Gaston Paris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gaston Paris
Gaston Paris.jpg
Rodné jméno Bruno-Paulin-Gaston Paris
Narození 9. srpna 1839
Avenay-Val-d'Or
Úmrtí 5. března 1903 (ve věku 63 let)
Cannes
Povolání filolog, medievalista, historik, profesor a literární historik
Stát FrancieFrancie Francie
Alma mater École des chartes
Témata historie
Ocenění prix Gobert (1866 a 1872)
rytíř Čestné legie (1875)
důstojník Řádu čestné legie (1886)
komandér Řádu čestné legie (1895)
Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Rodiče Alexis Paulin Paris
Příbuzní otec Paulin Paris
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gaston Paris (9. srpen 1839, Avenay-Val-d’Or, Marne5. březen 1903, Cannes) byl francouzský romanista, medievalista a člen Francouzské akademie. Platí za doyena francouzské romanistiky.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Francouzská středověká literatura, vydání z roku 1910.

Byl synem spisovatele a jazykovědce Paulina Parise. Studoval mimo jiné románskou filologii na univerzitě v Bonnu u německého romanisty Friedricha Christiana Diezeho, který jej oborově velice ovlivnil.[2] Od roku 1872 zastával pozici profesora francouzského jazyka a literatury na Collège de France v Paříži, mezi jehož studenty zde náležel např. Joseph Bédier.[3] Věnoval se mnoha oblastem, především pak francouzské středověké literatuře a formuloval první hypotézu o vzniku starofrancouzské hrdinské epiky (chansons de geste).[4]

Gaston Paris je autorem řady odborných literárněvědných publikacích a zakladatelem časopisu Revue critique d'histoire et de littérature (1866) a odborně zaměřeného romanistického časopisu Romania (1872).[4]. Byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu (1901, 1902 a 1903).[5]

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Étude sur le rôle de l'accent latin dans la langue française (1862).
  • Histoire poétique de Charlemagne (1865, Básnické dějiny doby Karla Velikého).
  • Grammaire historique de la langue française (1868, Historická mluvnice francouzštiny), v publikaci se Paris vyslovil proti puristickým tendencím ve francouzské gramatologii.
  • Les Plus anciens monuments de la langue française (1875).
  • Deux rédactions du roman des sept sages de Rome (1876).
  • Mystère de la passion by Arnoul Gréban (1878), ve spolupráci s Gastonem Raynauden.
  • Mélanges de Littérature française au Moyen Âge (1888, Francouzská středověká literatura), v tomto díle Paris poprvé publikoval svoui teorii o vzniku chansons de geste.
  • Penseurs et poètes (1897),
  • Poèmes et légendes du moyen âge (1900, Středověké básně a legendy).
  • François Villon (1901), monografie.
  • Legendes du Moyen Âge (1903).

Parisova teorie vzniku chansons de geste[editovat | editovat zdroj]

Na základě toho, že děje, které jsou v jednotlivých chansons de geste vypravovány, mají většinou historický základ, ale skutečná fakta jsou v nich zpravidla silně deformována, došel Gaston Paris k názoru, že základem skladeb byly tzv. kantilény, krátké lyricko-epické básně, které vznikaly v 7. až 10. století pod přímým vlivem opěvovaných událostí a vyjadřovaly nejprve převážně lyrickou formou hrdost z vítězství, bolest z porážky nebo žal nad mrtvými. V průběhu dalších století pak tyto hypotetické písně prošly literární redakcí a začaly v nich převažovat epické prvky.[6]

Tuto teorii odmítl Parisův žák, literární historik Joseph Bédier. Ve svých čtyřsvazkových Les Légendes épiques (1908-1913, Epické legendy) dokazoval, že jednak o existenci Parisových kantilén neexistuje žádný doklad, jednak že písně zcela jasně odrážejí kulturně-politickou situaci společnosti 11. až 13. století, nikoliv však ducha dob starších.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gaston Paris na německé Wikipedii.

  1. TRABANT, Jürgen. Mithridates im Paradies: kleine Geschichte des Sprachdenkens. [s.l.]: C.H.Beck 372 s. Dostupné online. ISBN 9783406502002. (německy) Google-Books-ID: _7qtERown6kC. 
  2. Geschichte des Faches Romanistik. Methodologie (Das Sprachsystem). [s.l.]: Walter de Gruyter 1108 s. Dostupné online. ISBN 9783110938388. (německy) Google-Books-ID: LKBdMfrczF4C. 
  3. Fondation Singer-Polignac - Joseph Bédier. www.singer-polignac.org [online]. [cit. 2017-07-04]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. a b Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Libri, Praha 2002, str. 539.
  5. The Nomination Database for the Nobel Prize in Literature
  6. a b Josef Kopal: Dějiny francouzské literatury, Melantrich, Praha 1949, str. 11-12.

Související články[editovat | editovat zdroj]

17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Louis Pasteur
18961903
Gaston Paris
Nástupce:
Frédéric Masson