Henri Troyat
Henri Troyat | |
---|---|
Rodné jméno | Лев Асланович Тарасов |
Narození | 1. listopadu 1911 Moskva |
Úmrtí | 3. března 2007 (ve věku 95 let) 17. pařížský obvod |
Místo pohřbení | Hřbitov Montparnasse |
Pseudonym | Henri Troyat |
Povolání | spisovatel, historik, scenárista a životopisec |
Národnost | Arméni |
Alma mater | Lycée Pasteur |
Žánr | esej, biografie, divadelní hra, román a novela |
Témata | beletrie |
Významná díla | L'Araigne |
Ocenění | Cena Eugène Dabita za populistický román (1935) Cena Maxe Barthoua (1938) Goncourtova cena (1938) rytíř Řádu čestné legie (1951) Literarní cena prince Petra Monackého (1952) … více na Wikidatech |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Henri Troyat [ánri truaja] , původním jménem Lev Aslanovič Tarasov (1. listopadu 1911 – 2. března 2007) byl rusko-francouzský spisovatel a historik, člen Francouzské akademie.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jeho rodina uprchla z Ruska před Říjnovou revolucí, do Paříže dorazila roku 1920, kdy mu bylo 9 let. Naučil se rychle řeč a již ve 27 letech dostal Goncourtovu cenu (1938). Roku 1959 byl zvolen členem Francouzské akademie, vydával 1-2 romány ročně až do smrti, poslední vyšel roku 2010. Je pohřben na hřbitově Montparnasse.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Proslavil se především svými životopisy, zejména o ruských osobnostech: Antonu Pavloviči Čechovovi, Fjodoru Dostojevském, Alexandru Sergejeviči Puškinovi, Ivanu Sergejeviči Turgeněvovi, Nikolaji Vasiljeviči Gogolovi, Borisi Pasternakovi, Maximu Gorkém, Rasputinovi, Ivanu Hrozném či Kateřině Veliké. Napsal ovšem i sérii biografií francouzských spisovatelů (Gustave Flaubert, Guy de Maupassant, Charles Baudelaire, Paul Verlaine, Honoré de Balzac, Alexandre Dumas starší, Émile Zola). Jeho nejznámějším románem je zřejmě La neige en deuil ("Truchlící sníh"), roku 1956 byl podle něj natočen hollywoodský film se Spencerem Tracym v hlavní roli.[1]
Bibliografie
[editovat | editovat zdroj]- 1935: Faux Jour
- 1935: Le Vivier
- 1936: Grandeur nature (V přirozené velikosti)
- 1937: La Clef de voûte (Svorník klenby)
- 1938: L’Araigne (Pavouk)
- 1939: La Fosse commune
- 1940: Dostoïevski
- 1941: Le Jugement de Dieu (Boží soud)
- 1942: Le mort saisit le vif (Mrtvý zasahuje mezi živé)
- 1945: Du Philanthrope à la Rouquine
- 1945: Le Signe du taureau (Znamení býka)
- 1946: Les Ponts de Paris (Pařížské mosty)
- 1946: Pouchkine
- 1946: Les Vivants, pièce en trois actes
- 1947: Tant que la terre durera I
- 1948: Le Sac et la Cendre, Tant que la terre durera II
- 1948: La Case de l’oncle Sam
- 1949: Sébastien, pièce en trois actes
- 1950: Étrangers sur la terre, Tant que la terre durera III
- 1951: La Tête sur les épaules (Hlava na ramenou)
- 1952: La Neige en deuil (Truchlící sníh)
- 1952: L’Étrange Destin de Lermontov
- 1953: Les Semailles et les Moissons I
- 1955: De Gratte-ciel en cocotier
- 1955: Amélie, Les Semailles et les Moissons II
- 1956: La Maison des bêtes heureuses
- 1956: Sainte Russie, souvenirs et réflexions suivi de l’Assassinat d’Alexandre II
- 1956: La Grive, Les Semailles et les Moissons III
- 1957: Tendre et violente Elisabeth, Les Semailles et les Moissons IV
- 1958: La Rencontre, Les Semailles et les Moissons V
- 1958: Naissance d’une Dauphine
- 1959: La Vie quotidienne en Russie au temps du dernier tsar
- 1959: La Lumière des justes I: Les Compagnons du Coquelicot.
- 1960: La Lumière des justes II: La Barynia.
- 1961: La Lumière des justes III: La Gloire des vaincus.
