Hlinné (Nové Město na Moravě)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hlinné

kaple andělů strážných
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Domů 69 (28. září 2012)
Nadmořská výška 600 m
Lokalita
PSČ 592 31
Součást obce Nové Město na Moravě
Okres Žďár nad Sázavou
Historická země Morava
Katastrální území Hlinné (4,83 km²)
Zeměpisné souřadnice 49°31′38″ s. š., 16°2′15″ v. d.
Hlinné
Red pog.svg
Hlinné
Další údaje
Kód části obce 39292
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlinné (německy Hlinny) je vesnice ve vzdálenosti 5 km jihozápadně od města Nového Města na Moravě, jehož je od roku 1980 jeho místní částí. Obec se rozkládá podél silnice z Nového Města na Moravě do Ostrova nad Oslavou v údolí Řečického potoka. Potok napájí rybník zvaný Dolňák, v místě kde obec kolmo protíná.

Hlinné leží ve stejnojmenném katastrálním území o výměře 483,6822 ha.[1]

Ve vesnici se nachází kaple andělů strážných z roku 1901, pomník obětem 1. a 2. světové války, hasičská zbrojnice a bývalá škola. Působí zde dílny zemědělského družstva a pěstitelská pálenice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Po založení žďárského kláštera v roce 1252 Bočkem z Obřan, byly budovány hospodářské dvorce – Grangie. Jedna taková grangie vznikla, pravděpodobně již v průběhu 14. století, i v místě dnešní obce. Podle historických pramenů má tento hospodářský dvůr již v roce 1420 v rukou vladyka Volimír z Hlinného. Pravděpodobně již v této době stála při dvoře osada Hlinné, jejíž jméno bylo odvozeno od povahy půdy v místě založení.

15. a 16. století[editovat | editovat zdroj]

V popisem klášterního majetku z 15. století (roky 1407, 1462 a 1483) se Hlinné objevuje až v roce 1483. Tehdy zde bylo 13 poddaných (2 pololáníci, ostatní čtvrtláníci). Od roku 1483 zůstává Hlinné trvale u žďárského kláštera a snáší s ním jeho osudy.

V roce 1513 byl opatem žďárského kláštera Vítem, mezi obcemi Hlinné a Jámy založen velký rybník. Z rybníka vytékal Hlinský (dnes Hlinenský) potok. Rybník byl na počátku 20. století vypuštěn a přeměněn v pole. Vnitřní uspořádání obce není známo, lidé se živili především zemědělstvím.

V roce 1667 dostala obec vlastní pečeť, ve znaku má trubku.

Po zrušení nevolnictví, patentem Josefa II, vznikají při selských usedlostech chlupy tzv. Pazderny, kde se zpracovával len, který se v té době hodně pěstoval.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Hlinné bylo za druhé světové války také místem působení západního desantu Tungsten.

Ve službě Britského královského letectva (No. 6 OTU) padl v roce 1943 zdejší rodák seržant Karel Šimon (7. prosince 1919, Hlinné – 24. dubna 1943, při cvičném letu, kdy se jeho Wellington v plamenech zřítil moře).[2]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel Hlinného[3]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 308 279 304 273 264 262 256 193 198 205 181 173 174

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Hlinné se nachází v kraji Vysočina v okrese Žďár nad Sázavou. Nejbližším městem je Nové Město na Moravě, vzdáleného od Hlinného 5 kilometrů severovýchodně, jehož je Hlinné místní částí.

Hlinné leží v těsném tvaru okolo silnice II/354, ta tvoří spojnici Hlinného s Novým Městem na Moravě, na jejíž trase se nachází Petrovice. Silnice dále pokračuje přes Hodíškov a Obyčtov dále do Ostrova nad Oslavou, kde křižuje silnici I/37. Dalšími sousedními obcemi jsou na západ Jámy a na jihovýchod Řečice.

V nejnižším místě obec kolmo křižuje Řečický potok. V místě křížení se silnicí II/354 se nachází Obecní rybník, též Velký hlinenský rybník, po jehož hrázi silnice prochází.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01, [cit. 2012-12-09]. Dostupné online.  
  2. Českoslovenští letci ve službách RAF
  3. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 600–601.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Růžice kompasu Veselíčko Slavkovice Petrovice Růžice kompasu
Jámy Sever Řečice
Západ   Hlinné   Východ
Jih
Obyčtov Hodíškov