Hyalit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hyalit
Hyalit
Hyalit
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SiO2·nH2O
Identifikace
Barva bezbarvý
Vzhled krystalu netvoří
Soustava amorfní
Tvrdost 5 - 6,5
Lesk mastný skelný
Štěpnost není
Vryp bílý
Hustota 1,9-2,2 g/cm³
Ostatní lasturnatý lom

Hyalit (neboli skelný opál) je nejčistší odrůda minerálu opálu. V ideálním případě je zcela bezbarvý a čirý. V závislosti na lokalitě a způsobu vzniku může být slabě zabarven dalšími příměsemi (např. sloučeniny Fe, Ni, Mn, Cr), případně postupem času ztrácet na průhlednosti (odpařením molekul vody).

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Obecný opál vzniká celou řadou cest, ale hyalit vyžaduje specifičtější podmínky, aby vznikl čistý bezbarvý materiál. Jde ale vždy o nízkoteplotní hydrotermální procesy obvykle u zemského povrchu. Hyalit se sráží z horkých roztoků obsahujících značný podíl křemičitanových látek. Bezbarvá gelovitá hmota získává kulovitý, hroznovitý, krápníkovitý případně ledvinitý tvar, nebo tvoří výplň puklin.[1][2]

Hyalit byl popsán na opálových ložiskách vzniklých činností fosilních vulkanických gejzírů (např. hyalit z andezitových tufů u Dubníku na Slovensku), dále v ryolitech (stát QuerétaroMexiku), v čediči (Valeč v Doupovských horách, Klamath FallsOregonu, Cerritos v Cerro del Tepozan v Mexiku), ojediněle v metamorfovaných horninách (Vícenice) a také může vznikat rozkladem serpentinitů (okolí Křemže).[1]

Použití[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli je hyalit považovaný za drahý kámen, není průmyslově zpracováván. Mezi čirými kameny patří k nejměkčím, což vede k preferenci jiných materiálů. V menší míře se lze setkat s tamblovanými (tromlovanými) kusy. Neopracovaný hroznovitý hyalit (např. z Valče) je ale považovaný za prvotřídní materiál pro individuální šperkařskou výrobu.[3] Průzračné neopracované hrozínky upevněné v kovu lze použít jak přívěšky nebo náušnice (šperky podobného charakteru, jako vltavínové)

Lokality[editovat | editovat zdroj]

Česká republika[editovat | editovat zdroj]

Hyalit (Valeč v Doupovských horách)

Valeč[editovat | editovat zdroj]

ValečDoupovských horách patří k nejvýznamnějším nalezištím hyalitu. Minerál je vázaný na neovulkanity třetihorního stáří. Na puklinách vyvřelin čedičového typu vytváří velmi působivé a dokonale čisté útvary hroznovitého, krápníkovitého či ledvinitého charakteru. Případně se vyskytuje i ve formě povlaků a shluků na matečné hornině. Lokalita je součástí vojenského prostoru, není volně přístupná, přesto navštěvovaná.[3]

Kora hyalitu na žíle opálu (Bohouškovice)

Křemže[editovat | editovat zdroj]

Kusový hyalit (Bohouškovice)

Hyality v okolí Křemže vznikly jako produkty rozkladu serpentinitů. Krom vyluhování dvoumocných zásad Mg voda část olivín-serpentinů rozpouští, z roztoku se odděluje SiO2 vzniklý z kyseliny křemičité a vylučuje se v podobě čistého hyalitu. Ten může přecházet na chalcedon, nebo obecný opál, případně tvořit žilky v chalcedonu.[4]

Bohouškovice Jednou z hlavních křemžských lokalit jsou Bohouškovice. V okolí můžeme najít hyalit v podobě rosolovitých povlaků na žilách opálu (obvykle jen asi milimetr silných), jako žilky prostupující kusový opál, méně často i větší kousky. Kromě čistého je přítomen i hyalit více či méně zakalený s wadovými dendrity (tvoří mechový hyalit), případně zbarvený oxidy železa (s nádechem žluté, červené až hnědé = ohnivý opál), nebo niklovými solemi (nazelenalý).[4]

[4]

Vícenice[editovat | editovat zdroj]

Vícenice u Moravských Budějovic jsou specifickou lokalitou, kde je hyalit vázaný na metamorfity. Vyskytuje se ve formě povlaků na zvětralých vápenosilikátových horninách. Povrch připomíná kapky vody. Hyalit tu často doprovází zelenožlutý jílovitý minerál nontronit. Za nejlepší naleziště je považovaný Holý kopec (asi 1500 metrů ZSZ od obce),[5] případně Lukovská hora (jižně, asi 1500 metrů Z od obce Lukov)

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Hyalit (Dubník u Prešova)
Hyalit na andezitu (Dubník u Prešova)

Dubník u Prešova[editovat | editovat zdroj]

Dubník je světově proslulý především jako lokalita s výskytem drahého opálu, ale vyskytuje se tu v menší míře i mléčný opál a hyalit. Vznikl v puklinách andezitů a andezitových tufů (tzn. v mladých třetihorních povrchových vyvřelinách). Vysrážel se z horkých roztoků, které vystoupily na povrch po skončení vulkanické činnosti. Místní opály obsahují 3–13 % vody.[7] Hyalit se tu vyskytuje většinou kusově, jako celistvá výplň puklin.

Svět[editovat | editovat zdroj]

[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BERNARD, Jan Hus; ROST, Rudolf. Encyklopedický přehled minerálů. Praha: Academia, 1992. 701 s. ISBN 80-200-0360-6. Kapitola opál, s. 395-397. 
  2. BOUŠKA, Vladimír, Vitalij J. Sobolevskij. Klenoty přírody. Praha: Lidové nakladatelství Praha, 1990. 248 s. ISBN 80-7022-063-5. Kapitola Opál, s. 156. 
  3. a b ZAHRADNICKÝ, Jiří; MACKOVČIN, Peter. Chráněná území ČR. XI., Plzeňsko a Karlovarsko. Brno: EkoCentrum, 2004. 588 s. ISBN 80-86064-68-9. 
  4. a b c OSWALD, Jan. Jihočeské nerosty a jejich naleziště. České Budějovice: krajské nakladatelství v Českých Budějovicích, 1959. 144 s. S. 27, 46. 
  5. HOUZAR, Stanislav. Geologické, botanické a zoologické zajímavosti Moravskobudějovicka a Jemnicka. [s.l.]: [s.n.], 2007. 97 s. Kapitola 1. Neživá příroda Moravskobudějovicka, s. 14-15. 
  6. a b MEDENBACH, Olaf, Cornelia Sussiecková-Fornefeldová. Minerály. Praha: Ikar a Knižní Klub, 1995. 287 s. ISBN 80-7176-207-5. S. 12. 
  7. KOUŘIMSKÝ, Jiří; BOUŠKA, Vladimír. Atlas drahých kamenů. Praha: státní pedagogické nakladatelství, 1979. 172 s. Kapitola Nejdražší nerost mladých vyvřelin v Karpatech, s. 34. 

Související články[editovat | editovat zdroj]