- 1962: La Lumière des justes IV: Les Dames de Sibérie.
- 1963: Une extrême amitié
- 1963: La Lumière des justes V : Sophie ou la Fin des combats.
- 1964: Le Geste d’Ève (Evino gesto)
- 1965: Les Eygletière I
- 1965: Tolstoï
- 1966: La Faim des lionceaux, Les Eygletière II
- 1967: La Malandre, Les Eygletière III
- 1968: Les Héritiers de l’avenir I: Le Cahier. (Dědici budoucnosti I: Sešit)
- 1969: Les Héritiers de l’avenir II: Cent un coups de canon. (Dědici budoucnosti II: 101 dělových ran)
- 1970: Les Héritiers de l’avenir III: L’Éléphant blanc. (Dědici budoucnosti III: Bílý slon)
- 1971: Gogol
- 1972: La Pierre, la Feuille et les Ciseaux (Kámen, papír a nůžky)
- 1973: Anne Prédaille
- 1974: Le Moscovite I
- 1974: Les Désordres secrets, Le Moscovite II
- 1975: Les Feux du matin, Le Moscovite III
- 1976: Un si long chemin (Tak dlouhá cesta)
- 1976: Le Front dans les nuages
- 1976: Grimbosq
- 1977: Catherine la Grande (Kateřina Veliká)
- 1978: Le Prisonnier n° I
- 1979: Pierre le Grand (Petr Veliký)
- 1980: Viou
- 1981: Alexandre I er
- 1982: Le Pain de l’étranger (Cizincův chléb)
- 1982: Ivan le Terrible (Ivan Hrozný)
- 1983: La Dérision (Posměch)
- 1984: Tchekhov
- 1984: Marie Karpovna
- 1985: Tourgueniev
- 1985: Le Bruit solitaire du cœur
- 1986: À demain, Sylvie
- 1986: Gorki
- 1987: Le Troisième Bonheur (Třetí štěstí)
- 1988: Toute ma vie sera mensonge (Celý můj život bude lež)
- 1988: Flaubert
- 1989: Maupassant
- 1989: La Gouvernante française (Francouzská guvernantka)
- 1990: La Femme de David (Davidova žena)
- 1990: Alexandre II, le tsar libérateur
- 1991: Aliocha
- 1991: Nicolas II, le dernier tsar
- 1992: Youri
- 1992: Zola
- 1993: Verlaine
- 1993: Le Chant des Insensés
- 1994: Baudelaire
- 1994: Le Marchand de masques
- 1995: Balzac
- 1995: Le Défi d’Olga
- 1996: Votre très humble et très obéissant serviteur
- 1996: Raspoutine
- 1997: L’Affaire Crémonnière
- 1997: Juliette Drouet
- 1998: Le Fils du satrape
- 1998: Terribles tsarines (Hrozné carevny)
- 1999: Les turbulences d’une grande famille
- 1999: Namouna ou la chaleur animale (Namuna čili živočišné teplo)
- 2000: Nicolas Ier
- 2000: La Ballerine de Saint-Pétersbourg
- 2001: Marina Tsvetaena : L'éternelle insurgée
- 2001: La Fille de l'écrivain (Dcera spisovatele)
- 2002: L'Étage des bouffons
- 2004: La Fiancée de l'ogre
- 2004: Alexandre III
- 2004: La Baronne et le musicien
- 2005: Alexandre Dumas. Le cinquième mousquetaire
- 2006: La Traque
- 2006: Pasternak
- 2008: Boris Godunov
- 2009: Le Pas du juge
- 2009: La folie des anges (Šílenství andělů)
- 2010: Trois mères, trois fils (Tři matky, tři synové)
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- Ve znamení býka, Praha, Literární klub Máj 1947.
- Baudelaire, Praha, Mladá fronta 1997.
- Písař Jejího Veličenstva: zpověď oblíbence Kateřiny II., Praha, Brána, Knižní klub 1998.
- Balzac, Praha, Mladá fronta 1999.
- Hrozné carevny, Praha, Themis 2000.
- Kateřina Veliká, Praha, Beta 2008.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Henri Troyat na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Henri Troyat
- Henri Troyat v Databázi knih
- (anglicky) Oficiální stránky
- (anglicky) Nekrolog v britském deníku Guardian
- (francouzsky) Profil na stránkách Académie francaise
28. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Claude Farrère |
1959–2007 Henri Troyat |
Nástupce: Jean-Christophe Rufin |