Přeskočit na obsah

Hvězdoš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHvězdoš
alternativní popis obrázku chybí
Callitriche cophocarpa - vodní forma
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďjitrocelovité (Plantaginaceae)
PodčeleďCallitricheae
Rodhvězdoš (Callitriche)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hvězdoš (Callitriche) je rod z třídy vyšších dvouděložných rostlin (Rosopsida), tradičně řazený do čeledi hvězdošovité (Callitrichaceae), podle výsledků molekulární systematiky nově řazen do čeledi jitrocelovité (Plantaginaceae).[1]

Jedná se o nepříliš velký rod vodních a bahenních rostlin. Většina druhů je obojživelná (schopná růst ve vodě i na vlhkém substrátu) a je pro ně charakteristická pozoruhodná morfologická plasticita - jeden a ten samý druh může v závislosti na vodním stavu a podmínkách prostředí vytvářet několik zcela odlišných ekologických forem.

Vědecký název Callitriche má původ v řeckém callos thrix (krásné vlasy) - evokuje tak vzhled hustých závojů dlouhých lodyh, jež hvězdoše často vytváří v tekoucích vodách (podobný je lidový název žabí vlas). Český název hvězdoš vznikl podle plovoucích listových růžic připomínajících malé hvězdičky, které se tvoří na hladině vody.

Anglicky water-starwort, německy der Wasserstern, francouzsky callitriche, rusky bolotnik, nizozemsky sterrenkroos.

Popis rodu

[editovat | editovat zdroj]

Jednoleté nebo víceleté byliny, jednodomé (výjimka - dvoudomý novozélandský taxon Callitriche petriei subsp. petriei[2]), vodní nebo na vlhkém substrátu (terestricky) rostoucí, většinou obojživelné (tzn. schopné růst ve vodním prostředí i terestricky), některé druhy obligátně submerzní (ponořené) nebo obligátně terestrické.

Rostliny ve dně kořenující. Lodyhy niťovité, zpravidla větvené, lysé nebo (častěji) s roztroušenými několikabuněčnými štítkovitými chlupy. Vodní formy s lodyhami prodlouženými, vytvářející plovoucí růžice listů nebo (méně často) zcela ponořené. U terestrických forem lodyha zkrácená, plazivá nebo vystoupavá.

Listy vstřícné, bez palistů, krátce řapíkaté až přisedlé nebo na bázi navzájem srostlé, úzce čárkovité, kopisťovité nebo široce eliptické, 1–7žilné, jednoduché, celokrajné.

Květy jednopohlavné, redukované, bez květních obalů, podepřeny dvěma poloměsíčitými blanitými listenci (někdy chybí nebo záhy opadavé), jednotlivé nebo vzácně v paždí listu po dvou, ponořené (méně často) nebo nad hladinou (v paždí listů plovoucích růžic a terestrických forem).

Samčí květy s 1 terminální tyčinkou, nitky niťovité, po puknutí prašníku se prodlužující, prašníky ledvinovité, pylová zrna trojjaderná, kulovitá, vzácně elipsoidní, u obligátně ponořených druhů s redukovanou exinou.

Samičí květy s jedním semeníkem ze 2 plodolistů se 2 nitkovitými čnělkami, zpočátku dvoupouzdrým. Blizny prodloužené, často papilnaté. V každém pouzdře semeníku 2 jednoobalná, visutá, anatropní (obrácená) vajíčka. Po oplození se semeník druhotnými přehrádkami dělí na 4 části.

Plody (tvrdky) přisedlé nebo stopkaté, ze stran smáčklé, v obrysu okrouhlé nebo obvejčité, poltící se ve 4 jednosemenné díly, merikarpia. Vnější hrany merikarpií často kýlnaté nebo křídlaté. Semena fazolovitá nebo ledvinovitá, s celulárním endospermem.

Vnitřní členění rodu

[editovat | editovat zdroj]

Rod je tradičně členěn do dvou sekcí, molekulární systematika toto členění až na výjimky potvrzuje.[3]

Obligátně terestrické druhy (v Evropě se nevyskytující) byly vyčleňovány do samostatné sekce Microcallitriche.[4], ta však není molekulárními výzkumy podporována.

Pro evropské taxony bylo používáno také nehierarchické členění podle základních chromozomových čísel.[5]:

Způsoby reprodukce

[editovat | editovat zdroj]

V rodu se vyskytuje pozoruhodná škála různých opylovacích a reprodukčních mechanismů, což kontrastuje s obvykle dosti podobnou morfologií jednotlivých druhů.

