Huon de Bordeaux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Huon de Bordeaux
Obálka pro mládež převyprávěného eposu od Gastona Parise z roku 1898 s ilustrací Manuela Oraziho
Země Francie
Jazyk starofrancouzština
Žánry chansons de geste
Datum vydání 12151240
nebo 12601268.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Huon de Bordeaux (Huon z Bordeaux) je francouzský středověký hrdinský epos, jeden z tzv. chansons de geste, patřící do Karolínského (královského) cyklu. Pochází pravděpodobně z let 12151240, někdy je jeho vznik kladen do období 12601268. Epos je je silně ovlivněn rytířským románem. Obsahuje totiž celou řadu pohádkových prvků a fantastických dobrodružství a je v něm také kladen velký důraz na milostné příběhy titulního hrdiny. Tím je mladý rytíř Huon, který v sebeobraně zabije syna císaře Karla Velikého Charlota a dostane za úkol splnit řadu zdánlivě nemožných úkolů, aby mu byl prominut trest smrti, v čemž mu pomáhá král víl a elfů Oberon (Auberon).[1]

Obsah písně[editovat | editovat zdroj]

Zestárlý král a císař Karel Veliký se rozhodne jmenovat svého nástupce. Má jím být jeho syn Charlot, který je známý svou prchlivostí, když v návalu vzteku zabil nemanželského syna rytíře Ogiera Dánského. Mezi Karlovými rádci to proto vyvolá neklid. Jeden z nich, Amaury, veden nečestnými úmysly, pomluví u krále syny zemřelého vévody Seguina z Gaskoňska Huona a Gérarda. Obviní je z toho, že si krále neváží a že Charlota s nimi čeká krvavý spor. Král se proto rozhodne poslat do Bordeaux posly, kteří mají Huona i Gérarda pozvat do Paříže, kde mají vysvětlit své smýšlení. Oba bratři souhlasí a rychle se vypraví na cestu, aby králi projevili svou úctu a věrnost.

Ilustrace Manuela Oraziho k vydání z roku 1898

Mezitím Amaury namluví Charlotovi, že mu ze strany obou bratrů hrozí nebezpečí. S hloučkem ozbrojenců je v přestrojení přepadnou a Charlot srazí mladého nezkušeného Gérarda z koně a zraní jej. Huon se v zápětí na Charlota vrhne a zabije jej. To Amaury přivítá, protože mu to otevírá cestu k získání královské koruny. Následně obviní Huona z vraždy. Dojde ke vzájemnému souboji, ve kterém Huon Amauryho zabije. Král, zdrcen smrtí svého syna, rozhodne, že Huonovi odpustí, pokud splní jeho v podstatě nesplnitelné podmínky. Má odjet do Babylónu k saracénskému amiralovi (emírovi) Gaudissovi a vyžádat si od něho zajatého Pipinova syna. Přitom má prvnímu pohanovi, kterého potká v emírově paláci, srazit hlavu, třikrát políbit amiralovu dceru Esclarmondu a přinést Karlovi hrst amiralových vousů a jeho čtyři zuby. Pokud se Huon vrátí s prázdnou, bude popraven.

Huon s hrskou svých věrných nejprve odjede do Říma a vyprosí si papežské požehnání. Mezitím Huonova matka zemře žalem a Gérad, který se stane pánem nad majetkem svého bratra, tohoto postavení zneužívá. Huon pak v zemi Kumánů potká krále víl skřítka Oberona (Auberona), syna Julia Caesara a víly Morgue, sestry krále Artuše. Protože Oberon vidí do lidských duší a v Huonově vidí jen věrnost a čistotu, rozhodne se mu pomoci. Daruje mu pohár na víno, ze kterého je možno nekonečně dlouho pít, a roh ze zlata a slonoviny, na který když Huon zatroubí, objeví se Oberon se sto tisíci bojovníky.

Díky těmto kouzelným darům se podaří Huonovi úkoly od Karla Velikého splnit. Amiralova dcera Esclarmonda se dokonce do Huona zamiluje, stane se křesťankou a odjede s ním do Francie jako jeho choť. Gérard se však nechce vzdát moci, kterou měl po dobu bratrovi nepřítomnosti. Nechá pobít jeho věrné, Huona uvrhne do žaláře a císaři do Paříže vzkáže, že se Huon vrátil s prázdnýma rukama a že tudíž jeho podmínky nesplnil. Karel přijede do Bordeaux a odsoudí Huona k smrti. Objeví se však Oberon a Huonovi opět pomůže. Vše je vysvětleno a Gérard je jako zrádce popraven. Huon se stává vládcem Gaskoňska a Oberon mu chce darovat své království, protože již nechce žít mezi zkaženými lidmi.

Pokračování[editovat | editovat zdroj]

Ještě ke konci 13. století byl k eposu dotvořen prolog Roman d'Auberon (Román o Oberonovi) a ve 14. století vzniklo šest dalších pokračování, ve kterých vystupují rověnž Huonovy a Esclamordiny děti: Huon, roi de Féérie (Huon, král z pohádky), Chanson d'Esclarmonde (Píseň o Esclarmondě), Chanson de Clarisse et Florent, Chanson d'Yde et d'Olive, Chanson de GodinLa Chanson de Croissant, vše opět s velmi silnými pohádkovými motivy.[2]

Adaptace a ohlasy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Vydání Wielandova eposu Oberon z roku 1780

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KIBLER, William W., a kol. Medieval France: An Encyclopedia. 1. vyd. New York & London: Garland Publishing, 1995. 2028 s. ISBN 978-0824044442. S. 891-892. (anglicky) 
  2. a b c ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl první, Středověk: (od IX. stol. do renesance). 1. vyd. Praha: Sfinx, Bohuml Janda, 1947. 256 s. cnb000655571. S. 48-49. 
  3. KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. 1. vyd. Praha: Odeon, 1987. 844 s. cnb000033151. S. 723–724. 
  4. Pavel Vranický - Česká divadelní encyklopedie
  5. Toulky operou - Carl Maria von Weber
  6. Archiv národního divadla
  7. CIBULA, Václav. Hrdinské legendy staré Francie. 2.rozšířené. vyd. Praha: Albatros, 1973. 234 s. cnb000123478. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]