Hloh jednosemenný
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Hloh jednosemenný |
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
| Binomické jméno | ||||||||||||||
| Crataegus monogyna Jacq. |
||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) je druh hlohu mající původ v Evropě, severozápadní Africe a západní Asii. Vyskytuje se i v dalších částech světa, kde může být invazním druhem. Je tolerantní na půdu, ale preferuje vápnité a jílovité podloží. Hloh jednosemenný je význačným příbuzným, ale méně rozšířeným, hlohu obecného (C. laevigata). Je to rozkladitý keř až stromek z čeledi růžovitých (Rosaceae) dorůstající výšky až 12 metrů. Jako statný keř dorůstá výšky 2-6 metrů. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou dřevinu. Obývá převážně slunné křoviny, světlé listnaté lesy, lesní okraje, skály, smíšené lesy a vyskytuje se také podél cest. Většinou na vápnitých jílovitých půdách. Je hojný především v teplejších oblastech.
Obsah
Popis[editovat | editovat zdroj]
Hloh jednosemenný je statný keř s větévkami v mládí plstnatými, později olysalými, červenohnědými, na nichž jsou asi 1cm dlouhé, ostře bodavé kolce. Kvete v květnu. Malvičky jsou červené a dozrávají v září říjnu. Keř 2-6 m nebo strom 6-12 m vysoký. Trnitý. Borka je podélně rozpadavá, plátovitá, šedá, větve silně rozestálé, hnědošedé až popelavé, letorosty lysé, zelenohnědé pak červenohnědé, trny přímé, rovné, 0,5-2,0 cm dlouhé, černavě hnědé nebo kaštanové, lesklé, kolcovité větévky vyvinuté, 4-8 cm dlouhé. Pupeny široce vejcovité, 3-4 mm dlouhé. Listy vejčité až vejčitě okrouhlé nebo kosočtverečné, 1,5-4,0cm dlouhé a okolo 1 až 3 cm široké, na bázi dlouze klínovitě sbíhavé nebo mírně uťaté, pevné, tuhé až slabě kožovité, na obou stranách odlišně zbarvené, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu sivozelené až bělosivé, s voskovým náletem, matné. Úkrojky delší než širší. Palisty srpovité až půlměsíčité nebo polosrdčité, celokrajné, bez žláznatých zubů, vytrvávající. Květenství mnohokvětá, většinou s 10-18 květy, řídká, přímá, květy malé, 8-15 mm široké, zapáchající, kališní cípy trojúhelníkovité, krátké 1-2 mm dlouhé. Korunní lístky 5-6 mm dlouhé i široké, tyčinek 18-20, prašníky nachové nebo červené, čnělka jedna, vzpřímená nebo na vrcholu zakřivená. Plodenství s 10-20 krátce stopkatými malvicemi. Malvice kulovité, vejcovité až elipsoidní, 6-10 mm dlouhé, 5-10 mm široké, tmavě nebo živě červené až hnědočervené, dužina žlutavá až hnědavá, kališní lístky za plodu nazpět ohnuté a k malvici přitisklé, pecička jedna, kulovitá až krátce elipsoidní.Poskytuje léčivou drogu (Flos crataegi et folium cretaegi cum flore). Květy obsahují glykosid kvercitin a aglykon kvercitin, flatony a stopy silic. Droga se používá ke snižování krevního tlaku a při srdečních arytmiích.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
V České republice dosti hojně až hojně rozšířený v planárním a kolinním stupni termofytika, zvláště v Českém středohoří, Českém krasu, Východním Polabí, na jižní Moravě v pahorkatinách lemujících podhůří Vysočiny, na Pavlovských kopcích, v Jihomoravských úvalech, na Hané, a v Jihomoravské pahorkatině. Odtud proniká do mezofytika, kde je jen roztroušen, častěji je zastoupen pouze v Českém mezihoří, v Moravském podhůří Vysočiny, v Moravském krasu, Slezské pahorkatině a Bílých Karpatech. Z oreofytika je znám jen jako pěstovaná dřevina. Obraz původního rozšíření je v současné době dosti narušen častým pěstováním druhu v oblastech mimo jeho původní areál, a to jak vysazováním do přírody, tak i jeho dalším samovolným zplaňováním a rozšiřováním, jež má za následek hybridizační ovlivňování původních populací hlohů, z toho vyplývá obtížné rozlišování původního a druhotného výskytu (přirozeně max. Branná, 670 m, výše jen druhotně).