U hvězdošů se uplatňuje anemogamie a hydrogamie (buď epihydrogamie - pyl plave na hladině, nebo hypohydrogamie - opylení pod vodou; hypohydrogamie je u dvouděložných rostlin vzácná, kromě hvězdošů je přítomná pouze u rodu růžkatec (Ceratophyllum). Hvězdoš je pak vůbec jediným rodem mezi rostlinami, kde je známa jak anemogamie, tak hypohydrogamie. Mohl by tak představovat zajímavý modelový systém pro studium evoluce opylování.

Napříč rodem existuje silná tendence ke geitonogamii (tzn. opylení jiným květem téže rostliny). Cizosprášení je nicméně taky možné, i když nepřevažující, u hvězdoše podzimního (Callitriche hermaphroditica) bylo prokázáno i pod vodou.[6] U některých druhů (tzv. "contacters") se tyčinka po dozrání ohýbá nazpět a dotýká se jedné z blizen v protilehlém paždí listu. Tyto druhy jsou tedy obligátně geitonogamní. Příkladem může být např. hvězdoš háčkatý (Callitriche hamulata) kterému tento způsob reprodukce umožňuje úspěšné opylování i v poměrně prudce tekoucích vodách.

U sedmi druhů hvězdošů (např. hvězdoš jarní - Callitriche palustris) je znám unikátní způsob způsob samoopylení - tzv. vnitřní geitonogamie.[7] V tomto případě klíčí pylová láčka už v prašníku a prorůstá nitkou a vegetativními pletivy až do semeníku v protilehlém paždí listu nebo v sousední uzlině. Do semeníku prorůstá láčka od báze. Květy bývají velmi redukované, prašník se neotevírá a tvoří velmi málo pylu.

U severoamerických druhů Callitriche marginata a Callitriche nuttallii se vyskytuje geokarpie - plody dozrávají pod zemí.

Tak jako u jiných vodních rostlin je u hvězdošů obecné vegetativní rozmnožování pomocí úlomků lodyh. Hvězdoše netvoří žádné speciální vegetativní útvary určené k přezimování (jako např. turiony), v příznivých podmínkách však mohou přezimovat pod vodní hladinou.

Hybridizace

[editovat | editovat zdroj]

Kříženci jsou u hvězdošů velmi vzácní, nikdy nejsou plodní, obvykle žijí pouze krátkodobě na společných lokalitách rodičů. Jediným známým hybridem, který je schopný přežívat řadu let mimo populace rodičů, je Callitriche platycarpa × cophocarpa (Callitriche × vigens Martinsson).[8]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod hvězdoš zahrnuje cca 40-60 druhů rozšířených po celém světě včetně polárních oblastí. Vyskytuje se ve stojatých i tekoucích vodách, sladkých i brakických, též terestricky na vlhkých substrátech (některé druhy obligátně). Velmi často na stanovištích s kolísající vodní hladinou, kde tvoří v závislosti na stavu vodního sloupce morfologicky odlišné formy. V Evropě s jistotou 11 původních druhů, zejména ze Středomoří udávány také další taxony často problematické hodnoty. V ČR 6 druhů.

Problematika rodu

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdoše patří k taxonomicky obtížným skupinám rostlin kvůli obrovské morfologické variabilitě vegetativních částí v závislosti na vodním stavu, redukci a minuciéznosti květů a plodů, na kterých jsou nejdůležitější determinační znaky, situaci u některých druhů komplikuje také častá sterilita.

K nejdůležitějším determinačním znakům patří:

  • Plody – nejdůležitější určovací znak; důležitá je zejména jejich velikost, tvar, šířka křídel na hranách merikarpií a jejich anatomická stavba, barva, hloubka rýh mezi merikarpii, postavení zbytků čnělek
  • Plovoucí listové růžice – tvar a šířka listů, jejich počet, konvexnost / konkávnost
  • Ponořené listy – tvar, vykrojení špičky, barva
  • Květy – postavení čnělek, délka tyčinek (prodlužuje se!), přítomnost listenců, přítomnost redukovaných květů, barva, tvar a velikost pylu, rozmístění samčích a samičích květů v uzlinách/na větvích
  • Štítkovité chlupy na lodyze – počet a tvar buněk
  • Počet chromozomů - základní (diploidní) počet je 2n=10; jsou známy rostliny polyploidní (2n=20,40) a také případy aneuploidní redukce (2n=6, 8,18,28,38). U druhů Callitriche heterophylla a Callitriche vulcanicola jsou známy dva různé počty chromozomů (2n=20,40).

