

Duobus označuje vozidla vybavená samostatným spalovacím motorem s převodovkou a kompletní elektrovýzbrojí trolejbusu.[1] Vozidlo je tedy schopné jezdit jako autobus, nebo jako trolejbus nezávisle na druhém z pohonů. Zařadit tak jednoznačně vozidlo mezi silniční, nebo drážní vozidla je obtížné, částečně vysvětleno níže v části: "Trolejbusy a duobusy v českém právu". Často v praxi docházelo k vyjmutí jednoho z pohonů (častěji toho elektrického) a vozidlo se pak chovalo dle zbylého pohonu. Jednalo se tedy o plnohonotné spojení trolejbusu s autobusem. Výkony vozu (rychlost, akcelerace) jsou shodné jako u trolejbusu nebo autobusu. Většinou jsou duobusy článková (kloubová) vozidla vzhledem k vysoké hmotnosti a prostorové náročnosti autobusového pohonu. Duobusy se těšily zájmu hlavně v 70. a 80. letech a částečně v letech 90.

Hybridní trolejbusy v Česku[editovat | editovat zdroj]

Z českých trolejbusů mají dieseleagregát typy Škoda 21TrACI, Škoda 24Tr Irisbus s kloubovým Škoda 25Tr Irisbus a Škoda 30Tr SOR. Typ 21TrACI byl výhradně vybaven pomocným dieselagregátem (na což odkazuje písmeno "I"), další zmiňované jím mohou být vybaveny na přání zákazníka.

Trolejbusy Solaris Trollino, vyráběné v Ostravě, byly na přání vybavovány dieselagregátem.

Akumulátory jsou aktuálně (rok 2020) na přání vybavovány všechny české trolejbusy: Škoda 26Tr Solaris, Škoda 27Tr Solaris, Škoda 30Tr SOR. Škoda 32Tr SOR.

Provoz[editovat | editovat zdroj]

V Česku jsou hybridní trolejbusy provozovány na některých linkách, jejichž koncové úseky nejsou zatrolejovány. Jedná se například o některé linky ve Zlíně (č. 3 na Louky, č. 4 a 5 do Kostelce, Štípy a na Lešnou, č. 11 do Lužkovic a č. 12 do Želechovic), Plzni (linky č. 12 do Letkova, č. 13 do nákupní zóny v Černicích), Hradci Králové (linka č. 1 do Kluk, od roku 2019 nová linka 21 na sídliště Plachta, částečně linka 27 a část spojů linky 7), Opavě (linka č. 221 do Kylešovic a přes zastávku Vrchní) či v Ostravě (některé spoje linky 106 kolem Bazalů a 101 do Petřvaldu). Zvláštním případem je Trolejbusová doprava v Praze, kde je v provozu pouze linka č. 58 z Palmovky do Letňan, z níž pod trolejemi je vedeno jen asi 1 km, dopravní podnik tento provoz označuje za elektrobus s dynamickým nabíjením.

Trolejbusy a duobusy v českém právu[editovat | editovat zdroj]

V Česku trolejbusy včetně hybridních trolejbusů sice spadají do definice motorového vozidla a tím i do definice silničního vozidla[4], nejsou však zahrnuty do třídění motorových vozidel v zákoně č. 56/2001 Sb. a legislativa týkající se podmínek provozu silničních vozidel s trolejbusy ani v mnoha dalších ustanoveních nepočítá a s jejich provozem mimo trolejbusovou dráhu už vůbec ne. Trolejbusy, ač jsou motorovými vozidly, například nemají registrační značky.

Zároveň jsou trolejbusy drážními vozidly, která se pohybují po trolejbusové dráze.[5] Na jejich schvalování se tak vztahuje vyhláška č. 209/2006 Sb., stanovující přípustné emise ve výfukových plynech motoru drážního vozidla. Uplatňování této vyhlášky na hybridní trolejbusy, kde se spalovací agregát nebo motor používá výhradně pro jízdu mimo trolejbusovou dráhu, je z právního hlediska sporné.

Pohled na zařazení duobusů pod Drážní úřad by byl pravděpodobně podobný, jelikož splňují základní podmínku třídění na drážní a silniční dle DÚ- vozidlo je chopno odebírat z trolejového vedení proud a ten ihned použít pro svůj pohyb, tj. využívá ke svému pohybu nějakou stavebně-technicky vytyčenou dráhu. Díky absenci tohoto vozidla na území Č(SS)R je to ale jen domněnka vycházející z aktuálně používané praxe.

Z legislativního hlediska se však i nezatrolejované úseky považují za trolejbusové tratě – mimo trolejbusovou trať nesmí trolejbus jezdit.[6] Buď se konkrétní ulice prohlásí za dráhu, nebo se tak, pro zjednodušení, prohlásí celý obvod města.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Prověření možnosti využití hybridních trolejbusů Archivováno 30. 11. 2007 na Wayback Machine (formát PDF), str. 13, Projekt rozvoje kolejové dopravy a elektrické trakce v Jihočeském kraji, podprojekt 2, Praha, CZECH consult spol. s r. o., listopad 2002, 52 stran
  2. Praha zkouší parciální trolejbus SOR s 90% nezávislým proběhem. BusPress [online]. 24. 10. 2017 [cit. 18.12.2018]. Dostupné online. 
  3. Snažíme se o co největší kvalitu dopravy, podotýká ředitel MDPO Hynek Woitek Archivováno 18. 11. 2007 na Wayback Machine, iOpavsko.cz, autor neuveden, nedatováno (zveřejněno cca 13.–16. 1. 2006)
  4. § 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích;
    § 2 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích…
  5. srv. § 43 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách
  6. Reakce čtenáře na článek Co je to trolejbus, BUSportál.cz, 2. 5. 2007

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]