Přeskočit na obsah

Hoko pruhoocasý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHoko pruhoocasý
alternativní popis obrázku chybí
Ilustrace hoka pruhoocasého
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádhrabaví (Galliformes)
Čeleďhokovití (Cracidae)
Rodhoko (Mitu)
Binomické jméno
Mitu tomentosum
(Spix, 1825)
Areál rozšíření
Synonyma
  • Crax tomentosa
  • Mitu tuberosum
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hoko pruhoocasý (Mitu tomentosum) je hrabavý pták z čeledi hokovitých, který se vyskytuje v severní Amazonii (Brazílie, Guyana, Kolumbie, Venezuela).

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Druh poprvé popsal Johann Baptist von Spix v roce 1825.[2] Jedná se o monotypický taxon.[2] Hoko pruhoocasý byl původně považován konspecifický k hokovi mituovi (Mitu mitu). Genetická studie z roku 2004 však takové spojení nepotvrdila a za nejbližší taxon považuje hoka bolivijského (Pauxi unicornis).[3] Je nicméně možné, že takové spojení vyplynulo na základě dávného křížení mezi hokem bolivijským a hokem pruhoocasým.[4]

Hoko pruhoocasý bývá 84 cm vysoký. Samec váží cirka 2,4 kg, samice kolem 2 kg. Peří na hlavě je krátké, na rozdíl od řady jiných hoků nemá hoko pruhoocasý chocholku. Krátký zobák je růžovočervený a bez jakýchkoliv laloků, které jsou běžné u jiných hoků. Většina opeření je černá, svrchní část těla má silný modrý odlesk. Břicho, spodní ocasní krovky a konečky ocasu jsou kaštanové.[5]

Rozšíření a stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Hoko pruhoocasý se vyskytuje v severní Amazonii, konkrétně ve východní Kolumbii, severozápadní Brazílii, východní Venezuelu a jižní Guyaně. Stanoviště druhu tvoří husté nížinaté pralesy do 600 m n. m. poblíž vodních toků, říční ostrovy i sezónně záplavová území.[6]

Nejčastěji jej lze zahlédnout, jak si v páru nebo malých skupinkách vykračuje v lese nebo při jeho okraji a hledá potravu. Při vyrušení vylétává vysoko do korun stromů.[5] Živí se hlavně ovocem. Rozmnožuje se počátkem období dešťů, samice klade 2 bílá vejce do hnízda z větví umístěného v korunách stromů. Může se dožít nejméně 10 let.[6]


Vydává hluboce položené krátké zvuky úút ... ú-Ú-ú-uhóót, které zní jako nízko položený dýchací nástroj.[5][7] Následuje cca tří vteřinová pauza a další podobný zvuk.[5] Nejčastěji se projevuje časně z rána, pozdě odpoledne nebo v měsícem prozářených nocích. Při vyrušení se ozývá vysoce položeným hvízdavým kvít, podobně jako další hokové.[6]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí hoka pruhoocasého jako téměř ohrožený druh. Na vině je především pokračující úbytek amazonského pralesa za účelem získání půdy pro dobytek a pěstování sóji, a částečně i lov místními obyvateli. Celkové počty hoků nejsou známy, nicméně jeho výskyt bývá popisován jako „místně neobvyklý“. V budoucnu s pokračujícím kácení amazonských pralesů se očekává pokračující úbytek hoků.[8]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Megapodes, guans, guineafowl, New World quail [online]. IOC World Bird List v12.1 [cit. 2022-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. FRANK-HOEFLICH, K.; SILVEIRA, L. F.; ESTUDILLO-LÓPEZ, J.; GARCÍA-KOCH, A. M.; ONGAY-LARIOS, L.; PIÑERO, D. Increased taxon and character sampling reveals novel intergeneric relationships in the Cracidae (Aves: Galliformes). S. 242–254. Journal of Zoological Systematics and Evolutionary Research [online]. 2007-08 [cit. 2022-05-19]. Roč. 45, čís. 3, s. 242–254. DOI 10.1111/j.1439-0469.2007.00396.x. (anglicky) 
  4. A Classification of the Bird Species of South America [online]. South American Classification Committee (American Ornithological Society), 2022-04-02 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d Hilty 2003, s. 263.
  6. a b c DEL HOYO, Josep; KIRWAN, Guy M. Crestless Curassow (Mitu tomentosum), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2022-05-19]. DOI 10.2173/bow.crecur2.01. (anglicky) 
  7. Mitu tomentosum. xeno-canto.org [online]. Xeno-canto.org [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. 
  8. Mitu tomentosum [online]. BirdLife International, 2016 [cit. 2022-05-19]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22678464A92775236.en. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]