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Řídké listnaté a smíšené lesy, lesní světliny, křoviny lesních okrajů, lesostepní lysiny (pleše), světlé bory, křovinaté stráně, údolní svahy a jejich hrany, pastviny, meze, staré úhory, zarůstající travnatá společenstva, někdy i na skalách a sutích, často vysazován při silnicích podél železnic, na hrázích a v živých plotech. Vyskytuje se na neutrálních až bazických, svěžích až mírně vysychavých půdách, často na vápencích nebo bazických podkladech (vápenec, čedič, opuka, vápenité pískovce). Výrazně světlomilná a teplomilná dřevina.
Význam[editovat | editovat zdroj]
Druh je často pěstován pro ozdobu v různých kultivarech (uváděny v literatuře obvykle pod jménem Crataegus.oxyacantha), např. cv. Candidoplena, Pauls Scarlet, Rosea atd. Má také farmaceutické využití. Droga se používá ke snižování krevního tlaku a při srdečních arytmiích.
Léčitelství[editovat | editovat zdroj]
Hloh jednosemenný je jedním z nejběžnějších druhů hlohu užívaných v tradičním lidovém léčitelství, ve kterém je používán s prokazatelnými výsledky pro léčení srdeční arytmie. Používají se větvičky jak s listy, tak s květy nebo alternativně hložinky jako ovoce. Společně s dalšími druhy hlohu má použití i v moderní medicíně. Jsou zdrojem antioxidantů, používá se zejména extrakt z listů s květy. Látky obsažené v hlohu posilují činnost srdce, zlepšují prokrvení věnčitých cév a snižují spotřebu kyslíku (energie) při práci srdce.
Zahradnictví[editovat | editovat zdroj]
Hloh bývá často využíván do živých plotů, tradiční živé ploty jsou tvořeny právě tímto druhem. Používá se i dřevo, které dobře hoří a málo kouří.
Jsou známí četní kříženci, kteří jsou používáni jako okrasné keře v zahradách. Nejpoužívanější kříženec je C. × media (C. monogyna × C. laevigata) s několika známými odrůdami, včetně velmi populární 'Paul's Scarlet' s tmavými růžovými dvojitými květy.
Domácnost[editovat | editovat zdroj]
Plody hlohu, nazývané hložinky, jsou jedlé za syrova, ale obvykle se používají na přípravu rosolů, džemů, sirupů a vína, nebo se přidávají do brandy. Jsou dužnaté a mají jemnou chuť. Jedlé jsou také okvětní lístky, stejně jako mladé listy trhané na jaře, a přidávají se do salátů.
Podobné druhy[editovat | editovat zdroj]
Taxonomie rodu Crataegus je velmi složitá. Hlavními diakritickými znaky jsou palisty, kališní ušty na plodech, počet semen v malvicích a laločnatost i charakter pilovitého okraje laloků čepele. V rámci rodu dochází též k častému vzniku kříženců. Podobným druhem je zejména hloh obecný (Crataegus laevigata).
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Květy hlohu jednosemenného
-
Trny, listy a palisty
-
Plody (hložinky)
-
Detail květenství
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crataegus monogyna na anglické Wikipedii.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SPOHN, Margot a Marianne GOLTE-BECHTLE. Co tu kvete?: květena střední Evropy : více než 1000 planých rostlin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2010, 399 s. ISBN 978-80-242-2479-4.
- ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka, Jindřich CHRTEK, Zdeněk KAPLAN a Petr BATOUŠEK. Květena České republiky: [Flora of the Czech Republic]. Vyd. 1. Praha: Academia, 2010, 706 s. ISBN 978-80-200-1824-3.
- ÚRADNÍČEK, Luboš. Dřeviny České republiky. 2., přeprac. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce, 2009, 367 s. ISBN 978-80-87154-62-5.
- VĚTVIČKA, Václav, Vlasta MATOUŠOVÁ a Jan MAŠEK. Stromy a keře. 2. české vyd. Praha: Avicenum, 2001, 288 s. ISBN 80-7151-178-1.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Hloh jednosemenný ve Wikimedia Commons- Abeceda zahrady
- Biolib.cz
