Přeskočit na obsah

Hlístník hnízdák

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxHlístník hnízdák
alternativní popis obrázku chybí
Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádchřestotvaré (Asparagales)
Čeleďvstavačovité (Orchidaceae)
Rodhlístník (Neottia)
Binomické jméno
Neottia nidus-avis
(L.) Rich., 1817
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) je vytrvalá nezelená rostlina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae). Vystupuje též pod lidovými názvy hnízdovka a hnízdík[2], protože se její kořeny podobají ptačímu hnízdu.[3]

Hlístník hnízdák dorůstá výšky asi 20–40 cm a kvete od května do června.[3] Lodyha je silná, voskově žlutá či hnědavá, obvykle lysá či nahoře pýřitá a porostlá několika šupinovitými listy. Pod zemí na ni navazuje oddenek, který je u hlístníku hnízdáku krátký a plazivý a odrůstá z něj množství kratších silných kořenů.

Květenství je dlouhý klas, v spodní části rozšířený a řidší. Skládá se z voskově žlutých květů bez ostruhy, jejich okvětní lístky vytvářejí přilbu. Pysk je rozeklaný vedví. Mají medovou vůni. Spodní semeník srůstá ze tří plodolistů, květ obsahuje jedinou tyčinku. Plodem je oválná tobolka pukající šesti chlopněmi.

Rostlina není schopna fotosyntézy, živiny získává prostřednictvím mykorhizy, konkrétně soužitím s určitým druhem houby schopné tvořit mykorhizy s kořeny listnáčů. Hlístník není saprofyt, na rozdíl od např. saprofytických hub se nevyživuje z organických látek v půdě.[3]

Navzdory údajům ve starší literatuře, podle které neobsahuje fotosyntetická barviva, byly v hlístníku potvrzeny pigmenty chlorofyl A i xantofyly. Hnědá barva je způsobena pouze odlišným spektrem karotenoidů, které díky vazbě na zvláštní proteiny zasahují do zeleného spektra (podobně jako u hnědých řas). Plastidy hlístníku jsou vřetenovité a obsahují tylakoidy, jež nejsou ve vzájemném kontaktu. Přestože nefotosyntetizují (konkrétně např. netvoří ani na světle kyslík), světlo jim přesto pomáhá tvořit ATP díky procesu cyklické fotofosforylace.[4] S těmito skutečnostmi souvisí i to, že hlístník postrádá průduchy.[5]

Rozšíření a výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Hlístník preferuje listnaté lesy, především dubohabřiny a bučiny, roste i na okrajích lesů a v křovinách, obvykle na živinami bohaté a vápenité půdě.[3] Rozšíření sahá od Evropy na východ přes Malou Asii až na Kavkaz, roste i na severu na Sibiři a v severní části Afriky.[2]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
  2. a b Archivovaná kopie. rostliny.prirodou.cz [online]. [cit. 2008-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-27. 
  3. a b c d http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=56
  4. MENKE, Wilhelm, Georg H Schmid. Cyclic Photophosphorylation in the Mykotrophic Orhid Neottia nidus-avis. Plant Physiology. 1976-05, roč. 57, čís. 5, s. 716–719. Dostupné online [cit. 2008-09-20]. ISSN 0032-0889. DOI 16659557. 
  5. VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem; základy anatomie cévnatých rostlin. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. ISBN 978-80-244-1972-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]