Přehled druhů České republiky a jejich chromozomový počet

[editovat | editovat zdroj]

Přehled druhů, poddruhů a variet jednotlivých světadílů

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ALBACH D. C., MEUDT H. M., OXELMAN B. Piecing together the „new“ Plantaginaceae. [s.l.]: American Journal of Botany 92(2): 297-315, 2005. 
  2. ↑ MASON R. Callitriche in New Zealand and Australia. [s.l.]: Australian Journal of Botany 7: 295-327, 1959. 
  3. ↑ PHILBRICK C. T., LES D. H. Phylogenetic studies in Callitriche: implications for interpretation of ecological, karyological and pollination system evolution. [s.l.]: Aquatic Botany 68(2): 123-141, 2000. 
  4. ↑ FASSETT N. C. Callitriche in the New World. [s.l.]: Rhodora 53: 137-155, 161–182, 185–194, 209–222, 1951. 
  5. ↑ SCHOTSMAN H. D. Les Callitriches. Especes de France et taxa nouveaux d’Europe; In P. Jovet: Flore de France, Volume 1. Paris: [s.n.], 1967. 
  6. ↑ PHILBRICK C. T. Underwater cross-pollination in Callitriche hermaphroditica (Callitrichaceae) – evidence from random amplified polymorphic DNA markers. [s.l.]: American Journal of Botany 80(4): 391-394, 1993. 
  7. ↑ PHILBRICK C. T. Pollen-tube growth within vegetative tissues of Callitriche (Callitrichaceae). [s.l.]: American Journal of Botany 80(4): 391-394, 1984. 
  8. ↑ MARTINSSON K. Natural hybridization within the genus Callitriche (Callitrichaceae) in Sweden. [s.l.]: Nordic Journal of Botany 11(2): 143-151, 1991. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BEAN A. R. taxonomic revision of Callitriche L. (Callitrichaceae) in Australia. [s.l.]: Austrobaileya 7(3): 545-554, 2007. 
  • COOPER R. L., OSBORN J. M., PHILBRICK C. T. Comparative pollen morphology and ultrastructure of the Callitrichaceae. [s.l.]: American Journal of Botany 87(2): 161-175, 2000. 
  • HEDBERG O., HEDBERG I. Tropical african Callitriche (Callitrichaceae): A neglected and taxonomically difficult part of an evolutionary extremely interesting family. [s.l.]: Biologiske Skrifter 54: 19-30, 2001. 
  • LANSDOWN R. V. Notes on the water-starworts (Callitriche) recorded in Europe. [s.l.]: Watsonia 26: 105-120, 2006. 
  • LANSDOWN R. V. The genus Callitriche (Callitrichaceae) in Asia. [s.l.]: Novon 16(3): 354-361, 2006. 
  • MARTINSSON K. Growth forms and reproductive characters in six species of Callitriche (Callitrichaceae). [s.l.]: Universitatis Upsaliensis, Symbolae botanicae Upsalienses 31(3): 123-131, 1996. 
  • MARTINSSON K. Growth forms and reproductive characters in six species of Callitriche (Callitrichaceae). [s.l.]: Universitatis Upsaliensis, Symbolae botanicae Upsalienses 31(3): 123-131, 1996. 
  • PHILBRICK C. T., ANDERSON G. J. Pollination biology in the Callitrichaceae. [s.l.]: Systematic Botany 17(2): 282-292, 1992. 
  • SCHOTSMAN H. D. A taxonomic spectrum of the section Eu-Callitriche in the Netherlands. [s.l.]: Acta Botanica Neerlandica 3(3): 313-384, 1954. 
  • SCHOTSMAN H. D. Beitrag zur Kenntnis der Callitriche-Arten in Bayern. [s.l.]: Berichte der Bayerischen Botanischen Gesellschaft Zur Erforschung Der Heimischen Flora 32: 128-140, 1958. 
  • SCHOTSMAN H. D. Callitriche de la région Méditerranéenne: Nouvelles observations. [s.l.]: Bulletin Du Centre d’Etudes Et De Recherches Scientifiques De Biarritz 11(3): 241-312, 1977. 
  • SCHOTSMAN H. D. Biologie florale des Callitriche: étude sur quelques especes d’Espagne méridionale. [s.l.]: Bulletin du Museum National d’Histoire Naturelle, Paris, Section B, Adansonia 4: 111 – 160, 1982. 
  • Květena České republiky. Příprava vydání B. Slavík. Díl 6. Praha: Academia, 2000. S. 710–718. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hvězdoš&oldid=23140015“